PRK#5 - Čtvrtfinále v Dánsku, zlato v Praze aneb Jak na tom je český hokej

Hokejové mistroství světa je opět za námi a znova nás drtí emoce. Loni euforie a radost. Letos zklamání. Ve skupině krásný hokej, jemuž stopku nastavilo poslední utkání s USA a následné čtvrtfinále.

Měli jsme na víc? Jaké byly naše šance na obhajobu úspěchu z Prahy? Jaké cíle si můžeme stanovit pro příští rok ve Švýcarsku? Byli jsme favoriti nebo outsideři? Jak jsou na tom ostatní země? A jak jsme na tom byli před 20 lety? To jsou vše důležité otázky, na které se jdeme v tomto článku podívat.

Příští rok na MS ve Švýcarsku to bude přesně 20 let od památné sezóny v NHL, kdy Jaromír Jágr (NY Rangers) dosáhl fenomenálních 123 bodů. Jen o 2 body „zaostal“ za legendárním kanadským centrem Joem Thortonem (Boston Bruins). Nicméně nebylo to pouze o Jaromíru Jágrovi.

Na 25. místě v základní sezóně podle bodů se umístil Václav Prospal (Tampa Bay Lightning), který svůj účet zakotvil na 80 bodech. Na 34. místě byl tehdy Aleš Hemský (Edmonton Oilers), kterému na metu Václava Prospala chyběly jen 3 body. Martinovi Strakovi (NY Rangers) chyběly pouze 4 body.

Elitní obránce Tomáš Kaberle (Toronto Maple Leafs) dosáhl úctyhodných 67 bodů. Legenda našeho hokeje, David Výborný (Columbus Blue Jackets), dosáhl mety 65 bodů. Přes 60 bodů měli také Robert Lang (Detroit Red Wings) a Aleš Kotalík (Buffalo Sabres). Jen 2 body chyběly Milanu Hejdukovi (Colorado Avalanche). A prosím pěkně, toto vše jsou hráči do TOP100 kanadského bodování v dané sezóně.

Do té už se nevešel Martin Ručinský (NY Rangers), Petr Sýkora (Anaheim Ducks a později NY Rangers), Martin Erat, Marek Židlický (oba Nashville Predators), Petr Průcha (NY Rangers), Patrik Eliáš (New Jersey Devils), František Kaberle (Carolina Hurricanes). Až Patrik Eliáš opouští TOP150. Do elitní dvoustovky se vešli ještě Patr Čajánek (St. Luis Blues), Jan Bulis (Montreal Canadiens) nebo Radim Vrbata (Carolina Hurricanes později Chicago Blackhawks).

Ani naši gólmani nezůstali pozadu. Dominik Hašek (Ottawa Senators) a Tomáš Vokoun (Nashville Predators) byli jedničkami ve svých týmech a odchytali dohromady víc jak 100 zápasů a oba se úspěšností svých zákroků umístili v TOP10. Dominik Hašek byl 3. A to ještě s tím, že první Christ Holt (NY Rangers) se ani nepočítá, protože odchytal jeden jediný zápas a Cristobal Huet (Montreal Canadiens) odchytal 36 utkání. Tomáš Vokoun je oficiálně 9., ale dá se říct, že jsme měli 2. a 6. nejlepšího brankáře celé sezóny NHL 2005/2006.

Když se podíváme na výsledky draftu za rok 2004 a 2005, tak z evropských zemí jsme poslali do NHL nejvíce nováčků. Celkem 33. Až rok 2006 byl slabší, kdy nás všechny evropské hokejové velmoce (Rusko, Švédsko, Finsko) překonaly, na draftu bylo „pouze“ 8 českých hráčů. Než se podíváme na realitu a srovnání s naší dnešní pozicí v NHL, vysvětlíme si, co to vůbec je vstupní draft NHL.

(Pro doplnění: V roce 2002, tedy po našem zlatém hattricku, jsme také do NHL vyslali nejvíce talentů. Překonalo nás z evropských zemí tehdy pouze Rusko, které vyslalo 33 jmen.)

Vstupní draft NHL je každoroční událost, při níž si kluby vybírají práva na mladé hráče, obvykle ve věku 18 let. První kolo draftu je nejprestižnější – hráči vybraní zde mají největší šanci stát se klíčovými postavami týmů. Druhé kolo stále znamená vysoký potenciál, ale šance na úspěch už klesají. Statistiky ukazují, že z hráčů draftovaných v 1. kole se stabilními hráči NHL stane přibližně 70 %, ve 2. kole je to okolo 30–35 %. Existují však výjimky, kdy se hráči prosadí i z nižších výběrů. Kol je celkem 7.

Zatímco hráči z Kanady a USA mají díky systému juniorských lig a kulturní blízkosti k NHL výhodu, Evropané se prosazují méně často – u nich uspěje zhruba každý čtvrtý až pátý draftovaný. O jejich úspěchu často rozhoduje adaptabilita na menší kluziště, jazyk, mentalita i ochota hrát v nižší AHL, a to třeba i celé 3 roky nováčkovského kontraktu. Nováčci z Evropy většinou podepisují tříleté nováčkovské smlouvy. Moderní NHL v roce 2025 klade důraz na bruslení, herní inteligenci, univerzálnost a odolnost – bez těchto vlastností je talent z Evropy odsouzen k cestě zpět přes Atlantik.

Abychom mohli pokračovat dále, vysvětlíme si, co příprava hráčů pro NHL prostřednictvím „farmářské“ AHL obnáší.

Kdyby v hokeji existoval Mt. Everest, byla by to AHL. Bez překonání tohoto vrcholu se v NHL působit nedá. Jen pár vyvolených dokáže hned v první sezóně svého kontraktu vlétnout do nejslavnější ligy na světě.

AHL (American Hockey League) je záložní tzv. farmářská liga NHL a hlavní vývojová soutěž, kam kluby posílají mladé a nově draftované hráče získat zkušenosti. Pro nováčky je to často první krok po příchodu do Severní Ameriky. Hráči zde bojují o šanci postoupit do NHL, ale podmínky jsou výrazně tvrdší – nižší platy, časté cestování autobusem, méně diváků a fyzicky náročnější styl hry.

Pro evropské hráče to často znamená kulturní šok a frustraci, zvlášť když očekávali NHL. Mnozí nedokážou udržet motivaci a vracejí se domů ještě před koncem tříletého nováčkovského kontraktu. Klíčem k přežití v AHL je trpělivost, vnitřní disciplína a schopnost rychle se adaptovat na zcela jiný hokej i životní styl. Protože jakmile hráč zůstává v soutěžích Evropě nebo se vrací, manažeři klubů v NHL ztrácí zájem a upřednostní hráče, kteří zůstali.

Rozdíl v podmínkách mezi NHL a AHL je výrazný.

V NHL mají hráči absolutní servis: klub jim zajišťuje kompletní výstroj, špičkové zázemí, fyzioterapeuty, maséry, vlastní kuchaře, luxusní cestování letadlem a často i pomoc s bydlením či rodinným zázemím. Každý detail je řešen profesionálně a hráč se může soustředit jen na výkon.

V AHL je to úplně jiný svět. Kluby mají výrazně nižší rozpočty, to znamená:

Pro mladé Evropany je to šok – mnozí jsou zvyklí z domácích top týmů na pohodlí a plnou péči, a když najednou musí sami shánět hokejky, žít s cizím spoluhráčem v malém bytě a jíst fast food po cestě busem, rychle je to semele. Nejde jen o hokej, ale i o psychickou odolnost a ochotu „překousnout“ několik let v nepohodlí s vírou, že se do NHL dostanou. Už asi rozumíte, proč i ten největší talent z prvního kola draftu mnohdy neuspěje.

Nyní se vrátíme do současnosti:

V tuto chvíli vrcholí sezóna 2024/2025. V semifinále Stanleyova poháru. Ve finále konferencí máme Dallas a Edmonton v západní, ve východní pak Floridu a Carolinu. Jak nám vůbec sezóna dopadla a jak se našim hráčům dařilo?

Mnohdy český fanoušek nemá přehled o tom, co naši hráči dělají ve své kariéře, kromě dvou týdnů, kdy probíhá mistroství světa. Každý „zasvěcený“ fanoušek však ví, že naše superstar v NHL je David Pastrňák.

Slyšel jsem názory expertů, že mohl celé kanadské bodování vyhrát, být lepších výkonů Bruins v sezóně a zejména lepších přesilovek. David totiž dosáhl na 4. místo a 106 bodů. Vítězem se stal Nikita Kučerov (Tampa Bay Lightning) se 121 body.

Jak se dařilo dalším hráčům z České republiky:

Martin Nečas, za mne zatím jeden z nejvíce nedoceněných českých hráčů v NHL, přestoupil z Caroliny Hurricanes do Colorada Avalanche a ukončil sezónu na 19. místě s 83 body. To je ale vše.

Další český hráč je až Tomáš Hertl, který měl 61 bodů, a i když jeho Las Vegas vypadlo v boji o pohár, kvůli zranění přijet nemohl. Na MS nepřijel také Pavel Zacha (Boston Bruins), který měl 47 bodů a byl 146. v pořadí. A hráč, který nám přijel, byl Filip Hronek, který na 253. místě dosáhl 33 bodů. Taková je realita v dnešní NHL, co se českých útočníků a obránců týče.

A jak to je s brankáři? Našimi nejúspěšnějšími gólmany byli Karel Vejmelka (Utah Mammoth) a Lukáš Dostál (Anaheim Ducks). Oba odchytali přes 50 zápasů, jenže jejich úspěšnost zákroků činila „pouze“ lehce přes 90%. Což stačilo na uzavření TOP20. I když nám dlouhodobě chodí zajímaví talenti do NHL (např. Mrázek, Rittich, Vladař a Vaněček), mají problémy s tím, aby se prosadili do úplné špičky jako jedničky svých týmů.

Myslím si, že na Českou reprezentaci je každoročně vyvíjen nepřiměřený tlak na ambice, kterých nejsme schopni pravidelně dosahovat. Jak ze strany fanoušků, tak ze strany médií.

Proč tomu tak je?

Pomineme USA a Kanadu, protože to je zkrátka jiný svět. Podíváme se na srovnání s evropskými zeměmi. Podle aktuálních dat (web QuantHockey) v NHL působí jen ze Švédska 98 aktivních hráčů, kteří dohromady dosáhli během svých kariér více jak 16 tisíc bodů. Druhé je Rusko, které má aktuálně v NHL 65 hráčů a jejich bodový součet činí víc jak 11 tisíc bodů. Třetí jsou Finové s 59 hráči, a ti dosahují skoro 8 tisíc bodů.

Možná to „laikovi“ moc neřekne. Pro lepší porozumění si doplníme, jak jsou na tom Češi. Aktuálně nám v NHL působí 29 hráčů a jejich bodový zisk činí souhrnně 4 tisíce bodů. Za námi je těsně Švýcarsko s 11 hráči a 3 tisíci body. Dále pak Slovensko, Německo, Dánsko, Lotyšsko a další.

Vy, co mne sledujete na Instagramu víte, že jsem během MS v Dánsku a ve Švédsku postoval pravidelně karikatury v reelech. Některé měly i virální potenciál. V jednom ze svých posledních příspěvků jsem gratuloval Dánsku k postupu přes Kanadu a Česku děkoval za jejich výkon. Pod příspěvek jsem napsal emotivní komentář kritizující dění v našem hokeji. Narážel jsem na práci s mládeží v porovnání s fotbalem a kriticky se vyjadřoval k lidem, kteří jsou ve vedení našeho hokeje.

Co je psáno, to je dáno. Příspěvek jsem nesmazal a můžete si ho přečíst. Chápu, může to působit příliš emotivně, za což se omlouvám. Za svým názorem si stojím.

Mohu bez nadsázky prohlásit, že zlatá éra našeho hokeje je pryč. Na zlato v Praze jsme čekali 12 let. Na bronzovou medaili z Tampere 8 let. A po zlatu v Praze se netajím tím, že dalších 10 let můžeme klidně čekat na dalších úspěch. My, fanoušci, se s tím srovnáme. A ti, kteří řídí hokej v naší zemi, musí podniknout kroky, které nás přivedou zpět na vrchol.

Švédové a Finové jsou ve vlaku, který je rozjetý a jede bez nás. Rusko se na velkou akci asi ještě dlouho nepodívá, a je dobrá otázka, jak to bude, až válka na Ukrajině skončí. Stále však zůstává silným soupeřem. Tzn. dosáhli bychom na zlato v Praze nebo na bronz v Tampere i při ruské účasti?

Letos nám přijel Vejmelka. I přesto jsme si našli čas ho kritizovat za jeho helmu a výkony. Také nám mohl přijet Pasta s Nečasem. Co budeme dělat až tito hráči nepřijedou? Smíříme se s tím, že nám Německo, Dánsko nebo Lotyšsko ve čtvrtfinále bude rovnocenným soupeřem? Pamatujete si doby, kdy zápas se Švýcarskem byl pro elitní evropské země "trénink"?

Jedno z nejzásadnějších měřítek je počet českých hráčů a jejich role v klubech NHL. Jen Nečas a Pastrňák snesou nejvyšší měřítka. Jak už jsem napsal výše, tak hráčům trvá průměrně 3 až 5 let od draftu, než se (pokud vůbec) plnohodnotnými hráči v NHL – tedy hráči, kteří hrají pravidelně v základní sestavě a mají důležitou roli.

Jak si stojíme na draftu za posledních 5 let?

Rok 2020 8 hráčů, stejně tak i rok 2021. Rok 2022 9 hráčů. Rok 2023 dokonce jen 7 hráčů a rok 2024 výjimka, 13 hráčů. Nicméně každý rok končíme hluboko za Švédy nebo Finy, protože ti posílají ročně 2× až 3× více hráčů na draft.

Proč tomu tak je? Protože nedáváme šance mladým hráčům, nepoužíváme moderní tréninkové metody a chybí nám u hráčů jazyková a mentální vybavenost.

Nenechme si už nalhávat od širší odborné hokejové veřejnosti, že jsme na správné cestě, nebo že se něco samo od sebe spraví. Přestaňme si dělat plané iluze, že vypadnutí ve čtvrtfinále MS je pro nás neúspěch. Protože pokud se výše zmíněné věci nezačnou rychle měnit, můžeme dopadnout mnohem hůř.