Článek
Prezident nepůjde volit. A je z toho politická kauza
Prezident se letošních komunálních voleb pravděpodobně nezúčastní. Místo cesty do volební místnosti v Černoučku, kde má trvalé bydliště, tráví čas na soukromé zahraniční cestě. Pražský hrad přiznal chybu v plánování a uvedl, že prezidenta vzniklá situace mrzí. Přesto se kolem jeho neúčasti rozpoutala politická debata.
Není se čemu divit. Prezident republiky není obyčejný občan. Je hlavou státu, jedním z nejviditelnějších představitelů české demokracie a člověkem, jehož chování má nepochybně symbolickou váhu. Když prezident přijde k volbám, fotografové zachytí jeho cestu k urně, média zveřejní snímky a veřejnost dostane jednoduché poselství: účast ve volbách je důležitá.
Když ale prezident k volbám nepřijde, vysílá tím přinejmenším nešťastný signál. Zvlášť když sám Petr Pavel v minulosti označil komunální volby za jedny z nejdůležitějších pro běžného občana. A v tom měl pravdu. Je tedy kritika prezidenta oprávněná? Do určité míry určitě. Prezident by měl jít příkladem a svou dovolenou si mohl naplánovat jinak. Ostatně sám Hrad uznal, že se stala chyba. Jenže celá záležitost má ještě jednu zajímavou rovinu, o které se tolik nemluví.
Chceme prezidenta nad politikou, nebo uprostřed ní?
Od prezidenta republiky očekáváme poměrně zvláštní kombinaci vlastností. Má být nadstranický, spojovat společnost, respektovat různé politické názory a nepůsobit jako představitel jediného politického tábora. Zároveň ale chceme, aby se aktivně účastnil politického života a šel ostatním příkladem. Právě tady vzniká zajímavý paradox. Část prezidentových kritiků mu pravidelně vyčítá, že se příliš angažuje v politice, komentuje dění nebo vstupuje do sporů mezi jednotlivými politickými představiteli. Prezident by podle nich měl stát nad každodenní politikou a nepřiklánět se k žádné straně.
Když se ale nezúčastní voleb, najednou je jeho politická pasivita problémem. Samozřejmě, účast ve volbách není totéž jako aktivní stranická politika. Prezident může hlasovat a přitom zůstat nadstranický. Ústava mu ostatně žádnou povinnost politické neutrality v absolutním smyslu neukládá. Přesto je zajímavé sledovat, jak rozdílná očekávání na hlavu státu klademe. Jednou chceme prezidenta, který do politiky nezasahuje, podruhé prezidenta, který svou účastí politický život aktivně podporuje.
A možná bychom si měli připustit, že prezident je také občan, který má stejné volební právo jako ostatní. Může ho využít, ale nemusí. Účast ve volbách není zákonnou povinností ani pro hlavu státu. To ovšem neznamená, že jeho rozhodnutí nemůžeme kritizovat. Znamená to pouze, že bychom měli rozlišovat mezi skutečným selháním při výkonu prezidentské funkce a symbolicky nešťastným osobním rozhodnutím.
Prezident nemůže volit odkudkoli. Vy také ne
V celé kauze se navíc ukazuje jedna zvláštnost českých komunálních voleb, kterou si možná řada lidí ani neuvědomuje. Zatímco v některých jiných volbách můžete využít voličský průkaz, u komunálních voleb taková možnost neexistuje. Volič musí hlasovat ve svém příslušném volebním okrsku podle místa trvalého pobytu. Pokud se během voleb nachází na opačném konci republiky nebo v zahraničí, svůj hlas jednoduše odevzdat nemůže.
Prezident tedy nemůže přijít do libovolné volební místnosti a odvolit tam. Stejně jako kterýkoli jiný občan musí respektovat pravidla, která pro komunální volby platí. To samozřejmě neomlouvá špatné plánování. Termín voleb byl znám dlouho dopředu. Připomíná nám to ale, že pravidla volební účasti nejsou vždy tak flexibilní, jak bychom si představovali. A možná je namístě diskutovat také o tom, zda by stát neměl občanům umožnit jednodušší hlasování. Nejen prezidentovi, ale i lidem, kteří během voleb pracují mimo domov, studují v jiném městě nebo mají jiné závažné důvody, proč se nemohou dostavit do svého volebního okrsku. Jenže tím se dostáváme k mnohem podstatnější otázce.
Dobře, prezident nepůjde. A co vy?
Možná vás prezidentova neúčast rozčiluje. Možná ji považujete za ostudu. Nebo vám naopak připadá absurdní, kolik pozornosti věnujeme tomu, zda jeden člověk vhodí obálku do urny. Ať už patříte do kterékoli skupiny, zkuste si položit jednoduchou otázku: Půjdu volit já? Protože zatímco se veřejnost pře o jeden prezidentský hlas, v pátek a sobotu budou miliony občanů rozhodovat o tom, jak budou jejich města a obce vypadat další čtyři roky.
Komunální volby přitom bývají ve stínu těch parlamentních. Ve sněmovních volbách rozhodujeme o premiérovi, vládě a celostátním směřování země. Sledujeme televizní debaty, předvolební průzkumy a velké politické souboje. Jenže zkuste se zamyslet nad tím, kdo má skutečný vliv na váš každodenní život.
Kdo rozhoduje o tom, zda před vaším domem vzniknou nová parkovací místa, nebo naopak zmizí? Kdo ovlivňuje kapacitu mateřských škol, opravy chodníků, výstavbu cyklostezek nebo podobu veřejných prostranství? Kdo schvaluje obecní rozpočet, rozhoduje o investicích a přijímá územní plán, který může ovlivnit podobu vašeho okolí na dlouhá desetiletí? Ve značné míře právě lidé, které si v komunálních volbách vybíráte.
I komunální volby (a samozřejmě také volby do Senátu), respektive jejich výsledky, jsou ale důležité i pro celostátní politiku, o tom si můžete přečíst tady:
V komunálních volbách může mít váš hlas překvapivou váhu
Představte si obec s několika stovkami obyvatel. K volbám přijde třeba dvě stě lidí a mezi kandidáty rozhodují jednotky nebo desítky hlasů. V takovém případě může mít každý jednotlivý volič skutečně zásadní vliv na výsledné složení zastupitelstva. Ve větších městech je situace samozřejmě jiná, ale princip zůstává stejný. O tom, kdo bude rozhodovat o místních záležitostech, rozhodují ti, kteří přijdou.
A právě v tom spočívá jeden z největších paradoxů komunální politiky. Lidé dokážou dlouhé hodiny diskutovat o premiérovi, prezidentovi nebo zahraniční politice, ale často vůbec netuší, kdo sedí v jejich vlastním zastupitelstvu. Přitom právě místní politici rozhodují o věcech, které nás dokážou rozčilovat každý den.
Vadí vám, že se ve vašem okolí staví další bytové domy bez odpovídající infrastruktury? Že není kde zaparkovat? Že město zanedbává veřejnou zeleň? Že se dlouhé roky neopravuje silnice nebo že obec investuje do projektů, které považujete za zbytečné? Pak máte právě teď možnost ovlivnit, kdo o těchto věcech bude rozhodovat.
Nejste pan prezident. Jděte volit.
Petr Pavel udělal chybu v plánování a jeho neúčast ve volbách je symbolicky nešťastná. Nemluvě o zásadní chybě v oblasti PR před blížící se prezidentskou volbou. Prezident republiky by měl jít příkladem, zvlášť když sám opakovaně zdůrazňuje význam občanské odpovědnosti.
Zároveň ale není důvod dělat z jednoho neodevzdaného hlasu zásadní politické selhání. Prezident není povinen volit a jeho nepřítomnost u volební urny sama o sobě nic nevypovídá o jeho vztahu k demokracii. Mnohem zajímavější než prezidentova dovolená je otázka, kolik dalších lidí se o nadcházejícím víkendu rozhodne zůstat doma. Ne kvůli zahraniční cestě, ale jednoduše proto, že komunální volby nepovažují za důležité. Přitom právě ony rozhodují o tom, jak bude vypadat naše bezprostřední okolí.
Ano, můžeme rozhodnutí pana prezidenta kritizovat, můžeme se hádat o tom, zda je to dobrý, nebo špatný signál. Ale hlavně se musíme starat o náš vlastní hlas, o tom, komu a proč ho svěříme na další roky.
Prezident má jeden hlas. Vy také.
Zdroje:
