Geologický vývoj lokalita Litic u Plzně

Tak jako většina geologických období, začaly i třetihory výraznými pohyby zemské kůry. V některých oblastech nastal pokles pevniny a moře proniklo do západní Evropy. Území dnešní Plzně včetně Litic bylo a je součástí plzeňské pánve, kterou vytvořilo prvohorní a třetihorní doba. V době prvohor byly utvořeny mohutné usazeniny uvnitř pánve, hlavně na jihovýchodním okraji, kde se v pravěkých mořích zrodilo celé horstvo sedimentů, kterými byl kraj přehrazen, ve východním směru v nejstarší horstvo nynějších - Brd.

Obec Litice vyplňuje jihozápadní výběžek Plzeňské kotliny. Tato kotlina vytváří sníženinu o ploše 284 kilometrů čtverečních se střední výškou 350 m nad mořem a středním sklonem od západu k jihozápadu 1,5 stupně. Rovinatý, málo zvlněný reliéf krajiny, je rozbrázděn údolími dolních toků řek – u Litic řekou Radbuzou.

Charakter krajiny kolem Litic dávají terasovité plošiny, přičemž Litice leží uprostřed takové jedné vlny. Od Šlovického vrchu se terén svažuje k jihovýchodu, potom následuje plošina, která je zhruba uprostřed přetnuta mírným dolíkem, který se táhne ve směru západ – východ. Po této rovině následuje opět prudká sníženina až k litické křižovatce, kde se terén opět zvedá směrem na sever k Plzni, kde na vrcholu kopce Hůrky opět klesá pozvolna až do Českého údolí.

Z východu od Radobyčic se terén mírně svažuje k obci Litice, kde pokračuje krátkou rovinkou až ke křižovatce, kde se prudce svažuje uměle vytvořenou průrvou do údolní roviny řeky Radbuzy. Celá litická oblast se dá přirovnat ke zmačkanému archu papíru, který se svou vlastní silou rozevřel do trychtýřovitého tvaru.

Samotná obec Litice stojí na spiritovém povrchu, tak jako nedaleká Hůrka a Chlum. Tato vrstva je překryta červenou hlínou a pokryta ornicí. Okolní vrchy jsou porostlé ledními kulturami, převážně smrkem a listnatými dřevinami. Vpravo od silnice směrem k Plzni tvoří podklad I. diluviální terasa a dále směrem k dnešní vodní nádrži se vyskytuje II. a III. diluviální terasa. Na úpatí Dubové hory se vyskytuje alluvium.

V oblasti Litic jsou nejstaršími a plošně nejvíce zastoupenými horninami jsou břidlice z období mladších prvohor – Karbonu a Permu. Táhnou se směrem od Hůrky přes Litice a dále nad řekou Radbuzou pod Dubovou horu až ke Šlovicím. Tyto břidlice jsou vlastně původní mořská bahna, která pod tlakem několika set metrů nadloží byla dokonale zpevněna do dnešní podoby skal. Zbytky zuhelnatělých rostlinných těl jim daly šedou až šedočernou barvu.

Spility jsou tvrdší horniny než břidlice a vznikaly jako vyvřeliny podmořských sopek. Litická ostrožna, na které stával hrad Litice, je tvořena algonkinskými břidlicemi. Okolí Litic bylo patrně v pradávných dobách pokryto rozsáhlými, hlubokými močály a jezery, na nichž rostly rozsáhlé lesy obrovitých přeslic, plavuní a kapradin. Ty postupně zapadaly do močálů a byly zaneseny z přítoků jezer a močálů spoustami písku a jílu a postupem doby došlo k přeměně v mohutné vrstvy uhlí, především černého kamenného uhlí, které na okrajích pánve se směrem k povrchu pozvolna vytrácejí. Zato ve středu pánve se ve velké hloubce nalézaly v silných vrstvách.