Článek
Odsun německého obyvatelstva z obce Litice u Plzně
O odsunu Němců, a to nejen z Československa, rozhodla Postupimská konference vítězných velmocí – USA, Sovětského svazu a Velké Británie v XIII. kapitole dohody ze dne 2. srpna 1945. Spojeneckou kontrolní radou v Berlíně byl přijat dne 20. listopadu 1945 plán na přemístění celkového počtu Němců z Polska, Československa, Maďarska a Rakouska.
Myšlenka odsunu německého obyvatelstva z Československa vznikla v londýnské emigraci vedené prezidentem dr. E. Benešem. Při analýze příčin mnichovských událostí roku 1938 se zcela jasně prokázalo, že hlavní podíl na rozbití republiky měli henleinovští fašisté, ochotně podporovaní od vítězných voleb v roce 1935 naprostou většinou sudetských Němců.
Plně to prokázali při protistátním krvavém puči ve dnech 12. a 13. září 1938 a při vyhánění českých rodin z pohraničí po jeho okupaci nacistickým Německem v říjnu roku 1938.
Předběžný souhlas k odsunu Němců získala čs. vláda v roce 1942 od vlády Velké Británie a v roce 1943 od vlády Spojených států amerických a v prosinci 1943 také od Sovětského svazu. Moskevské vedení KSČ zároveň doporučilo dr. Benešovi, aby byli sudetští Němci nejdříve zbaveni čs. státního občanství a pak aby čs. úřady individuálně rozhodly o jeho získání.
Dne 14. prosince 1945 byla vládou čs. republiky schválena směrnice k provádění odsunu Němců z území Československé republiky. Samotný odsun řídilo ministerstvo vnitra ve spolupráci s ONV, MNV, SNB a úřady ochrany práce. Ministerstvo také spolupracovalo se zástupci ministerstva dopravy a ministerstva národní obrany, neboť závěrečnou fázi odsunu Němců a jejich předání na československých hranicích spojeneckým vojskům v Německu prováděla čs. vojenská správa.
Před transportem vlakovými soupravami byli Němci z určených obcí soustředěni v tzv. sběrných střediscích. V českých zemích jich bylo 104. Směrnice zdůrazňovaly, že všechny orgány ručí za spořádané a lidské provádění odsunu. Odsun se nevztahoval na ty osoby, které podaly žádost o zachování čs. státního občanství, dále na antifašisty a smíšená manželství.
Na základě směrnic vlády ze dne 14. prosince 1945 vypracoval osídlovací úřad konkrétní plán odsunu. Počítal se třemi etapami průběhu. První etapa začala a končila v první polovině roku 1946. V této etapě neměli být odsunuti němečtí pracovníci pracující v nějakém podniku v pohraničí, dále ze zemědělství a lesnictví.
Ve druhé etapě se odsunovali všichni zbývající Němci s výjimkou antifašistů a specialistů. Druhá etapa měla končit odsunem Němců z vnitrozemí, kde byli zaměstnáni na zemědělských pracích. Ve třetí etapě počítal plán odsunu s vyřešením otázky specialistů v průmyslu a zemědělství.
Hromadný odsun byl od počátku mezinárodní záležitostí. Probíhal ve spolupráci s vítěznými mocnostmi, navíc jej pozorně sledovali zahraniční novináři a pracovníci Mezinárodního červeného kříže.
Odsunutou jednotkou byla ucelená rodina, tj. manželé, jejich děti do 18 let, rodiče manželů a práce neschopné děti. Rodina byla vyrozuměna vyhláškou nebo dopisem, kdy bude odsunuta, a co si může vzít sebou a jakým způsobem uzavře byt. Do amerického pásma bylo povoleno vyvézt na osobu 1.000 říšských marek, do sovětského pásma 500 marek. Hromadný odsun do amerického okupačního pásma byl zahájen dne 24. ledna 1946 z okresu Mariánské Lázně. Do sovětského okupačního pásma začal odsun dne 10. června 1946. Vlakové transporty odjížděly po trati Děčín – Bad Schandau a po trati Tršnice u Chebu – Vojtanov – Plavno.
Při odsunu Němců do obou okupačních pásem bylo použito celkem 1.646 vlakových souprav po 40 vagónech, 4 lazaretní vlaky, 960 automobilů a 12 lodí. V polovině července 1946 bylo denně odsouváno až 14.000 osob.
Podle zprávy Státního statistického úřadu z roku 1953 vypadala bilance odsunu Němců z ČSR takto:
- počet Němců k 1. 5. 1945 -------- celkem 3,200.000 ---------------- do české země 3,000.000 osob
- uteklo neorganizovaně v květnu 1945 až leden 1946 do Německa ----- 650.000 osob
- zůstalo Němců v ČSR ke dni 22. 5. 1947 ------------------- do české země ------------- 180.000 osob
- dodatečný odsun v roce 1947 činil --------------------- celkem 80.000 osob
- organizovaný hromadný odsun v roce 1946 ------------------ české země -------- 2,100.000 osob
- z toho do amerického okupačního pásma -------------------- české země -------- 1,464.000 osob
- z toho do sovětského okupačního pásma -------------------- české země -------- 792.000 osob
Z Československa bylo odsunuto celkem 2,500.000 tzv. sudetských Němců, z nichž 1,750.000 osob do amerického a 750.000 do sovětského pásma. Po ukončení hromadného odsunu zůstalo v roce 1947 v Československu 8.930 německých horníků a 17.300 jejich rodinných příslušníků. Celkem 67.982 osob mělo úlevy specialistů.
Odsun německých obyvatel z obce Litice u Plzně
Organizace odsunu Němců z Litic byla ve vší tajnosti připravena již před časem odbočkou ministerstva zemědělství v Plzni ve spolupráci s četnickými a vojenskými orgány a za pomoci MNV v Liticích.
Dne 27. listopadu 1945, asi ve 22 hodin zhaslo náhle v celé obci světlo. Nikdo tomu nevěnoval nějakou důležitost, protože se to občas stávalo.
Dne 28. listopadu 1945 došlo v noci ze dne 27. na 28. listopad od 4 hodin ráno do poledne k uzavření přístupu z Plzně do Litic za asistence pravidelné armády a z nařízení SNB. Všechny východy z obce byly obsazeny hlídkami, aby nikdo nemohl utéci. Pod vedením četnického kapitána Holého vstoupily do obce v časných ranních hodinách, mezi 4 a 5 hodinou, zesílené četnické a policejní oddíly.
Zde je již očekával vojenský oddíl i s velitelem jedné z našich posádek ppl. Pospíšilem. V úřadovně předsedy MNV v Liticích pana Schejbala se už horečně pracovalo na posledních přípravách k provedení této významné události. Nechyběl ani jeden z dlouholetých školských pracovníků této obce, řídící učitel v. v. Přeučil, který obklopen tzv. skupináři a novými nabyvateli usedlostí litických Němců, přezkoumával příslušné seznamy.
Úderem 5. hodiny ranní, ještě za tmy, vyrazili skupináři, provázeni bezpečnostními orgány do každé zemědělské usedlosti, určené k vystěhování. Hlídkou byl vzbuzen majitel usedlosti a za vojenské asistence byli odváděni němečtí sedláci do sálu Lidového domu. Když se všichni dostavili, bylo mezi nimi i dost žen, jejichž mužové byly v zajetí nebo mrtví, v počtu 82. Tady jim bylo oznámeno přednostou odbočky ministerstva zemědělství ustanovení konfiskačních opatření a pokyny pro transfer.
Na základě dekretu prezidenta republiky se jejich majetek zabavuje bez náhrady. Dále jim oznámil, že budou odsunuti do jiného kraje v republice na práci, že jejich žádosti o přiznání státní příslušnosti budou vyřízeny a zaslány na jejich nové adresy. Kromě toho jim bylo řečeno, že tento svůj osud si Němci připravili sami.
Nato přečetl obecní tajemník shromážděným, co si smějí vzít sebou: dvoje prádlo, dvojí obuv, peřiny nebo přikrývky, nějaké nádobí, pro děti kočárky a hračky, nějaké zásoby jídla a 100 Kč na osobu. Brzy se rozšířila zvěst o tom, že by litičtí Němci měli být odvezeni na Sibiř, ale nikdo neznal skutečný cíl této tajné noční akce, takže si mnozí v této hektické atmosféře zabalili úplně nepotřebné věci a především vůbec nemysleli na proviant.
Do půl osmé musí být jejich zavazadla připravena před každým domem a v 8 hodin, že budou odvezeni. Nato byli zase odvedeni domů, aby se mohli připravit s rodinami na cestu. Vzhledem k silné a dobře zorganizované ozbrojené pohotovosti se dělo všechno v klidu a bez rušivých příhod a rychle.
Již po 7. hodině ranní dorazila do Litic kolona 38 nákladních aut za vedení majora Salcmana. Padal sníh a před domy stály odkryté nákladní automobily. Němci za pomoci vojáků u každého stavení rychle naložili svá zavazadla, která byla před tím pečlivě prohlédnuta.
Na ty byla naložena polovina místního německého obyvatelstva, mezi nimi staří a nemocní lidé a malé děti. Až na jeden případ mdloby, který byl lékařsky pohotově zlikvidován, nebylo při provádění akce nijak rušivých momentů. Starým a nemocným lidem byla poskytnuta všestranná pomoc, rovněž i dětem.
Organizace odsunu, který byl proveden vskutku lidským způsobem, byla vzorně připravena a díky energickému jednání majora Salcmana a okresního velitele četnictva kapitána Holého, kteří o rychlý odsun měli vedle ředitele Henžlíka největší zásluhu, mohl být odsun celý proveden o dvě hodiny dříve.
Nemenší zásluhu měl i předseda ONV Plzeň – venkov pan Zoubek a z litických občanů předseda MNV pan Schejbal a řídící učitel Přeučil. Odsunu Němců byl také přítomen v Liticích policejní ředitel dr. Mein, přednosta vyživovacího úřadu města Plzně, ředitel Nádeník a plukovník Pospíšil.
Na jednom autě bylo 15 lidí. Během čekání začalo pršet a sněžit. Přijíždělo stále více aut. Konečně se vše dalo do pohybu směrem na Šlovice a pak dále na Klatovsko a Plánicko, kde byl nedostatek pracovních sil a kde měli pracovat jako zemědělští dělníci až do definitivního odsunu z ČSR. Nad očekávání přijali litičtí Němci, mezi nimiž převládaly ženy, svůj, vlastním postojem zaviněný osud, celkem statečně. Kolona jela přibližně dvě hodiny. Zde byli předáni do sběrného tábora.
Příštího dne tam přicházeli čeští zemědělci z okolí, aby si z obyvatel tábora vybrali pracovní síly. Rodiny směly stále ještě zůstat pohromadě. Po dvou dnech byli všichni litičtí Němci umístěni v okolí Klatov, částečně na velkostatcích, kde už pracovali jiní deportovaní Němci a také čeští vězňové v normálním výkonu trestu.
Z 62 litických zemědělských usedlostí bylo vystěhováno přes 400 Němců, dospělých i dětí a asi 850 ha dosud německé půdy, která byla základem němectví této obce, přešla do českých rukou. Do těchto uvolněných zemědělských usedlostí nastoupili noví hospodáři, vesměs kvalifikovaní čeští zemědělci. Litický velkostatek přešel opět do správy města Plzně.
Noví nabyvatelé usedlostí, kteří již na nich zůstali, se ujímali hospodářství. Byli to zemědělci ponejvíce z Mirošovska, z Blatenska, Táborska a z Neveklovska. Hned odpoledne začali činitelé MNV s nabyvateli usedlostí sepisovat v jednotlivých usedlostech živý a mrtvý inventář a zakrátko nastal v českých Liticích normální život.
Do vlastnictví českých Litic mělo být ještě přiděleno 87 ha lesa, tzv. polesí Dubová hora z lesního majetku německého šlechtice Thurn-Taxise, na jehož pozemkovém listě, majetkově figurovalo dosud velké lesní bohatství v západních Čechách o výměře 4.100 ha, z něhož polesí tzv. Skašovské o 250 ha patřilo k nejvýnosnějším lesům západních Čech.
V opuštěných německých staveních to vypadalo v té chvíli, jako po vyhoření. Všechno přeházené, kusy šatstva se válely na zemi, postele bez peřin, jen hodiny tikaly stále stejně a na střeše vrkali holubi, jako by se nic nestalo. Po odsunu byl svezen nábytek a domácí vybavení po Němcích do budovy dnešní MŠ. Tam se tento majetek dražil. Dražbu dostal na starost starý pan Slabý.
Život sudetských Němců v pohraničí
Po osvobození pohraničí docházelo také k dobrovolnému odchodu Němců z Československa, který byl zastaven ke dni 31. prosince 1945. Častěji však docházelo k ilegálnímu útěku, neboť se Němci snažili obejít směrnice čs. úřadů a vzít si s sebou co nejvíce cenností a zkonfiskovaného majetku. Někteří utíkali před spravedlností.
Život Němců v pohraničí se řídil až do jejich odsunu úředními směrnicemi a nařízeními, které byly zpočátku vydávány vojenskými a bezpečnostními orgány, které zde zajišťovali pořádek a klid. Mezi povinnosti Němců od 10 let věku patřilo být úředně přihlášen k pobytu a nosit bílou pásku na pravém rukávě. Bez povolení nesměli opouštět pracovní místo a obvod bydliště.
Směrnice dále Němcům zakazovaly navštěvovat taneční zábavy, restaurace a filmová představení. Po 20 hodině večerní se směli zdržovat jen ve svém bytě, kromě pracujících. Byly také zakázány sňatky osob české národnosti s osobami německé národnosti.
Přední pozornost věnovaly bezpečnostní orgány rozbití nacistické organizace Wehrwolf - Vlčí obránci. Tato organizace vznikla v lednu 1945 z vybraných členů Hitlerovy mládeže ve věku 16 až 20 let a z vybraných členů vojenské organizace Volksturm – Národní útok.
Wehrwolfové měli za úkol provádět po prohrané válce v určitém prostoru teroristické akce všeho druhu, zejména na dopravní síti. Smyslem teroristických akcí bylo vyprovokovat čs. bezpečnostní orgány k protiopatřením i vůči tzv. loajálním Němcům, kteří by pak ze msty také prováděli teroristické akce. Výsledkem měl být nekontrolovatelný zmatek v pohraničí.
Na Karlovarsku byla v polovině dubna 1945 vytvořena protipancéřová brigáda „Egerland“ se sídlem štábu ve výletní restauraci Linhart u Karlových Varů. Měla na 300 příslušníků. Československé bezpečnostní orgány zatkly brzy po osvobození 34 velitelů a koncem srpna 1945 pátraly po posledních 28 osobách.
Podobně tomu bylo v jiných oblastech, takže se Wehrwolfům nepodařilo v plném rozsahu uskutečnit jejich záměry. Menších sabotážních akcí provedli celkem 314 a dále 84 útoků zbraněmi. Likvidace Wehrwolfů byla prvním úspěchem Sboru národní bezpečnosti.
Až do léta 1946 převažovali v pohraničí Němci nad českými osídlenci a nedostatek čs. vojenských a bezpečnostních jednotek, státních zaměstnanců. Nedostatek čs. osídlenců umožňoval Němcům obcházet všechna nařízení. K tomu přispěla i počáteční nedokonalá evidence osob, bytů, majetku a zboží.
V období hromadného odsunu docházelo k ještě většímu obcházení všech opatření, neboť uložením trestu si Němci mohli prodloužit pobyt v Československu. Shovívavost bezpečnostních orgánů a národních výborů sváděla mnohé Němce v pohraničí k páchání trestné činnosti. Velmi rozšířené bylo tajné přechovávání zbraní, i když bylo přísně stíháno. Při prohlídkách bytů se stále nalézaly zbraně.
Zbraně a ilegální vysílačka byla dokonce nalezena při prohlídce kláštera v Teplé v září 1945. Tři hlavní viníci v čele s opatem šli do vězení, ostatní mniši byli pak odsunutí do Německa. Po hromadném odsunu zůstalo na Karlovarsku přes 50.000 Němců.
Využité informace
Kronika Litic č. 1.
Zápisy starosty Litic Václava Schejbala
Vzpomínky litických pamětníků
Oficiální informace o odsunu Německého obyvatelstva z Postupimské konference
Fotografie z archivu autora: Snímek ukazuje skupinu litických obyvatel v prostoru Budilova náměstí připravených k odjezdu





