Článek
Konec válečných událostí v obci Litice u Plzně
Na konci roku 1944 a zejména začátku roku 1945 došlo v souvislosti s postupem Rudé armády k obrovskému přesunu německého obyvatelstva. Z východního Pruska, Slezska, Rumunska, Slovenska a Maďarska bylo před postupující frontou evakuováno obrovské množství obyvatel. Evakuace těchto lidí probíhala často po vlastní ose. Železniční síť byla přetížena a sloužila většinou armádě. Celé rodiny utíkaly s vozy taženými koňmi, s dobytkem a s nejnutnějším vybavením, které při evakuaci zachránily.
Tito utečenci byli rozmisťováni v Sudetech a v Německu. Přišli i do Litic. Říkalo se jim „národní hosté.“ Většina z těch, co přišli do Litic, byla ze Slezska z kraje Oppeln, současné Opolské vojvodství v Polsku. V zimě a mrazu museli pěšky absolvovat trasu více než 400 km. Na počátku roku 1945 jich prošlo Liticemi odhadem kolem 900.
Rodiny musely být ubytovány jen krátce v jednotlivých domech. Někdo tak činil ochotně a se soucitem. Jiný to dostal příkazem. Některé rodiny se zdržely den nebo dva. Po krátkém zotavení putovaly dál do Sudet a do Německa. Několik utečenců však v Liticích zůstalo až do příchodu americké armády v květnu 1945.
Na jaře 1945 uspořádala místní organizace Hitlerjugend akci „Hesla nám pomůžou vydržet.“ Mladí kluci dostali bílé vápno, štětky a příklady hesel, které bylo vhodné použít. Zanedlouho již mnohé zdi budov a stodol v Liticích zdobila propagandistická hesla. I to byl symbol zoufalé válečné situace. Fronta se blížila.
V obci a okolí se neustále pohybovalo velké množství vojska. Mnoho útvarů německé armády přestalo existovat a části jednotek dezorientovaně ustupovaly na západ. Jejich jediným zájmem bylo dosáhnout amerických linií a vzdát se. Plzeňské povstání nemělo v Liticích onoho dne 5. května žádnou odezvu.
Stav rozkladu v německé armádě a nebezpečnou dobu konce války ilustruje následující příběh. Jednoho dne na konci války potkal malý Vašík Eliáš za domem v Řepné ulici v zahradě německého vojáka. Potloukal se po zahradě jejich souseda. Zahlédl Vaška a navázal s ním rozhovor. Zajímal se o to, zda má doma otce. V následující noci probudil Vaška a jeho matku rachot v chlívku. Někdo ukradl jejich kozu.
Byla hodina, dvě po půlnoci. Svítil měsíc a na horizontu u lesa zahlédli dvě postavy. Vzbudili jejich souseda, Karase, a ten se za zloději pustil. V Liticích byl v té době zřízen Volkssturm. Měli ústřednu v bývalém obuvnickém krámku pana Saláka naproti obchodu krejčího pana Plešáka. Matka tam šla nahlásit krádež. Neuměla dobře německy, a tak šel Vašek překládat. V tom přiběhl rozčílený pan Karas. Nejenom, že lupiče nechytil, ale navíc zjistil, že i on přišel o kozu.
„Zwei Ziege sind weg!“ – Dvě kozy jsou pryč!
Druhý den ráno bylo ještě nahlášeno jedno ukradené tele ze stavení vedle náhonu. Později byly v malé kůlně za řekou nalezeny vnitřnosti a zbytky vyvrženého telete. Zbytky koz byly nalezeny ve stohu slámy. Ukázalo se, že pan Karas utrpěl mnohem větší škodu. Jeho koza totiž čekala kůzlata. Krádeže se objasnit nepodařilo. Nicméně vše svědčilo na německé vojáky z nedalekých Radobyčic. Tam byla malá posádka obsluhující tamní radar. Případ nicméně ukázal, jak špatně je na tom německá armáda se zásobováním. Němečtí vojáci trpěli hlady.
Němečtí obyvatelé neměli na šíření povstání žádný zájem. Naopak s obavami očekávali další události. Aktivněji si počínali v nedalekých Útušicích. Několik německých vojáků tam bylo odzbrojeno a následně byli vyhnáni tamní národní hosté. Na konci dubna 1945 tam bylo ubytováno 34 těchto prchajících civilistů. Tento stav se dnem 1. května 1945 zvýšil na 62 osob. Dne 5. května 1945 k večeru se tito utečenci a neozbrojení vojáci začali od Útušic trousit k Liticím. Zmatek a nejistota narůstaly.
Dne 16. dubna 1945 byla v Liticích a blízkých vesnicích po celý den slyšena dělostřelba přicházející od západu. V posledních dnech války vládl v obci velký chaos. Na konci dubna a na začátku května 1945 prakticky každý den stály v Liticích a jeho okolí kolony vozů plné německých vojáků. Z části ozbrojeni, z části neozbrojeni. Rovněž litický Volkssturm byl neozbrojen.
Obcí projížděly kolony vozů s německými vojáky, kteří se tu přes den schovávali pod stromy, aby je nezahlédli „hloubkaři.“ Čekali v úkrytech lesů a pod stromy. Po setmění pokračovali v přesunech. Říkali pouze: „Pryč od Rusů, raději k Amíkům.“ Vedle nich byli v české škole pořád němečtí vojáci a ke konci i ranění, kteří také nechtěli čekat, až přijedou Rusové.
Někteří uprchlíci žádali německé sedláky, zda by si u nich mohli nechat kufry, že až vše skončí, že si pro ně přijdou. Za to jim němečtí vojáci dávali masové konzervy. Německá armáda se rozpadla a každý se pokoušel dostat do svého bydliště, aby se vyhnul zajetí.
V sobotu dne 5. května 1945 celý den pršelo. Odpoledne toho dne nastal v obci nebývalý pohyb. Obcí běželi vojáci jeden za druhým, následovaly je ženy s kočárky a pak zase vojáci a povozy. Když se jich obyvatelé zeptali, co se děje, slyšeli „válka skončila“. Do obce také došla z Plzně zpráva, že muselo být předáno Čechům borské letiště. A také rádio už vysílalo česky. Mnoho vojáků, ozbrojených i neozbrojených, přešlo přes obec Litice.
V Liticích se rovněž rozhýbaly revoluční události. Do Plzně v ranních hodinách dorazily první předsunuté jednotky americké 16. tankové divize. Na plzeňském náměstí se slavilo. Vzápětí však i bojovalo. Zřejmě pod vlivem těchto událostí se do Litic vypravili zástupci Revolučního národního výboru.
Američané se opravdu blížili. Druhá americká divize – konkrétně 38. pluk postupoval od rána po boku svého sesterského 9. pluku. Jednotky pronikly Holýšovem, Stodem a Chotěšovem. V kontaktu s 9. plukem projely Dnešicemi, Přešticemi a Dolní Lukavicí. Hlavní síly 38. pluku dorazily do Dobřan. Zde bylo zajato obrovské množství německých vojáků. Odhaduje se, že kolem 5.000 mužů. V tomto městečku bylo zřízeno velitelské stanoviště 38. pluku. Průzkumné jednotky a předsunuté síly nicméně pokračovaly dále.
Průzkumné jednotky a předsunuté síly nicméně pokračovaly dále. První jednotky 2. pěší divize 38. pluku projely Šlovicemi kolem 13. hodiny odpolední. Z tohoto časového údaje se dá odhadnout příjezd Američanů do Litic. Vojenským vozidlům, která pokračovala okamžitě ze Šlovic do Litic, netrvala cesta dlouho.
Přibližně mezi půl druhou a třetí hodinou odpoledne dne 6. května 1945 vstoupila americká vojska do Litic. Do nedalekých Útušic přijela první americká vozidla od Dobřan kolem třetí hodiny odpolední. V den revolučního boje nedošlo k žádným větším potížím, jen ve štěrkovně Arazímově u plzeňského mostu, za vsí k Robčicům a u Šlovic se střílelo, zbytky odporu zlomili Američané, kteří odpoledne dne 6. května 1945 přijeli do Litic.
Pan Václav Eliáš si na první okamžiky svobody velice živě vzpomíná. „Přestože v Plzni probíhala revoluce, v Liticích nebylo nic jisté. Ve vsi byla spousta německých vojáků a nikdo nic nevěděl. Američané přijeli od Klatov a byl to velký hukot. Hned jich byla plná ves. Při průjezdu Liticemi hned přejeli dvě husy. Rozplácnuté ležely na silnici.“
Litice mohly slavit příjezd osvoboditelů. S radostí Američany vítala jen hrstka českých obyvatel. Odhadem na 200. Drtivá většina místních neměla k oslavám důvod. Nicméně i u německých obyvatel došlo rovněž k úlevě. Válka, která tíživě dolehla i na ně skončila. Obsazení obce se obešlo bez střílení a válečných hrůz.
V neděli dne 6. května 1945 po osvobození Plzně americkou armádou přijelo do Litic z Plzně kolem 10. hodiny osobní auto. Z něho vystoupili tři muži, předválečný odborný učitel Tomáš Fronk s dvěma plzeňskými občany - Vobrubou a Trinerem, kteří zamířili do místního úřadu starosty.
Tuto funkci zde po dobu okupace v Liticích od roku 1939 až do roku 1945 vykonával německý usedlík, který se jmenoval Johann Prokscha. V kanceláři mu sdělili, že do Plzně dorazila americká vojska. Američané jsou také již v Přešticích a zhruba za dvě hodiny, že budou v Liticích.
Starosta obce a obecní pokladník byli jako obvykle v neděli v úřadě starosty. Úřadující německý starosta byl vyzván Tomášem Fronkem k předání úřadu do rukou Revolučního národního výboru. Šlo o riskantní krok. Litice byly plné ozbrojených německých vojáků. Johann Prokscha neměl však žádné spojení s nadřízenými. Spojení s okresním městem Stříbro již bylo přerušeno.
Starostovi nezbývalo žádné jiné řešení, než připravit a uskutečnit předání. V hotovosti toho mnoho nebylo, protože začátkem měsíce se vyplácela podpora ženám padlých vojáků. Na základě sdělených informací se podvolil a starostenský úřad kolem 11. hodiny předal.
Již od 9. hodiny se začali scházet Češi v zasedací místnosti a téměř ji celou svým počtem zaplnili. Tomáš Fronk přítomným připomněl tento důležitý okamžik, zhodnotil úsilí národa v boji o svobodu, vzdal hold padlým a zemřelým v době okupace. Němci si ještě vyžádali ujištění, že s německým obyvatelstvem bude zacházeno humánně a podle práva, což jim bylo přislíbeno, ale později nesplněno.
Zatímco přebíral obec, vyzval zbylé Čechy k utvoření Místního národního výboru. Poté byl slavnostně ustaven na obecním úřadě v Liticích z přítomných sedmičlenný Národní výbor v tomto složení: Předsedou byl zvolen Tomáš Fronk, jeho zástupcem Tomáš Švantner a členy se stali Vojtěch Kaltenbrunner, Jaroslav Kopera, Ladislav Pašek, Gustav Štětka a Václav Vyleta. První sedmičlenný Národní výbor byl jednomyslně schválen přítomnými Čechy.
V zasedací síni obecního úřadu poté zazněla zpívaná československá hymna „Kde domov můj“ a „Nad Tatrou sa blýská“. Za zpěvu hymen skončila schůze. Poté byly dány pokyny k zajištění skladišť a udržení klidu, protože v den revoluce bylo v Liticích ještě na 3.000 Němců a veliká vojenská posádka, která se připravovala k odchodu. Kolem obecního úřadu pochodovala celá litická posádka, plně vyzbrojená ve čtyřstupech, v počtu více než tisíc mužů, s malou státní vlajkou směrem ke Šlovicím.
Převzetí moci předcházelo vztyčení státní vlajky na obecním úřadě a slavnostní shromáždění všech Čechů v zasedací místnosti obecního úřadu. Bylo třeba neprodleně zařídit převzetí pošty, zřízení četnické stanice, zajistit zásobování obce a připojit telefonní linku na Plzeň.
Zástupci americké branné moci učinili v odpoledních hodinách prohlídku skladišť a dali pokyny k jejich zajištění. Bylo nařízeno odevzdání zbraní a všech věcí, jež byly dosud majetkem německé branné moci a dostaly by se do rukou občanů obce.
Byly vydány první vyhlášky a navázáno spojení s Plzní. Dále byla převzata správa obce, učiněna bezpečnostní opatření, zajištěna vojenská skladiště. Dále bylo veřejně ohlášeno, aby občané zachovali klid a pořádek, střežili národní majetek.
Již dne 6. května 1945 byl slavnostním způsobem vzdán zástupci I. Revolučního národního výboru pietní hold padlým spojeneckým letcům s příslibem, že místo jejich posledního odpočinku upraví na místním hřbitově.
Čeští majitelé domků, v nichž po jejich nuceném vystěhování bydleli Němci, se chtěli ihned vrátit do svých domů, a proto starosta žádal o povolení k jejich nastěhování. Zajatí Francouzi byli předáni do Plzně, aby se mohli vrátit domů. Bylo třeba ještě zařídit odchod Poláků, Ukrajinců a Rusů, kteří byli zaměstnaní na litickém velkostatku. S nájemcem velkostatku v Liticích byla učiněna dohoda o pozemcích, které byly v posledních letech rozebrány českým lidem a připojeny k majetku velkostatku.
Během měsíce května 1945 se do obce Litice vrátilo zase české obyvatelstvo a vytvořila se tu nová komunita a etnická jednobarevnost. Na vysídlené zemědělské usedlosti v Liticích přicházeli čeští lidé z vnitrozemí. Vrátili se i občané násilně vystěhovaní v roce 1938. V den revoluce bylo v Liticích asi 220 českých občanů.
Následně byl vypracován plán na osídlení Litic. Osídlení mělo být provedeno pokud možno v nejkratší době, a to tak, aby všechny byty byly obsazeny. Do bytů se mohly rodiny nastěhovat teprve tehdy, až bude dosavadní bytové zařízení po Němcích uloženo ve skladištích k tomu určených NV. Jedno ze skladišť bylo umístěno v německé škole u kostela pod dohledem pana Slabého.
Dne 27. května 1945 byla uspořádána na náměstí Svobody pod lipami, které jen zázrakem přečkaly dobu ponížení českého lidu, národní manifestace. Slavnostní projevy učinili Fronk a Henžlík. Dne 9. června 1945 byla na veřejné schůzi oceněna nadlidská práce vedení Národního výboru a všech místních Čechů.
Dne 9. června 1945 byla na veřejné schůzi oceněna nadlidská práce vedení Národního výboru a všech místních Čechů.
V neděli dne 17. června 1945 bylo slavnostně provedeno znovuotevření českých škol v Liticích. O významu dne a o školním a kulturním programu promluvil Tomáš Fronk a řídící učitel Gruber. V nejbližších dnech měl být utvořen místní odbor Svazu české mládeže a sjednocena tělovýchovná a kulturní činnost v obci. Dále bylo občanům sděleno, že v nejbližších dnech bude zajištěna pravidelná autobusová doprava mezi Plzní a Liticemi.
Převzetí obce pod českou zprávu
Během měsíce května 1945 se do obce Litice vrátilo zase české obyvatelstvo a vytvořila se tu nová komunita a etnická jednobarevnost. Na vysídlené zemědělské usedlosti v Liticích přicházeli čeští lidé z vnitrozemí. Vrátili se i občané násilně vystěhovaní v roce 1938.
Už v květnu 1945 přicházely do Litic skupiny cizích Čechů, prohlížely si zemědělské usedlosti a dělaly si o nich poznámky, ale pak zase zmizely. Naopak rodinné domky byly v mnohých případech převzaty hned a původní němečtí majitelé, kteří zde museli zanechat svůj majetek, se museli nastěhovat do nouzových bytů.
Jak již bylo uvedeno, předal dne 6. května 1945 v 11,00 hodin Johann Prokscha vedení obce do rukou představitelů Revolučního národního výboru. Německý starosta předal písemnosti, klíče a obecní pokladnu. Oboustranně bylo podepsáno převzetí úřadu. Johann Prokscha si ještě vyžádal slib, aby se s německým obyvatelstvem zacházelo humánně a podle práva, což jim bylo přislíbeno, ale později nesplněno.
Poté se uskutečnilo slavnostní shromáždění všech Čechů v zasedací místnosti obecního úřadu. Následně byl slavnostně ustaven na obecním úřadě v Liticích z přítomných sedmičlenný Národní výbor v tomto složení: Předsedou byl zvolen Tomáš Fronk, jeho zástupcem Tomáš Švantner a členy se stali Vojtěch Kaltenbrunner, Jaroslav Kopera, Ladislav Pašek, Gustav Štětka a Václav Vyleta. První sedmičlenný Národní výbor byl jednomyslně schválen přítomnými Čechy.
Nový předseda Tomáš Fronk se energicky chopil práce. V krátkém projevu zdůraznil důležitost okamžiku. Vyzvedl úlohu boje za svobodu a slavnostním způsobem byl vzdán pietní hold padlým spojeneckým vojákům, kteří byli pochováni na místním hřbitově.
Již dne 6. května 1945 zástupci I. Revolučního národního výboru vzdali pietní poctu umučeným letcům se slibem, že místo jejich posledního odpočinku upraví na místním hřbitově. Bylo třeba neprodleně zařídit převzetí pošty, zřízení četnické stanice, zajistit zásobování obce a připojit telefonní linku na Plzeň. Na závěr zazněla v zasedací síni obecního úřadu zpívaná československá hymna „Kde domov můj“ a „Nad Tatrou sa blýská“.
Po skončení schůze byly poté vydány pokyny k zajištění skladišť a udržení klidu, protože v obci bylo na 3.000 Němců a veliká vojenská posádka, která se připravovala k odchodu. Na budově obecního úřadu byla slavnostně vztyčena československá státní vlajka. V den revolučního boje nedošlo k žádným větším potížím, jen ve štěrkovně Arazímově u plzeňského mostu, za vsí k Robčicům a u Šlovic se střílelo, zbytky odporu zlomili Američané, kteří odpoledne dne 6. května 1945 přijeli do Litic.
Byl navázán kontakt s Revolučním národním výborem v Plzni. Odtud putovaly první příkazy. Ve spolupráci se zástupci americké branné moci byla učiněna v odpoledních hodinách prohlídku skladů německé armády, které se v obci nacházely. Byl vydán příkaz k jejich zajištění.
Na základě příkazů velitelství spojeneckých armád v Plzni bylo dne 6. května 1945 vydáno nařízení, jehož měl každý občan bezpodmínečně uposlechnout. Od 6. hodiny ranní do 4. hodiny odpolední v pondělí dne 7. května 1945 musí být ulice litické obce lidu prázdné. V té době se měli obyvatelé obce zdržovat jen ve svých obydlích. V pondělí si v době od 16 hodin do 18 hodin odpolední mohli obyvatelé obce opatřit nákupy životních potřeb.
Po této hodině se měl každý zdržovat ve svém obydlí až do odvolání. V obci a okolí obce se pohybovalo ještě množství prchajících vojáků a civilistů. Bylo nutné rozlišit domácí od uprchlíků. Americká armáda intenzivně shromažďovala německé zajatce. Všechny veřejné místnosti (hostince) měly být v této době uzavřeny. Majitelé fotografických přístrojů měli své přístroje opatřené adresou neprodleně odevzdat na obecním úřadě. Občané měli zachovat klid a pořádek, měli důvěřovat vedení Národního výboru a vyčkat dalších pokynů.
Ihned v revoluční dny a krátce po osvobození započal hon na válečné zločince, pracovníky a konfidenty gestapa, příslušníky SS a jiné nacistické pohlaváry. Stejně tomu bylo v Liticích. Podle informací Johanna Prokschy bylo dne 7. května 1945 odpoledne shromážděno v obci německé obyvatelstvo. Bylo jim oznámeno převzetí obce do zprávy Revolučního národního výboru. Stejně tak byl vyřčen příkaz podrobit se rozhodnutí této instituce.
Několik německých mužů bylo vybráno a odvezeno do Plzně do vězení na Borech. Zde byli podrobeni výslechu. Jednalo se o tyto litické Němce: Martin Steidl, Christian Spiller, Anton Dobner, Oswald Puschner, Georg Korl. Dva z těchto mužů byli starší 70 let. Obdobně bylo postupováno o den později v nedalekých Šlovicích. Byl zadržen tamní starosta Josef Schober, místní vedoucí NSDAP Josef Jaklin a zajatecký dozorce Josef Zahner. Všichni byli vzati do vazby v nedalekých Dobřanech.
Několik dní po příjezdu americké armády musely všechny německé dívky z Litic provést důkladný úklid v dřívějším „Arbeitslagru.“ Musely uklízet ve vojenském táboře, kde byli ubytovaní čeští vojáci, musely uklízet důstojnické místnosti a místnosti mužstva, včetně umýváren a toalet, zbavit postele štěnic, vydrhnout podlahy a umýt okna. Jindy byly shromážděny na dvoře školy. Byl jim nařízen důkladný úklid celé školy. Také musely vypomáhat v domácnosti ve mlýně.
Obdobná činnost čekala členy Hitlerjugend. Kluci byli jednoho dne shromážděni dohromady. Společně museli smazat hesla, která předtím na počátku roku 1945 vápnem napsali na litické stodoly. Jednalo se o hesla – např. „Už nikdy rok 1918,“ „Vítězství nebo Sibiř“ nebo „Vydržet, myslete na své děti.“
O tom, že hoši tento svůj úkol neprovedli důkladně, svědčí skutečnost, že ještě v roce 1991 byl na jedné vnitřní zdi stodoly objeven nápis: „Raději smrt než otroctví.“ K této záležitosti je nutno uvést, že to bylo vládní nařízení, které přikazovalo odstranit veškeré nápisy, hesla a symboly připomínající nacistickou ideologii. Nejednalo se tudíž o štvavé rozhodnutí místních, jak je někdy v německých pramenech milně uváděno.
Dne 6. května 1945 byl zaslán Národnímu výboru v Plzni dopis, ve kterém bylo podáno hlášení o převzetí obce Litice a složení nového Národního výboru. Do složení Národního výboru byl nahlášen ještě jeden člen výboru a to Václav Hobl. Předseda a starosta Litic Tomáš Fronk oznamoval převzetí správy obce Litice do českých rukou, informoval o opatřeních a výzvě občanům ke konání jejich občanských povinností s tím, aby občanstvo dbalo všech příkazů Národního výboru v Liticích.
Po dni 6. květnu 1945 mělo být u hřbitovní zdi exhumováno šest těl a z pole čtyři. Těchto deset těl bylo odvezeno dne 9. května 1945 „americkým vojskem do Plzně k zpopelnění.“ Čí ostatky byly exhumovány, zůstává dosud neobjasněno. Obec tedy pravděpodobně vycházela z toho, že všech deset těl patří posádce a dva zbývající nezvěstní letci jsou také mrtví.
Velké množství aktivit Revolučního národního výboru směřovalo k uspořádání chodu obce. Bylo nutné připravit převzetí poštovního úřadu a zřízení četnické stanice. Bylo obnoveno telefonní spojení s Plzní. Důležitým úkolem byla obnova zásobování obce. Byl shromažďován vojenský materiál, munice a zbraně, které se nacházely v obci a jejím okolí. Tento materiál byl následně odvážen do Plzně. Obyvatelé obce museli odevzdat veškeré zbraně a vojenský materiál, který si opatřili z německých zásob.
V souhrnné zprávě, kterou sděloval, dne 11. května 1945, starosta obce Litice Tomáš Fronk Národnímu v Plzni, že pošta byla řádně převzata, zřízení četnické stanice zatím nebylo realizováno, protože její práci zatím vykonávají přítomné vojenské oddíly. Zásobování českých rodin chlebem bylo zajištěno. Tuky, cukr a poživatiny je třeba nutně opatřit, neboť nebyly po delší dobu Čechům vydávány.
Také telefonní spojení s Plzní bylo navázáno. Dále starosta Litic sděloval do Plzně, že byla v posledních dnech učiněna po dohodě s posádkovým velitelstvím ČSR opatření o převzetí skladiště, v nichž byly zbraně, náboje, výstroj, prádlo, zařízení leteckých dílen a součásti leteckého materiálu, nemocenské sanitní zařízení, nábytek, rozhlasové přijímací a vysílací stanice v hodnotě několika miliónů korun. V posledních dnech, pokud to americká správa dovolila, bylo řešeno osídlení Litic.
Němci měli být zatím ubytováni v německých zemědělských usedlostech. Evakuované německé uprchlíky nebylo možno pro zákaz stěhování předat do ubytovacího tábora v Plzni – Karlově pro jeho přeplněnost. Čeští majitelé domků, v nichž po jejich nuceném vystěhování bydleli Němci, se chtěli ihned vrátit do svých domů, a proto starosta žádal o povolení k jejich nastěhování.
Zajatí Francouzi byli předáni do Plzně, aby se mohli vrátit domů. Bylo třeba ještě zařídit odchod Poláků, Ukrajinců a Rusů, kteří byli zaměstnaní na litickém velkostatku. S nájemcem velkostatku v Liticích byla učiněna dohoda o pozemcích, které byly v posledních letech rozebrány českým lidem a připojeny k majetku velkostatku.
Dne 11. května 1945 proběhlo mimořádné zasedání Revolučního národního výboru. Byla zvolena rada tentokrát již Místního národního výboru – MNV. V čele stál opět učitel Tomáš Fronk, dalšími členy byli zvoleni – Václav Schejbal, který se před několika dny vrátil z koncentračního tábora Buchenwald, učitel Václav Henžlík, který v Liticích působil i před válkou, Rudolf Chudáček, předseda Sokolů, František Přeučil, Josef Bošek a Švehla, kteří byli referenty komisí místního Národního výboru.
Téže noci došlo k události, která zdůraznila přítomnost bezpečnostních složek v obci. Tu noc bylo zadrženo devět mužů, dle jejich sdělení propuštěných z koncentračního tábora, kteří v noci ve vsi rabovali a ohrožovali lidi zbraněmi – všichni byli předáni plzeňské kriminální policii.
O dva dny později, dne 13. května 1945, opět zasedal Místní národní výbor, kde byl vypracován postup pro osídlení Litic, a byla vydána vyhláška, která obsahovala výčet referátů, za které měli zodpovídat určení obyvatelé Litic. Konkrétně byli určeni:
Rudolf Albl - dostal řídit Finanční správu a národní majetek
Vojtěch Kaltenbrunner - měl na starosti Bezpečnost
František Přeučil– řídil referát Hospodářský
Tomáš Švantner– referát Národní očisty
František Metlička– referát Osídlovací a evakuační
Václav Vyleta– referát Pracovního nasazení
Jaroslav Kopera– referát Přechodného ubytování
Tomáš Fronk – referát Školský
Jan Vyleta – referát Vyživovací
Ladislav Pašek– referát Zemědělský
Gustav Štětka– referát Záležitostí v části obce U Rybníčku
Členy výboru byli dále zvoleni: Josef Bošek a Josef Hanžlík. Byla zdůrazněna národní svornost a jednota všech Čechů tím, že si budou navzájem bratry a sestrami. Aby předseda NV a toho času starosta obce nebyl přetěžován prací, bylo požadováno, aby každý občan Litic svá přání a návrhy tlumočil příslušným referátům a referentům, kteří o nich budou informovat na schůzích NV, kde o nich bude rozhodnuto.
Následně byl vypracován plán na osídlení Litic. Osídlení mělo být provedeno pokud možno v nejkratší době, a to tak, aby všechny byty byly obsazeny. Do bytů se mohly rodiny nastěhovat teprve tehdy, až bude dosavadní bytové zařízení po Němcích uloženo ve skladištích k tomu určených NV. Jedno ze skladišť bylo umístěno v německé škole u kostela pod dohledem pana Slabého.
Dalším klíčovým tématem projednaným na tomto jednání byla otázka místních zajatců. Výsledkem byla vyhláška, v níž Národní výbor stanovil na následující den odsun místních zajatců. Dne 14. května 1945 se v 7,00 hodin shromáždili u trafiky nedaleko od hostince pana Šnajdra zajatci francouzské, polské, ukrajinské, ruské, rumunské a maďarské národnosti.
Byli mezi nimi i totálně nasazení z litického velkostatku. Odtud odešli hromadně do Plzně, odkud byli později vypraveni do svých domovů. Každý se chtěl co nejdříve dostat domů a sejít se se svými blízkými. Válkou totálně zničená železniční síť se dávala jen pomalu do pořádku. Cestování bylo velice namáhavé a časově náročné.
Každý občan Litic měl být bezpodmínečně zaměstnán, a proto museli majitelé domů nejdéle do dne 17. května 1945 předložit seznam těch, kteří dosáhli věku 14 let a dosud nedovršili věku 60 let, aby mohli být zařazeni do práce. Dále bylo zdůrazněno, že se z obce nesmí nic odnášet nebo odvážet, co by bylo národním majetkem nebo součástí bytového zařízení.
V neděli dne 17. června 1945 bylo také slavnostně provedeno znovuotevření českých škol v Liticích. O významu dne a o školním a kulturním programu promluvil Tomáš Fronk a řídící učitel Gruber. V nejbližších dnech měl být utvořen místní odbor Svazu české mládeže a sjednocena tělovýchovná a kulturní činnost v obci. Dále bylo občanům sděleno, že v nejbližších dnech bude zajištěna pravidelná autobusová doprava mezi Plzní a Liticemi.
Dne 27. května 1945 byla uspořádána na náměstí Svobody pod lipami, které jen zázrakem přečkaly dobu ponížení českého lidu, národní manifestace. Slavnostní projevy učinili Fronk a Henžlík.
V praxi se začala uplatňovat řada prezidentských dekretů a nařízení vlády. Např. dne 4. června 1945 bylo vyhlášeno nařízení o označování osob německé národnosti žlutou páskou širokou deset centimetrů. Umisťovala se na levém rukávu nad loktem. Od následujícího dne byl každý Němec povinen toto označení nosit.
Dne 9. června 1945 byla na veřejné schůzi oceněna nadlidská práce vedení Národního výboru a všech místních Čechů.
Článek ze dne 22. června 1945 píše o 6 nalezených mrtvolách a dvou stále nezvěstných vojínech, což je údaj, který odpovídá faktu, že letců bylo osm a dva přežili. Dalším zajímavým dokumentem, vloženým do litické kroniky, je rukopisný seznam „ubitých letců“.
Vedle jmen pěti členů Fergusonovy posádky je na něm i soupis pěti neznámých Australanů, jednoho neznámého a jméno H. Cramera, pilota bombardéru sestřeleného dne 19. 4. 1945 během náletu na Pirnu. Nápis o dvanácti ubitých letcích vznikl nejpravděpodobněji díky domnění představitelů obce, že se na palubě sestřeleného bombardéru nalézala posádka totožného počtu.
V červnu 1945 byla v Liticích určena Americká posádka k tomu, aby Němce chránila před českou milicí, ale nemohla zabránit Národnímu výboru, aby si ve vsi neomezeně vykonával svou moc. Němci byli povinni nosit žluté pásky na rukávech a na ulici nesměli vytvářet skupiny o více než dvou osobách. Pro všechny byla zavedena pracovní povinnost a mnozí byli pracovně nasazeni ve žních a jiných zemědělských činnostech. Provinění proti daným nařízením byla trestána fackami a ranami holí.
Dne 24. června 1945 byla v Liticích Národním výborem vyhlášena strážní služba z důvodu, že byla rozpuštěna Revoluční garda, která dosud vedla bezpečnostní službu v Liticích. Strážní služba byla povinná pro všechny české muže od 18 do 60 let. Od strážní služby byli osvobozeni pouze nemocní, kteří svoji neschopnost mohli prokázat lékařským vysvědčením.
Kdy měl český muž službu vykonávat, mu bylo písemně oznámeno 24 hodin před nástupem. Vedoucím bezpečnostní služby byl Vojtěch Kaltenbrunner, který za bezpečnost v obci osobně zodpovídal radě Národního výboru v Liticích. Pro německé obyvatelstvo v Liticích platila obdobná nařízení. Nikdo se nesměl po 8. hodině večerní zdržovat na ulicích ani před domem, kdo byl přistižen, že neměl náležitě upevněnou žlutou pásku na levém rameni, měl být přísně potrestán.
Byla vydána další nařízení, které museli členi Národního výboru řešit. Dne 5. července 1945 byla vydána vyhláška zakazující všem občanům Litic vycházet po 21 hodině z bytu. Toto nařízení platilo do 6 hodiny ranní. Opět se jednalo o pragmatické řešení ve snaze pochytat utíkající německé zajatce. V praxi nebyl v obci zaznamenán žádný případ, že byl někdo v době zákazu vycházení zastřelen.
Využité materiály
Litická kronika č. 1.
Zápisky prvního poválečného starosty Litic pana Tomáše Fronka
Vzpomínka přímého účastníka osvobození Litic u Plzně pana Václava Eliáše
Fotografie z archivu autora: Budova Obecního úřadu v Liticích v době přebírání do rukou Tomáše Fronka





