Osídlení Litic u Plzně v pravěku

Výzkum na území Litic u Plzně prokázal, že na zmapované ploše cca 7,5 km2 bylo v době neolitické, bronzové, železné a vrcholně středověké území Litic osídleno. Společně se staršími nálezy na tomto území vznikl poměrně ucelený přehled vývoje nejen samotného pravěkého a středověkého osídlení, ale i archeologických aktivit a poznání daného území. Podle dosavadních výsledků je zřejmé, že Liticko bylo jednou z nejdříve osídlených a využívaných oblastí zemědělským lidem nejen na Plzeňsku, ale i v celých západních Čechách.

Stopy osídlení v podobě sídlišť i pohřebišť zanechali na tomto malém území lidé z mnoha etap od pravěku až po vrcholný středověk, kdy se začala vytvářet současná struktura zdejšího osídlení. V době bronzové se osídlení na Liticku vázalo nejen k síti menších vodotečí, ale především k samotné Radbuze, kde sídliště zaujala prostor chráněný řekou. V pozdní době bronzové bylo strategické hledisko uplatněno při využití samotné ostrožny. Ostatní prostor, který zůstal neosídlený, mohl sloužit k obdělávání či pastvě.

Osídlení ostrožny nad řekou Radbuzou

Osada Litice, jako taková, se připomíná již ve starší době. Ostrožna nad řekou Radbuzou byla osídlena od 4. tisíciletí př. n. l. Starší doba železná, kultura halštatská z let 750 až 400 př. n. l. zanechala na území Litic zbytky opevněné osady na vrchu Hůrka. Archeologické nálezy a také první antické historické prameny hovoří o tom, že také na litickém území sídlili kolem roku 500 př. n. l Keltové, což jsou první historicky doložení obyvatelé tohoto území.

Sondáží, provedenou archeology Západočeského muzea na předhradí ve školní zahradě u bývalého areálu hradu Litice, bylo v rámci zajišťovacího průzkumu v létě roku 1975 potvrzeno, že zde bylo v eneolitu, pozdní době bronzové a halštatské, opevněné sídliště. Byly zde odhaleny intenzivní stopy keltského osídlení v tzv. kulturní vrstvě. V sondě o velikosti 2 × 25 m ve směru V – Z byly zachyceny doklady eneolitického osídlení. Byly zde získány keramické zlomky z mladého eneolitu a středověku. Lokalita byla vzdálena cca 300 m východně od mohyl prokopaných Francem roku 1890.

Tento průzkum objevil nesporné důkazy keltské přítomnosti. Ostrožna se stala později také sídlištěm prvních Slovanů, což dokazují nálezy u Litického potoka v roce 1975 a hroby z 11. až 12. století při cestě do Útušic z roku 1908. Při stavbě silnice jihovýchodním směrem do Útušic bylo objeveno menší kostrové pohřebiště 8 se špatně zachovalými skelety s hlavami k západu. Z hrobů bylo získáno několik drobných bronzových záušnic o průměru 13 mm a úlomky železa.

Osídlení Litic lidem popelnicových polí

V dávných dobách byl vývoj na Plzeňsku zcela odlišný od ostatních částí Čech. V době, kdy západní Čechy a spolu celé Plzeňsko byly velmi hustě osídleny, bylo patrné, že Plzeňsko kulturně i kmenovou příslušností nesouviselo s územím Čech, ale spolu s jižními Čechami tvořili nejvýchodnější výběžek rozsáhlé kulturní oblasti sahající k nám z jižní Francie přes severní Švýcarsko. Podle této kultury, která ukládala v letech 1.700 až 700 let př. n. l. pohřby v mohylách, se nazývalo celé toto období – Kulturou kamenných mohyl, která byla nejvýznačnějším jevem v celém vývoji plzeňského pravěku.

Tito obyvatelé nám zanechali na území Litic stopy v podobě izolovaných sídlištních objektů (v místech dnešních panelových domů) především shluků mohylových hrobů s vnitřními kamennými konstrukcemi. V polovině 8 století př. n. l. vstoupil lid lužické kultury, kultury popelnicových polí a mohylových kultur do doby železné. V období, trvající přibližně 500 let a zahrnující halštatskou dobu a přechod k době laténské, ubývá v oblasti Litic stop osídlení v porovnání s předchozími obdobími v pravěku.

Historické archeologické bádání na vymezeném území Litic začíná rokem 1890. Toho roku prozkoumal F. X. Franc celkem 6 mohyl na pastvišti nad mlýnem, poblíž mostu přes Radbuzu pod hradem. Byla to jen část původního počtu, 12 z nich prokopal na své náklady před rokem 1890 ředitel místního velkostatku Josef Lysý – „horlivý a štědrý podporovatel snah vědeckých.“

Francem objevené mohyly měly průměr od 4,5 do 12 m, a jejich výška se pohybovala kolem 1 m, v jednom případě dosahovala 2,5 m. Byly tvořeny kamennou konstrukcí zasypanou hlínou. Tento zbytek pohřebiště obsahoval jak Mladobronzové, tak halštatské mohyly. Ze zkoumaných mohyl vyzvedl Franc střepy velké zásobnice (obvod výdutě 167 cm), železné hroty kopí a šípů, nůž a ohnutou část čepele meče, bronzové kroužky a zlomky jehlic, zlatý kroužek, a nakonec hliněná figurka ptáka.

Zbytek byl ukraden a odvezen, kdo ví kam a nikdo neví také kým. Šest zbylých mohyl otevřel a vyzvedl ředitel a historik Josef Strnad ze Západočeského muzea v Plzni. Bylo v nich nalezeno mnoho předmětů velmi pozoruhodných, dokazujících, že pobyt mohylového lidu na tomto místě byl realitou, kterou bylo možno dokázat.

Kultura kamenných mohyl byla nejvýznačnějším jevem v celém vývoji plzeňského pravěku. Mohylový lid má pro historickou Evropu zvláštní význam, protože se v něm pravděpodobně skrývají zárodky pozdějších Keltů

Sídliště kultury lineární a vypíchané keramiky

I když jsou známé nálezy neolitické keramiky ze západních Čech již celé století, teprve poslední velkoplošné odkryvy a záchranné výzkumy P. Brauna a M. Metličky ze Západočeského muzea v Plzni přinesly nové zásadní informace o podobě a chronologii západočeských sídlišť a pohřebišť. Výzkum v Plzni – Liticích přinesl objev dosud nejstarší fáze neolitické kolonizace v našem regionu, kterou mohou datovat podle radiokarbonové analýzy kolem roku 5000 před n. l.

I na katastru obce Litice došlo k osídlení již hluboko v pravěku. Svědčí o tom archeologický výzkum této lokality, který se uskutečnil v letech 1996 až 2002 vedený PhDr. Petrem Braunem ze Západočeského muzea v Plzni. Výzkum byl proveden jihovýchodně od obce Litice na místě dnešní mimoúrovňové křižovatky dálnice D5 v prostoru pod vrchem Kotlík.

Na jižním svahu vrchu Kotlík, v prostoru mezi obcemi Litice, Útušice a Šlovice, bylo v rámci předstihového a záchranného archeologického výzkumu lokalizováno a prozkoumáno neolitické sídliště kultury lineární a vypíchané keramiky (6. tisíciletí př. n. l.). Součástí nálezu byly kůlové jámy dokazující existenci čtyř neolitických tzv. Dlouhých domů, z nichž největší měl velikost 15 × 33 m a šířku 7 × 8 m.

Název byl převzat z podobných staveb kanadských indiánů. Jejich velikost a počet vycházely z počtu obyvatel sídliště. Kromě dlouhých domů (pro rodovou velkorodinu), zde byly objeveny jámy nejrůznějších typů a další nevelké konstrukce (ohrady) v jejich zázemí. Byla zde nalezena i keramika, broušené a štípané nástroje, sekyry, stopy střepů, kamenných nástrojů a podobné předměty používané v tomto období.

Početné nálezy keramiky a dalších předmětů denní potřeby – broušené kamenné nástroje pro opracování dřeva, pazourkové nože a šipky – vypovídají o náročném životě prvních osadníků. Byly zde nalezeny také zvířecí kosti. Nálezy prokázaly, že zde stávala vesnice (sídliště z mladší doby kamenné – neolitu) asi před více jak 4000 lety př. n. l. Tato lokalita vykazovala ještě starší stopy než všechny dosud známé.

Naprosto unikátní byl odkryv zbytků žárového hrobu. Šlo o nejstarší podobný nález z našeho území. Doposud se doudilo, že se v nejstarší fázi neolitického osídlení, v období kultury s lineární keramikou, pohřbívalo pouze kostrově. Byl zde nalezen žárový hrob v jedné z jam, přitom v té době se u nás pohřbívalo pouze kostrově. Šlo s největší pravděpodobností o chlapce ve veku 4 až 6 let.

Celá lokalita byla opět zasypána a je ukryta pod velkou mimoúrovňovou křižovatkou dálnice D5. Plocha litického neolitického osídlení, i s nutným hospodářským zázemím, se odhaduje na 240 až 250 hektarů v době největšího rozmachu.

Neolitický člověk byl vlastně prvním skutečným stavitelem a architektem.

Informace byly získány a zpracovány ze závěrů výzkumu výše uvedených pracovníků Západočeského muzea v Plzni.

Braun P. – Sokol P. – Charakter neolitického sídelního areálu v Plzni Liticích na základě

letecké a povrchové prospekce – Praha, 2000

- K neolitickému osídlení na katastru Litic, okr. Plzeň – město – Sborník

Fotografie autora přibližuje prostor výzkumu v obci Litice u Plzně.