Působení rodu Drslaviců na hradě Litice u Plzně

Poznání minulosti vede k lepšímu chápání současnosti i k určité předvídatelnosti budoucnosti. Člověk, který si tento proces uvědomuje a akceptuje ho, si vytváří nejen hlubší pouto k místu, kde žije, ale často ho přivádí také ke snaze pro tento kousek světa udělat něco navíc. Každé místo je něčím jedinečné. Obec Litice se může pochlubit i přítomností šlechtického rodu Drslaviců, pocházejícího z tehdy vládnoucího rodu nad Čechami, Přemyslovců a gotickým hradem Litice.

Litice u Plzně je možné beze sporu považovat za jednu z nejstarších osad na Plzeňsku, a to proto, že se k jejímu jménu váže starý mocný a široce rozvětvený rod Drslaviců, pocházejících z tehdy vládnoucího rodu nad Čechami – Přemyslovců. Také tito Drslavici se podíleli svou přítomností na utváření vzhledu obce a svou přítomností dopomohli k tomu, že obec Litice nezanikla jako jiné v průběhu staletí.

Byla vyslovena hypotéza, že Drslavici přesídlili do prostoru dnešních Litic v důsledku úpadku Staré Plzně (Starého Plzence), kde působili na přemyslovském hradě Plzeň jako správcové s titulem kastelán a prefekt plzeňský. Již na počátku 11. století jim byla svěřena správa celého Plzeňska a území na západ až k zemské hranici.

Drslavici byli jedním z nejvýznamnějších šlechtických rodů na Plzeňsku a později, v 13. a 14. století, ve východních Čechách. Je třeba konstatovat, že se zdaleka nejednalo pouze o pány z  Litic, Žinkov a Potštejna. Drslavici se v průběhu 13. století neuvěřitelně rozplodili a vlastnili velmi rozsáhlé majetky v západních a později i v jižních Čechách, že není v silách badatele zachytit všechny větve jejich rodu.

Název Drslavici se pravděpodobně odvozoval od prvního historicky doloženého Drslava, kterého František Palacký tak nazval podle jejich nejstaršího známého předka – Držislava, zkráceně Drslav. Ve znaku měli červený štít se třemi bílými pruhy, tzv. trojříčí, které měly znázorňovat tři řeky, to Vltavu, Otavu a Úslavu. Když se počalo ve 12. století užívat rodových znaků, patrně tento erb užíval.

První historicky doloženým Drslavicem byl šlechtic jménem Drslav I. (1122 – 1192). V letech 1147 a 1148 se zúčastnil křížové výpravy, která skončila nezdarem. V roce 1158 se zúčastnil ve vojsku knížete Vladislava II. výpravy císaře Fridricha Barbarossy proti Milánu. Za účinnou pomoc u Brescie a Milána korunoval císař českého knížete na krále.

Ten vyznamenal Drslava I. za vysokou aktivitu a statečnost. Krátce po návratu z druhé křížové výpravy jej pověřil funkcí prefekta a purkrabího na královském hradě Plzeň. Tuto svěřenou funkci vykonával v letech 1160 až 1167. Od roku 1158 svědčil na různých panovnických listinách. Jako vysoký knížecí úředník byl Drslav od vládce země za své služby odměňován darováním určitých pozemků či osad.

Drslav I. měl tři syny, a to: nejstaršího Oldřicha II., Drslava II. a Rouse I., kteří vytvořili základ významného rodu Drslaviců. Roku 1189 se zúčastnil sněmu českých pánů v Sadské a následně se začlenil do třetí křížové výpravy do Palestiny, kde také v roce 1192 zemřel.

Podle některých historiků buď sám Drslav I. nebo jeho syn Oldřich I. postavili koncem 12. století v Liticích hrad nebo dvorec, z valné části asi dřevěný. K jeho ochraně využili také zemního opevnění bývalého keltského hradiště. Po dostavbě litického sídla se sem ze Žinkov přesouvá Oldřich II., z rodu Drslaviců, který se připomíná v písemných pramenech již roku 1211 nebo 1212. Ještě v roce 1193, těsně po smrti svého otce Oldřicha I. se psal Oldřich II. ze Žinkov. V jeho predikátu se tak poprvé z hlubin zapomnění vynořuje jméno staré osady. Predikát zároveň potvrzuje, že roku 1212 v Liticích existovalo panské sídlo – asi dvorec, který mohl být vybudován v místě dnešního areálu litické fary včetně románské modlitebny. Tomu nasvědčovalo i to, že se také Oldřich II. (1193 – 1216) od roku 1212 podepisoval již jako Oldřich „z Litic.“

Když vzrostla jejich moc, opustili toto místo a zbudovali si na bývalém hradišti své pevné místo – hrad, tehdy ještě dřevěný, opevněný dřevěnými palisádami. Litice tedy vznikly o plných 83 let dříve, než bylo založeno králem Václavem II. královské město Plzeň. V té době se ze vsi stává podhradí a jeho obyvatelé jsou na hradě přímo závislými.

Podle druhé hypotézy se již mohlo jednat o hrad nového typu, vyskytujícího se v západní Evropě. Taková sídla si však tehdy mohla stavět pouze nejvyšší část šlechtické společnosti, a k té Drslavici bezesporu patřili. Hrad tu stál hrad na příkrém ostrohu na pravém břehu řeky Radbuzy. Byl v základě kamenný, ale některé části byly asi stále ještě ze dřeva. Podle obou možností se lze právem domnívat, že litický hrad byl jedním z nejstarších šlechtických hradů na západě Čech.

Drslav II. se také pohyboval v prostorách hradu Plzeň. Měl dva bratry, a to Oldřicha II. a Rouse I. V letech 1187 až 1212 byl kastelánem na hradě Plzeň. Měl pouze dceru Helku, která po smrti svého otce v roce 1213 vstoupila do Chotěšovského kláštera a při vstupu, tak jak bylo zvykem, věnovala premonstrátskému klášteru ves Úherce u Nýřan. Drslav II. zemřel bez mužských potomků.

Oldřich II. měl za manželku Sudku, se kterou měl syna Oldřicha III. a dceru Markétu. Oldřich II. začíná vládnout na hradě Litice, žel pouze krátkou dobu, neboť v roce 1216 umírá. Oldřichova dcera Markéta vstoupila po otcově smrti do kláštera v Doksanech a jako vstupní poplatek věnovala klášteru ves Brňany u Litoměřic.

Po smrti Oldřicha II. převzal hrad Litice do správy jeho bratr Protiva I. ze „Žinkov.“ Proč jej nespravoval jeho syn Oldřich III., není známo. Jediné vysvětlení je, že byl ještě nezletilý v době smrti svého otce. Oldřich III. zemřel před rokem 1226 bez potomků.

Rous I.byl třetí a nejmladším synem Drslava I. a také on se pohyboval v prostředí knížecího dvora. Sídlil pravděpodobně již na dvorci nebo hradě v Liticích. Měl dva bratry, a to Oldřicha I. a Drslava II. Mocné úřední i politické postavení přineslo Drslavicům bohatství.

Protiva I. měl dva syny – Protivu II. a Půtu I. Oba synové Protivy I. drželi po jeho smrti hrad Litice společně a přešla na ně i většina litického majetku. Půta I. se stal dočasně v letech 1245 až 1252 držitele Křimic. Bratři Protiva II. a Půta I. měli hojně potomstva a dosavadní sídla rodu již začínala být pro všechny příliš těsná a bylo třeba si pořídit další.

Otcovský hrad Litice se stal pouhým podílem. Po smrti Protivy II. po roce 1245 je rodinné jmění rozděleno mezi četné potomky. Oldřicha IV., Viléma I., Půtu II., Rouse III. a Děpolta I. Těchto pět synů drželo spolu litické panství. Odtud je patrný již úpadek tohoto rodu, protože nikdo z těchto bratří ani jejich synů litické panství výrazně nerozšířil. Neměli snad ani dostatek prostředků na stavbu nových sídel, a proto se všichni „těsnali“v jediném litickém hradě.

Půta I., jenž byl držitelem Křimic, zakládá v letech 1252 až 1259 za vsi Žinkovy hrad, který nazval Potštejn. Mezi tím získávají Drslavici nový majetek i ve východních Čechách. Půta I. přenechává právě dostavěný hrad Potštejn svému vnukovi Půtovi II. a sám se vydává do východních Čech, kde se svým synem Prackem a několika dalšími členy rodu zakládá hrad shodného jména, jaké měly hrady v západních Čechách.

Kolem roku 1250 začíná také důkladná přestavba hradu Litice zcela po způsobu středověkých hradů v gotickém slohu. Je možno jej posuzovat jako hrad bergfritového typu raného období gotiky. Velice významnou osobností se stal Vilém I. ze „Žinkov,“ později také z „Litic.“ Byl důvěrníkem krále Přemysla Otakara II. a v roce 1263 se stal purkrabím na důležitém královském hradě Přimdě. Roku 1278 se píše Vilém I. již z „Litic“ snad proto, že získal některý díl třech bratří, kteří hrad drželi. Zemřel bezdětný.

To již hrad nabyl opětovně na významu a vážnosti po přestavbě. Polovina hradu Litice však dosud patřila potštejnské větvi a držel ji Půta III, syn zakladatele Půty I. Více než šedesát let se nikdo z Drslaviců po Liticích nepíše. Ve druhé polovině 13. století se vynořuje najednou několik Drslaviců, užívajících predikát z „Litic.“

V roce 1287 se tu zřetelně rýsují dvě větve Drslaviců, a to: větev potštejnsko-žinkovská a větev litická. Roku 1304 prodává Půta III. svůj díl, polovinu hradu Litice, králi Václavovi II., zakladateli města Plzně. Důvod směny byl zřejmý. Král Václav II. vytvářel prostor pro vznikající Novou Plzeň a zároveň její sousedství zbavoval příliš mocného žinkovského Půty. Jako protiváhu získal Půta III. městečko Bor u Horažďovic a tím potštejnsko-žinkovská větev mizí z dějin hradu Litice navždy.

Král Václav II. posléze zjišťuje, že nebezpečí pominulo a že tuto část hradu k ničemu potřebovat nebude a tak ji vzápětí prodává zpět držitelům druhé poloviny hadu, zřejmě již další generaci potomků Drslaviců – Rousovi IV. Vilémovi II., Rackovi I. a Protivovi III.

Několik v rodu oblíbených jmen se však často opakuje a není vždy možné v písemných pramenech rozlišit, jde – li o jednu osobu, k jaké větvi patří, nebo zda je vůbec příslušníkem rodu. To je třeba případ Černína ze Šlovic, otce Soběhrda, svědčícího roku 1245. Zdá se totiž, že nedaleké Šlovice sousedící s Liticemi byly taktéž zbožím Drslaviců a že původně obě vsi tvořily jeden majetkový celek, o který se později příbuzní rozdělili.

V době vlády Jana Lucemburského (1310-1346) vzniká v zemi napětí mezi panovníkem a šlechtou. To mělo za následek válku, kterou vedli spojenci a příbuzní Jindřicha z Lipé, proti panovníkovi. I páni z Litic a Potštejna byli mezi vzbouřenci. Byli to bratři Rous, Racek, Vilém a Protiva z Litic, kteří patřili mezi část odbojné české šlechty. Povstání bylo v roce 1316 potlačeno a hrad Litice byl dobyt královskou stranou. Odbojné Drslavice vedl Břetislav z Rýzmberka.

V roce 1317 povstal proti králi Janu Lucemburskému také Půta III., ale krátce nato v roce 1318 zemřel. Roku 1318 byl mezi králem Janem Lucemburským a odbojnými šlechtici sjednán v dubnu 1318 na sněmu v Domažlicích smír a dojednány podmínky. Také litičtí Drslavici dostali svůj hrad a panství zpět, museli však zaplatit králi vysokou sumu 2.000 kop grošů.

Podle nejnovějších výzkumů byl hrad Lopata postaven již někdy před rokem 1350. Hrad Lopatu začal stavět Půta IV. a jeho stavbou se zadlužil tak, že musel požádat Rouse IV. o pomoc někdy kolem roku 1360. V roce 1361 slyšíme poprvé od dob jeho nejmladšího období života o Heřmanovi z Litic v souvislosti s přiznáním, že je se svým otcem dlužen jiným pánům. Rous IV. byl také zadlužen z důvodu výstavby gotického kostela sv. Petra a Pavla v Liticích, kde musel sám císař Karel IV. zaplatit dlužnou částku, aby mohl být kostel dokončen.

Po polovině 14. století se mladší litičtí páni v roce 1361 oddělili, přesídlil do východních Čech, kde si postavili své hrady, kterým dali stejná jména, jako měli na Plzeňsku, takže na litickém panství zůstali jen podkomoří Rous IV. a jeho synovec Protiva.

A protože i litické panství začínalo mít finanční problémy a Rous IV. neměl dost finančních prostředků na to, aby hrad Litice udržoval v přijatelném stavu, tak bylo rozhodnuto, že se přestěhuje se synem Heřmanem na Šťáhlavsko a litické panství prodají, a za získané peníze hrad Lopatu dostaví.

Asi v roce 1366–1367 Rous IV. prodává starodávné sídlo rodu, hrad a panství, bohatému Chotěšovskému klášteru. Tomu šlo především o litické panství a ne o hrad, a proto mu bylo jedno, v jakém je hrad stavu. Proto také začal hrad Litice po prodeji pustnout a jako jeden z prvních upadl v zapomnění a změnil se v rozvaliny.

Někdy krátce poté, v roce 1367 opustil hradní pán Rous IV. z Litic, poslední ze západočeských Drslaviců, který dosáhl významného postavení u dvora, svou rodnou tvrz v Liticích a přesídlil se synem Heřmanem do nedalekých Šťáhlav, kde za pomoci svého otce Rouse IV. dokončil stavbu hradu Lopata za peníze získané prodejem litického panství. Páni z Litic drželi ve čtyřicátých letech 14. století v okolí budoucího hradu Lopata drobné statky.

První zmínka o hradě Lopata je z roku 1377 a vztahuje se právě k Heřmanovi z Litic. Po dostavbě hradu Lopata někdy v letech 1367 – 1377 se rozhodl Heřman pronajmout na věčné časy to, co zbylo z rodového majetku.

Někdy krátce poté Rous IV. z Litic, poslední ze západočeských Drslaviců, který dosáhl významného postavení u dvora - zemřel (1377?). Avšak rok úmrtí ani místo jeho posledního odpočinku nejsou přesně známy, tak, jako není znám přesný letopočet jeho narození, tak i rok úmrtí nelze přesně určit - zemřel poté, co dovršil sedmdesátku.

Roku 1379 je hrad Lopata výslovně uváděn jako hrad u Šťáhlav Heřmana z Litic. Naposledy se nazýval Heřman pánem hradu Lopata dne 18. dubna 1397. V tomto roce totiž Heřman o hrad Lopatu přišel, jak dokazují následující události. Hrad mu ukradl nějaký loupeživý rytíř a více do rukou Drslaviců nepřišel, protože byl dne 3. prosince 1397 dobyt královským markrabětem Prokopem, který zde vojensky ležel pod hradem Lopatou.

Buď obléhal Heřmana, nebo někoho, kdo tu byl novým pánem. Toto potvrzoval zločinec Jindřich Zelený v roce 1402 při výslechu na pražském purkrabství, když se přiznal, že se svými druhy vzali Heřmanovi dobytek a z jeho hradu vyjížděli na loupežné výpravy. Jejich hejtmanem býval jakýsi Hroch snad z Maršovic. O tom, proč potom připadlo opatské zboží ke královskému majetku, prameny mlčí.

Heřman „z Lopaty“ byl spřízněn příbuzenskými vztahy s Rožmberky. Byl ženatý s jednou z dcer zemského hejtmana Petra z Rožmberka. Měl syna Viléma IV., který se také dál označoval „z Lopaty“. Heřman z Litic žil ještě roku 1410.

V letech 1400 až 1411 se v písemných zprávách objevuje častokrát Heřman, a to většinou jako svědek různých pánů. Heřman z Litic možná přesídlil na nedaleké Strašicko, když přišel o hrad Lopatu. Zde držel v zástavě zboží Oldřicha a Jindřicha z Rožmberka.

Po roce 1411 se jeho další osudy ztrácejí.

Využité historické materiály

Buryška T. – O Drslavicích a hradech podorlických, Letohrad 3, 2003

Čechura J. – České země v letech 1310 – 1378 – Lucemburkové na českém trůně I Praha, 1999

Macháček Fridolín - Kronika památek – Litice, Plzeňsko V. s. 39 – Plzeň, 1923

Fotografie: z archivu autora - vlastní