Článek
Nadhodnota
41 jazyků
Nadhodnota je jedním ze základních pojmů marxismu, který označuje v kapitalismu rozdíl mezi hodnotou, kterou dělník vytváří svou prací, a mzdou, kterou za ni dostává. Nadhodnota je tedy přidaná hodnota (výnosy z prodeje snížené o náklady na použité materiály). Podle marxistické teorie si majitel výrobních prostředků (kapitalista) nadhodnotu neoprávněně přivlastňuje, a tím zaměstnance vykořisťuje. Pokud pokud vlastnictví výrobních prostředků vede k vykořisťování člověka, pak způsobí jeho přeměna na vlastnictví veřejné (státní) přechod k beztřídní společnosti bez vykořisťování.
Teorie nadhodnoty tedy považuje mzdu určovanou trhem práce a zisk zaměstnavatelů za původce nespravedlivé společnosti.
Zkusme si představit statného muže v trenýrkách, že má sklidit pole brambor. Když je bude hrabat rukama, tak si nejen ublíží, ale jeho produktivita bude bídná. Když mu dáme motyku, tak mu produktivita stoupne a ještě ne tak nenadře. Když dostane místo motyky „čerta“ - vyorávačku, popřípadě kombajn na brambory, tak bude jeho efektivita podstatně vyšší, a to stále u stejného muže v trenýrkách. Z hlediska pracovní zátěže se ale namáhal stále méně. Kde se tedy bere ta míra efektivity jeho práce a tedy i nadhodnoty, kterou svou prací způsobil?
Z příkladu vyplývá, že to není z míry jeho práce ale z míry informace, vložené vynálezci, či konstruktéry, které dostal k dispozici, přičemž míra jeho fyzické angažovanosti vzhledem k výkonu podstatně klesá.
Závěrem lze tedy shrnout, že míru nadhodnoty netvoří dělník, ale „inteligent“, který svými nápady a konstrukcemi umožní nárůst efektivity a ten je tedy tím vykořisťovaným.
