Článek
Úvodem bych rád řekl, že mým cílem není zesměšňovat těžce pracující lidi, kteří v 19. a na začátku 20. století volali po zničení kapitalismu a nastolení socialismu. Životní a pracovní podmínky průměrného západoevropského dělníka z druhé poloviny 19. století byly strašné.
A o tom, jak strašně si žil dělník v Rusku bych snad raději ani nevyprávěl. S lehkou nadsázkou někdy říkám, že kdybychom my dnes byli v jejich situaci, tak po týdnu takové práce pochodujeme s rudým praporem na sídlo vlády. Tento kontext je stále nutno mít na paměti. Lidská společnost se v té době razantně posouvala doleva a pokud si přečteme deníky tehdejších pracujících nemůžeme se ničemu divit.
Neplánuji zde příliš zabíhat do podrobností vývoje Ruska v 19. století a rovnou přejdu do doby, kdy se obdivovatelé Marxe dostali k moci. Pouze bych jako takovou drobnou perličku zmínil, že ruské revolucionáře v čele s Leninem primárně neovlivnil Karl Marx, ale Nikolaj Gavrilovič Černyševskij a jeho dílo Co dělat?
I přesto byl Karl Marx pro Lenina a další ruské soudruhy modlou a celou dobu, kdy plánovali, jak v Rusku svrhnou carský režim a dostanou se k moci, velmi pečlivě studovali jeho spisy a ekonomické teorie, které následně chtěli v socialistickém Rusku aplikovat.
A právě zde začal první a nejdůležitější problém aplikace teoretického socialismu do praxe. Karl Marx, stejně jako jeho spolupracovník a donátor Friedrich Engles, předpokládal, že socialistické revoluce proběhnou ve vyspělých, bohatých a průmyslových západních zemích. Všechny ekonomické teorie a poučky, které Marx napsal byly tedy platné pro západní Evropu a nikoli pro totálně zaostalé, chudé Rusko, s absencí prakticky jakéhokoli vyspělejšího průmyslu.
Zde se dostáváme k nejdůležitější části. Marx pokládal za nutné, aby pro klíčovou fázi přerodu z kapitalistické země a na zemi socialistickou byl využit dříve vytvořený kapitál tím zlým kapitalismem. Marx si nikdy nemyslel, že by socialismus mohl vzniknout „odspodu“. Vycházel z pravého opaku. Zlým kapitalistům se má jejich majetek zabavit, využít ve prospěch celku a než se podaří zemi transformovat, bude žít z dříve vytvořeného bohatství. Jedním z příkladu takového chování je například československá měnová reforma z roku 1953. Minimálně v tomhle ohledu měl Karl Marx naprostou pravdu. Pouze si neuvědomil, že právě tato nezbytná podmínka je zároveň důkazem, proč systém, který vymyslel, nemůže nikdy dlouhodobě fungovat. Jednou totiž přijde moment, kdy peníze, které jste ukradli, prostě dojdou.
Ruští bolševici se tedy dostali k moci a zjistili, že všechno, co za ty dlouhé roky načetli, je jim v zaostalém Rusku úplně na nic. Chaos byl zcela nepředstavitelný. Nefungovalo vůbec nic. Během dvou let se sesypalo úplně všechno. Papírové peníze byly k ničemu. Jako jeden z příkladů lze uvést, jak si obyvatelé měst snažili zajistit alespoň nějakou potravu. Nasedali do zcela přeplněných vlaků a odjížděl na venkov, aby u rolníků vyměnili drahé koberce a honosné ženské šaty za trochu mouky. Taková cesta mnohdy trvala týdny.
Asi nikoho nepřekvapí, že v zemi, kde takřka nikdo nepracoval, protože práce jednak nebyla a jednak i pokud byla, dostal za ni člověk jen papírové peníze a za ty si nemohl nic koupit, vypukl velký hladomor, který umořil miliony lidí. V této zcela zoufalé situaci vyhlásila strana v březnu 1921 tzv. Novou ekonomickou politiku. Ta upravovala některé parametry toho „skutečného socialismu“, který v Rusku panoval od konce roku 1917 do začátku roku 1921. Bolševikům ostatně ani nic jiného nezbývalo.
NEP trval osm let a i po jeho zrušení některé zásadní ekonomické prvky zůstaly. Stalin totiž nebyl, na rozdíl od Lenina či Trockého fanatik a chápal, že čistý socialismus fungovat nemůže. Kromě toho za léta „pravého socialismu“ pochopil další důležitý faktor. Ta část socialismu, která jistým způsobem fungovat může, nezbytně stála na tom, že bolševici vytvořili armádu pracujících otroků, kteří pro režim dřeli zcela zadarmo. Gulagy a tábory nucených prací tedy byly absolutně nutné pro přežití socialismu v Sovětském svazu. A to nyní nechávám zcela stranou, že všechno skutečně funkční a kvalitní prodali do bolševického Ruska americké firmy. Například Ford. A plnili tak Leninův citát, jak kapitalisté prodávají provaz, na kterém je pak komunisté oběsí.
Ukázkovým příkladem absolutní nefunkčnosti socialistických prvků jsou komunistické agrární reformy. Ty s železnou pravidelností mířily k hladomorům či minimálně obří bídě. Ostatně, stačí se podívat na výnosy v SSSR v době před a po znárodňování. Propad zemědělské produkce byl obrovský a změna nastala až v momentě, kdy sovětské hospodářství začalo používat moderní (nakoupené) zemědělské stroje. Jen díky nim vyrovnali původní zemědělskou produkci rolníků, kteří ještě na začátku 20. století dělali všechno ručně.
Z výše uvedených faktů jasně plyne, že socialismus může „fungovat“ pouze tak dobře, a tak dlouho, jak bohatá byla země před nástupem socialismu k moci. Tohle vysvětluje už výše popsaný problém, kdy Marx předpokládal revoluci v bohatých průmyslových zemích. S každým rokem, kdy je země socialistická, se ekonomika a hospodářství státu více a více zadrhá. A musíme zmínit ještě jeden zásadní problém teorií Karla Marx. Marx totiž neznal lidi. Hluboce jimi opovrhoval. Za zmínku stojí, že nejvíce pak Slovany.
Kvůli tomu, že Marx neznal lidi, nemohl pochopit a adekvátně docenit principy, na kterých lidské snažení stojí a jaké jsou elementární lidské pudy. Proč by se měli lidé skutečně snažit a něco usilovně budovat, když to nikdy nebude doopravdy jejich? Ke státnímu nemůže člověk získat takový vztah jako ke svému. A nikdy nebude tak tvrdě pracovat a snažit se o progres. Tedy, pokud k tomu nebude donucen s pistolí u hlavy, jako byli nuceni například sovětští konstruktéři letadel a další vyspělé ruské techniky.
Soudruh Stalin uměl lidi motivovat, to je zase pravda. Když po nich chtěl velké výkony poslal pro ně ve čtyři ráno NKVD, ta je odvezla, zmlátila a poslala do gulagu. Tam nechala nějakou dobu hnít a následně byli převezeni do trochu lepšího vězení. A bylo jim řečeno, že tady budou pracovat, dokud dílo, které po nich strana chce, nedokončí. A pokud nebude dílo skutečně kvalitní a nebude rychle, tak zase pojedou zpátky do gulagu. A člověk udělá vše, co je v jeho silách, aby zůstal v tom lepším vězení. Právě toto je nutno mít na paměti, když někdo zmiňuje, že Sovětský svaz přeci poslal jako první člověka do vesmíru. A snaží se tak obhájit fungování socialismu. Jenže, nebýt donucovacích prostředků a vytvoření strachu mezi lidmi, že budou potrestáni, nefungovalo by nic. Absolutní většina lidí nemá v socialismu motivaci do ničeho velkého a také nemá důvod udělat cokoli navíc, protože i tak by člověk měl stále jen tolik, jako někdo zcela průměrný, kdo nic navíc nedělá.
Karl Marx se tedy spletl ve dvou věcech. V zemích, kde dojde k revolucím, a pro které připravil své teorie a pak v tom, že neznal a nechápal lidi. Sám vždycky všechno dostal, nikdy nemusel pracovat, a tudíž neměl osobní zkušenost s nutností bojovat o obživu pro rodinu.
Skutečnou tragédii socialismu je, že vychází z teorií, které stojí na dvou chybných předpokladech. A právě proto nikdy nemůže doopravdy fungovat.
Karl Marx se mýlil. A lidé, kteří se jeho teorie pokusili uvést do praxe, pak ani nemohli uspět a stali se masovými vrahy.
Prameny:
Karl Marx - Komunistický manifest
Karl Marx - Kapitál
Francis Wheen - Karl Marx
Orlando Figes - Lidská tragédie
Richard Pipes - Dějiny ruské revoluce
Michail Osorgin - Příběh jedné moskevské ulice
