Článek
Entita. Ležel jsem na zádech, nemohl jsem usnout a tak jsem sledoval světelné mžitky pod víčky. Malé světelné body střídavě mizely a zase se objevovaly. Černé pozadí se prostorově zvětšilo a světla nabyla hlubší záře. Nepatrný propad mi dal znát. Že usínám. Nad mým ležícím tělem se shlukl hustý tmavomodrý oblak jako prošívaná deka se světelnými čarami prošití a se zářivým středem vždy v průsečíku drah. Opět stříbrné bílé body s napěchovanými polštáři temné modře. Celá vznášející se „deka“ mne pomalu celého pokryla. Bylo cítit, jak ubyl vzduch a jakou má hutnost. Po drahách mezi body přelétávaly drobné jiskřičky jako malé el. výboje. Oblak mne přejel, jakoby „oskenoval“ můj současný stav klidu a začal vysílat své výboje od krku dolů. Chtělo se mi křičet, smát se a řvát. Skener pokračoval po hrudníku, teď jsem měl pocit dojetí , nadšení, kuráže. Postupně se pocity měnily v obavy, trému a nakonec v sexuální vzrušení. Vypadalo to, jako když nabízí ze svého zboží škály pocitů a já si mohu jen vybrat a spolupracovat. Bylo to tak hmatatelné, že jsem otevřel oči, abych sen zaplašil. Vše ale pokračovalo dále. Podpořil jsem emoci strachu. Lekl jsem se, že to skutečně existuje a že pojídá mou energii stále více z kteréhokoliv bodu na těle. Tím jak jsem propadl obavám, strach se posílil natolik, až jsem vyběhl z postele, abych to nějak přerušil. Ani to nepomohlo .Vtrhl jsem do koupelny a cákal na sebe studenou vodu. Bylo to stále spojeno s mým přijetím strachu a stále mne to neopouštělo. Ze zoufalství jsem se začal modlit a všude jsem začal rozsvěcet světlo a zhluboka dýchat. Postupně jsem odvracel pozornost jinam a tak se hrůza pomalu rozpouštěla. Beru tuto zkušenost jako setkání s entitou se kterou každodenně obcujeme, když věnujeme pozornost falešným směrům našich tužeb. Podléháme jejich návrhům vydávající se za naší realitu.
