Článek
Svět lidí. V prázdném prostoru neurčité barvy, zjevovala se monstra neuvěřitelných tvarů. Picassovsky rozložené postavy, bio skrumáže lidských částí těl spasované do živých bytostí po vzoru Salvadora Dalího, nebo dokonalé techno kyber stroje obrostlé živou tkání. Jedni pobíhali, napodobovali život v plném zaujetí, jiní bez zájmu pokulhávali a belhali prozářeni křižovatkami světélkujících cév. Nevím ani koho jsem se zeptal, nebyl v záběru mého výhledu, ale byl někde blízko. „Co to je?“ „To jsou lidé“ odpověděl. „Lidé, jako normální lidé"? „Lidé, kteří takto narostli.“ Pokračoval. Kdo něco ztratí, už nikdy nenajde to samé, doplní ztrátu podobnou věcí, nebo úplně odlišnou. Opraví se a mnohdy opravu přežene a pojistí zlomené místo mnoha podporami . Na jedné straně tak velkými, že zapříčiní porušení původních zdravých částí, na druhé straně vznikají tak torza vláčící s sebou množství náhradních dílů, nebo se opravují předem, že nejsou schopni se už ani pohybovat.“ Je tady vůbec někdo normální jako z výroby?" Ptám se. „Není“ . Zní pevná odpověď. Bezděčně to přijímám a měkkým přechodem a mírně zoufalým vědomím se probouzím do světa „monster“ každodenní skutečnosti.
