Článek
Návštěva. Bylo to ráno plné průzračné modře se zbytky vůní letní noci a rodícího se dne. Ráno, kdy se člověk rád vzbudí a dívá se do čirého čerstvého prázdna tiše a rád. Nepopsaná stránka dne byla připravena. Byl jsem si jistý, že už nespím a s určitostí nemohu říci, že jsem spal. Jistě že jsem musel spát, ale sen byl vystavěn jako bdění a tak reálný, že jsem uvěřil, že bdím. Můj bratr po vleklé vážné nemoci zemřel někdy před měsícem a půl, ale teď vidím, jak prochází kolem okna mého pokoje. Vstávám k oknu a mávám, aby šel dál. Divím se, kde se tu bere a dochází mi, že to přeci není možné. Sám jsem nesl oblečení na patologii. Něco mi ale říkalo: „jdi se podívat na ten dvůr, jistě už obešel dům a čeká na Tebe“. Zvláštní bylo, že venkovní vrátka si otevřel sám, ale do domu se už neodvážil. Probíhám celým domem, otevírám dveře do předsíně a vidím bratra, stál asi 4 kroky od dveří. Tak jako vždycky přikrčeného s jeho charakteristickým kukučem. „Brácho, co se děje, ty jsi jim zdrhnul"? Ptám se udiveně.“ Jo", řekl stroze, jak měl ve zvyku. Chtěl jsem ho obejmout, ale napadlo mě, pokud bude opravdu zběhnutý ze „skladu“ zesnulých, bude studený. Ten pocit mě trochu odradil, ale s radostí, že přišel, jsem ho chtěl stále uctít objetím. Říkám si: „Chytím ho napřed za ruce, nemám se čeho bát“. Přistoupil jsem k němu, díval se mu do tváře a pomalu přibližoval svoje dlaně k jeho zápěstí .Chytil jsem mu obě zápěstí a vtom okamžiku se brácha rozletěl na tisíce světelných kousků, které popadaly na zem a rozpustily se, tak jako Karel Plíhal ve filmu ROK ĎÁBLA. Nevím, v jaké fázi jsem se vzbudil, protože pocit, že se to děje v bdělosti byl už od začátku. Schopen racionálně myslet jsem byl až po nějaké době, když jsem si ověřil datum úmrtí. Brácha se tedy přišel rozloučit po 41 dnech jednoho srpnového rána.
