Článek
Každý z nás už něco podobného jednou zažil. Jsou dvě hodiny odpoledne, venku svítí sluníčko a jsou ideální podmínky k tomu, abychom šli někde na procházku, nebo si zajeli třeba k jezeru. Jenže my nemůžeme. Paradoxně ne proto, že bychom neměli práci hotovou – tu jsme dodělali už před hodinou, ale kvůli osmihodinovému pracovnímu úvazku.
V roce 1914 automobilová společnost Ford zkrátila svým zaměstnancům pracovní dobu na 8 hodin a zároveň jim také zdvojnásobila plat. Tyto změny vedly ke zdvojnásobení zisků automobilky a také k motivaci ostatních společností zlepšit pracovní podmínky svých zaměstnanců.
Což byl revoluční nápad tehdejší doby, který rapidně zvýšil spokojenost zaměstnanců a také zvýšil jejich produktivitu. Nepřipadá Vám však, stejně jako mně, že od roku 1914 už uplynulo poměrně hodně času?
Uběhlo 109 let a stále máme osmihodinovou pracovní dobu
Hodně věcí dnes díky moderním technologiím dokážeme udělat objektivně rychleji, než před 109 lety. Informace již nemusíme hledat v knihovně, ale použijeme internetový vyhledávač, u fotografie nemusíme vyvolávat film, ale máme jí okamžitě v mobilu, místo dopisu posíláme email a rozdíl mezi dostupností telefonování snad ani netřeba rozvádět. O tom, jak se nakonec tyto technologie obrátily v pracovním životě proti nám, píši ve svém článku Digitální otroctví.
Přesto všechno se nám podařilo zachovat osmihodinovou pracovní dobu jako něco pevně daného a neměnného. Ano, můžeme si vybrat poloviční úvazek, případně jiné zkrácené typy úvazků, za které však dostaneme zaplaceno méně, a to i v případě, že bychom udělali práce více, než při osmihodinové pracovní době. Zní to zvráceně? Však to taky zvrácené je.
Mnoho firem pak nabízí flexibilní pracovní dobu, která je však flexibilní pouze v tom, že můžeme odejít domů v jeden den dříve, ale další dny si musíme „ztracený čas“ nadpracovat.
V zásadě tak tyto firmy neodbočují od filozofie, že záleží pouze na čase stráveném v práci, nikoliv však na kvalitě nebo množství odvedené práce.
Peníze si musíme vytrpět
Troufám si tvrdit, že z osmihodinové pracovní doby pak pramení většina našich negativních pocitů. Můžeme naši práci milovat sebevíce, ale v momentě, kdy v ní musíme strávit povinně osm hodin denně, bez ohledu na okolnosti, tak vždy nakonec skončíme u KZP, což je zkratka pro nepublikovatelné vyjádření povzdechu, že přichází opět pondělí.
Přitom z příkladu Henryho Forda si můžeme vzít ponaučení, že spokojenost zaměstnanců zvyšuje produktivitu. My však děláme pravý opak – sedíme v práci déle než je nutné, protože si myslíme, že si své peníze musíme vytrpět.
Namísto toho, abychom se zamysleli, jestli neděláme něco špatně, tak tohle naše zvrácené myšlení přenášíme na děti. Nutíme je chodit do školy každý den na určitou hodinu, strávit v ní povinně dlouhou dobu a učit se i takové předměty, ve kterých nevynikají a nikdy vynikat nebudou. O kolik by však děti byly spokojenější, kdyby mohly dělat to, co je baví a po tak dlouhou dobu, jakou samy chtějí? Tímhle směrem se ubírají nejmodernější soukromé školy na světě a produkují nejvzdělanější absolventy, protože rozvíjí jejich přirozený talent.
Když si každý bude chodit do práce jak chce, tak nikdo nebude pracovat
My jsme se však naučili nevěřit lidem. Myslíme si, že když dáme lidem volnost, tak nebudou pracovat. Tahle podivná mentalita v nás zůstala zakořeněná ještě z dob totalitního režimu, kdy bylo na výběr velmi omezené množství oborů a rodiče svému dítěti prostě jeden vybrali. Ne proto, že by jejich dítě tento obor chtělo studovat, ale proto, že společnost tento obor vyžadovala.
Když Vám pak rodiče vyberou obor, o který nemáte žádný zájem, tak přirozeně začnete svou práci nenávidět a máte větší tendence jí ošidit. Lidé, kteří se narodili v dobách totalitního režimu, tak mají hluboko v sobě zakořeněný pocit, že je práce nemá bavit a že musí dělat i takovou práci, která je nebaví. Tuto nesmyslnou filozofii pak přenáší do výchovy i na další generace.
Z toho pak pramení nedůvěra vyjádřená větou: „Když si každý bude chodit do práce jak chce, tak nikdo nebude pracovat.“
Zaměstnanci, kteří zastávají tento názor, tak většinou soudí ostatní podle sebe. Práce je nebaví a když mají možnost jí ošidit, tak to udělají.
Zaměstnavatelé, kteří zastávají tento názor, tak soudí podle zaměstnanců, kteří nechtějí pracovat, ale na druhou stranu jsou to právě zaměstnavatelé, kdo si své lidi vybírá a jsou to právě oni, kdo má tu možnost sestavit si takový tým lidí, kterému věří.
Zaplatil jsem ti za 8 hodin
Další případem je zaměstnavatel, který má kvalitní a dobře zaplacené zaměstnance, ale přesto trvá na pevně dané osmihodinové pracovní době, protože si jí zaplatil.
Takový zaměstnavatel mi pak připomíná Poláka, který nechce slevu zadarmo.
Podobně jako polský zákazník potřebuje vidět na každém zboží slevu, aby si jej zakoupil, i když na něm v realitě žádná sleva není, tak český zaměstnavatel chce mít zaměstnance k dispozici na osm hodin, protože mu za osm hodin přece zaplatil.
Přitom mnohé výzkumy prokazují, že drtivá většina zaměstnanců, která má osmihodinový pracovní úvazek, pracuje zhruba jen šest hodin denně.
V realitě tak zaměstnanec udělá stejné množství práce, jako kdyby byl v práci pouze šest hodin, ale sedí v ní o dvě hodiny déle pouze pro dobrý pocit zaměstnavatele a částečně také pro svůj pocit, že si své peníze dostatečně vytrpěl.
Dovolování se o dovolenou
Jeden z nejbizarnějších příkladů z poměrů dnešní doby v pracovních vztazích je dovolování se o dovolenou. Říkáte si nejspíš, že je to normální věc, ale zkuste si to schválně říct celou větou: „Dovolte mi prosím, abych si dovolil.“
Stále nic? No dobře, možná to připadá bizarní jenom mně.
Možná jsem jen neměl štěstí, ale vždy, když jsem českého zaměstnavatele žádal o dovolenou, tak jsem měl pocit, že ho žádám minimálně o dárcovství ledviny.
Vyslechl jsem si otázky jako: „K čemu potřebuješ dovolenou? Ty někam jedeš?“ následované zdlouhavými budovatelskými teoriemi o tom, že vlastně nechci vůbec pracovat.
O kolik jednodušší by pro obě strany bylo, kdybych mu to řekl oznamovacím způsobem a on by mi jen odpověděl: „Ano, samozřejmě.“?
V některých firmách počítají množství dovolené dokonce na jednotlivé hodiny a účetní oddělení tráví tímhle zvráceným nesmyslem obrovské množství času.
Naděje na změnu?
Osmihodinová pracovní doba je s námi již 109 let a kvůli tomu nám připadá normální, i když v současnosti jde spíše o zvrácenost, než nutnost.
Situace se u nás pomalými kroky mění k lepšímu, a to především díky mladé generaci, která se nestydí si říct o vysoký plat, home office, dovolenou navíc a někteří dokonce ani o „K + K“ (sto tisíc plus káru pozn. red.).
Jakkoliv nám tento požadavek může připadat přehnaný, tak přispívá ke zlepšení pracovních podmínek a benefitů nás všech.
V zahraničí jsou však už mnohem dále a existují tam firmy s takzvaným demokratickým modelem řízení, který ve zkratce umožňuje lidem pracovat jak dlouho chtějí, s kým chtějí a za kolik peněz chtějí.
Experimentuje se také se čtyřdenním pracovním týdnem, neomezenou délkou dovolené, nebo šestihodinovou pracovní dobou, většinou s pozitivními výsledky na produktivitu zaměstnanců.
Myslím si, že je to neodvratitelná budoucnost, jen si říkám, jaká je škoda, že mě kvůli konzervativní společnosti a pozůstatkům myšlení z totalitního režimu o jednu generaci minula.
Pochopit tak jednoduchou věc, že záleží na pracovních výsledcích a nikoliv na množství času stráveného v práci, nám totiž trvalo 109 let a minimálně dalších 10 let jí budeme zavádět do praxe, než nám bude připadat stejně normální, jako nám v současnosti připadá osmihodinová pracovní doba.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Osmihodinov%C3%BD_pracovn%C3%AD_den
https://en.wikipedia.org/wiki/Ricardo_Semler
https://en.wikipedia.org/wiki/Democratic_education
https://www.forbes.com/sites/travisbradberry/2016/06/07/why-the-8-hour-workday-doesnt-work/
https://hbr.org/2018/12/the-case-for-the-6-hour-workday
https://hn.cz/pro-hr-manazery/c1-66593540-stres-vyrazne-snizuje-produktivitu-a-spokojenost-zamestnancu
https://www.bbc.com/news/business-38843341
https://www.nytimes.com/2022/09/22/business/four-day-work-week-uk.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-dovolena-bez-limitu-nekterym-firmam-prinasi-prospech-jine-ji-nechteji-236238
https://www.finance.cz/485745-volny-cas-jako-zamestnanecky-benefit/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-do-prace-jen-ctyri-dny-v-tydnu-experiment-letos-zaziva-boom-206265
