Článek
Tak jako Adéla, která je toho času na rodičovské dovolené, a když přišla možnost přivýdělku, s radostí ji přijala. S tchýní měla Adéla docela dobrý vztah, který jí záviděly a zároveň ji obdivovaly mnohé kamarádky a známé. Tchýně dokonce nabídla výpomoc s hlídáním dcerky a Adéla věřila, že to společně zvládnou. Jenže realita je dosti jiná, než si maminka na mateřské představovala.
Adéla byla nadšená, když jí z bývalého zaměstnání po dvou letech na mateřské, která je zatraceně dlouhá, napsali, že by jim díky svým znalostem mohla na pár hodin denně vypomáhat prací z domu. Nabídku přijala, i když by pracovala „jen“ z domu. Potřebovala kontakt s okolním světem.
„Budeš si aspoň trochu připadat jako člověk,“ smál se jí manžel, když mu Adéla pro ni radostnou novinu sdělovala. Neměl s tím sebemenší problém a byl rád, že si i něco přivydělá. Nejdřív si mladá maminka myslela, že zvládne skloubit práci a péči o dvouletou Leničku bez pomoci a bude moct pracovat vždy, když jí malá usne. Ta naštěstí spí občas i během dne.
Nakonec Adéle ale nabídla tchýně, že si dvouletou Leničku ráda dvakrát týdně na dopoledne vezme. Je už v důchodu a prý se nudí. Tak to i pro ni bude jistá „záchrana.“ Adéla byla v první chvíli za tchýninu nabídku opravdu vděčná. Jenže netušila, co ji čeká.
Adéla i přes relativně dobrý vztah s ní samozřejmě věděla, jaká tchyně je. Trochu praštěná, trochu nepořádná, a trochu zmatkař. Ve skutečnosti ale docela fajn ženská s dobrým srdcem. Žádná ta typická tchyně, co pořád do něčeho mluví. Vzhledem k tomu, že Lenička je první vnouče v rodině, tchýniny „babičkovské“ schopnosti ještě nebyly otestovány, a tak, jak Adéla říká: „Úplně jsme nevěděli, do čeho jdeme“. „Vychovala dva bezvadné a slušné syny, tak to přeci nemůže být katastrofa,“ utěšovala se v duchu.
Vše pro zdárné hlídání tchýni nachystala a dala jí k tomu spoustu komentářů a proseb. Ta Adélu přitom moc nevnímala a kroutila očima, čímž ji možná chtěla dát najevo, že ji Adéla zbytečně podceňuje, že vše určitě bez problémů zvládne.
První den matce Leničku vrátila se špinavým oblečením a čokoládou na puse. „Já ti přece říkala, že sladké jí skoro nedáváme,“ řekla tchýni Adéla. Ta však na její lamentování pranic nedala se slovy: „Ale prosím tě, ty naděláš. Kdybys věděla, jakou měla z té zmrzliny a čokolády radost. To jí opravdu nic nedopřeješ?“, odbyla Adélu tchýně a mávla rukou. To však milá maminka nevěděla, co přijde následující dny hlídání.
Pokaždé, když se Lenička vrátí od babičky, nestačí se Adéla divit. Kalhoty roztržené, ruce i vlasy od písku. Je jí nad slunce jasné, že tchýně dceři pokaždé dopřeje pěknou nálož cukru. Maminka má pak co dělat, aby jí mnohdy kostrbatě vysvětlila, že doma tunu sladkostí jíst Lenka nebude.
Adéla se rozhodla dcerce raději nedávat ani nic hezkého na sebe, protože to dokáže za jedno dopoledne zničit. Takže se při každém předávání s tchyní pohádá. Adéla ztrácí trpělivost. Nechápe, co kde obě vyvádějí. Adéla je skoro přesvědčená, že snad lezou po stromech a jedí rukama. Nakonec je natolik rozhozená, že místo, aby se soustředila na práci, jí myšlenky utíkají k postupně se budující nedůvěře vůči tchýni. Neustále jí prochází hlavou, jestli si Lenička s její babičkou někde neublížila.
Minulý týden Adélu rozhodilo, že tchýně Leničku vrátila s boulí na hlavě. To už pro ni byla poslední kapka. „Spadla z houpačky, ale dobrý, nic to není, nebrečela dlouho,“ řekla tchyně, jako by šlo o běžnou věc. Adéla na ni vyděšeně koukala. Nejraději by jí asi taky jednu bouli udělala. „To už snad nemyslí vážně!“, pomyslela si. „A byla jsi s ní u doktora?“ , zmohla se Adéla alespoň na otázku s rozklepaným hlasem. Tchýně lakonicky prohlásila: „Prosím tě, proč? To za chvíli zmizí. Děti přece občas spadnou. A víš, kolik boulí a modřin měli moji kluci?“
Tchýně je v klidu, Adéla zuří. Dokonce ji tchýně nazvala hysterkou, ona jí to oplatila podobným kalibrem. Vztahy mezi oběma se postupně zhoršují. Adéla neví, jak dlouho hlídání vydrží. Je zoufalá a raději by si najala chůvu. Kde na ni ale vzít peníze? Čeká ji nelehký úkol, rozhodnout co dál.
Jak vnímáte tento problém vy?
Je Adéla až příliš úzkostná matka? Nebo svérázné hlídání dvouleté dcery správně považuje za destruktivní?
Inspirace pro příběh byla čerpána ze stránek magazínu lifee.cz
