Hlavní obsah
Hobby, chovatelství a volný čas

Chataření: Dokonalý útěk před socialistickým tlakem

Foto: Www.pixabay.com

Obrázek je ilustrační

V době, kdy byly hranice zavřené a únik z reality vzácný, se pro mnohé Čechoslováky stala chata víc než jen víkendovým útočištěm. Chataření představovalo svobodu, klid, tvořivost i tichý vzdor vůči režimu.

Článek

Chataření, a v širším slova smyslu také chalupaření, představovalo ve druhé polovině 20. století v Československu zcela unikátní společenský fenomén. Nešlo jen o víkendové pobyty mimo město, ale o způsob, jak si lidé v době omezené osobní svobody a nedostatku cestovatelských možností vytvářeli svůj vlastní svět: útočiště klidu, svobody a komunitního života.

Kde se chataření vzalo?
(Historické a společenské kořeny)


Přestože kořeny pobytů v přírodě a víkendových úniků sahají hluboko do minulosti (například do doby prvorepublikového trampingu a turistických spolků), chataření jako masový jev začalo nabírat na síle až po druhé světové válce, zejména v 50. a 60. letech. Ve světle sílící industrializace, urbanizace a politických omezení, kdy byl cestovní ruch na Západ prakticky nedostupný, si lidé hledali alternativu k relaxaci a individuálnímu volnu uvnitř státních hranic.

Socialistický stát zpočátku k fenoménu chataření přistupoval s jistou nedůvěrou – nezávislé trávení volného času mimo dosah kolektivních organizací nebylo vítáno. Postupně se ale ukázalo, že chataření odklání pozornost od politických problémů a slouží jako „ventil“ pro napětí ve společnosti. Bylo tedy tolerováno, dokonce i nepřímo podporováno.

Proč právě v českých zemích?

České země mají historicky blízký vztah k přírodě a venkovu. Geografická rozmanitost, hustá železniční síť, ale i relativní malá rozloha státu umožňovaly snadnou dostupnost krajiny z měst. Navíc, po roce 1948 bylo mnoho opuštěných či znárodněných nemovitostí na venkově, které se daly relativně snadno získat – často ilegálně nebo „napůl legálně“.

V 70. a 80. letech tak vznikaly desítky tisíc rekreačních objektů: lidé si vlastníma rukama stavěli dřevěné chaty, opravovali staré statky a tvořili si své „druhé domovy“. Často šlo o kolektivní projekty rodin, přátel, nebo kolegů z práce.


Chatařské aktivity

Chataření bylo víc než jen víkendová rekreace – byl to životní styl. Zde jsou typické aktivity:

Zahrádkaření a pěstování zeleniny – nejen koníček, ale i způsob, jak se dostat k nedostatkovým potravinám.

Houbaření, rybaření a sběr lesních plodů – oblíbené „české národní sporty“.

Kutilství a údržba – stavba kadibudky, stříšky, oprava plotu, práce se dřevem – to vše dávalo lidem pocit užitečnosti a tvořivosti.

Rodinný a přátelský život – opékání buřtů, hraní karet, sezení u ohně, výlety do okolí.

Únik z reality – chata byla místem, kde se nemluvilo o politice, kde nebyla StB, a kde si člověk mohl sundat „masku“ socialistického občana.

Tato místa navíc umožňovala mezigenerační předávání zkušeností – dědeček učil vnuka sekat dřevo, babička sázela rajčata, děti běhaly po lese a poznávaly přírodu.

Komunita, tradice a „chatařská kultura

Z chataření se postupně vytvořila sociální subkultura. Mnoho lidí mělo své chaty v tzv. chatařských koloniích, které měly vlastní pravidla, komunitní život a atmosféru. Lidé si pomáhali, půjčovali si nářadí, pořádali společné brigády nebo oslavy.

Někteří si svou „chatařskou identitu“ nesli celý život a dokonce i dnes se v těchto komunitách udržují vztahy navázané před desítkami let

I přesto, že se společnost od roku 1989 dramaticky proměnila, chataření nezaniklo. Naopak, v době pandemie covidu i v souvislosti s růstem cen nemovitostí a ekologickým myšlením se stal návrat k přírodě opět atraktivním.

Mnohé staré chaty byly přestavěny, chalupy zrekonstruovány. Někteří lidé se na chaty přestěhovali natrvalo. Chataření se ale také mění – přibývá technologií, komfortu, ale také individuality (na úkor kolektivní atmosféry).

Závěr: Chata jako symbol českého ducha

Chataření je víc než jen trávení víkendu. V socialistickém Československu představovalo symbol osobní svobody, lidskosti, kreativity a odporu proti uniformitě systému. Chata byla pro mnohé doslova „druhým domovem“ místem, kde se dalo dýchat.

Dnes na něj navazujeme novým způsobem, ale jeho kořeny zůstávají v mentalitě lidí – láska k přírodě, k práci rukama a k tichému prostoru mimo chaos světa.

Zdroje:

Paměť národa – vzpomínky pamětníků na chataření
https://www.pametnaroda.cz

https://dvojka.rozhlas.cz/zlate-casy-chataru-dokument-o-uniku-z-mesta-i-z-reality-socialistickeho-statu-8235109

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3126404-chatarstvi-a-chaluparstvi-jsou-cesky-fenomen-rika-etnolog-novy-zajem-prinesl-i-koronavirus

https://magazin.aktualne.cz/historie/historie-chatareni/r~fe05d0de03f211ecb63cac1f6b220ee8

https://www.idnes.cz/bydleni/reality/chata-chalupareni-historie-nemovitosti.A200719_140112_reality_kar

https://www.cojeco.cz/chatareni

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz