Článek
Jižní Město, často označované zkráceně jako Jižák, vzniklo jako největší české sídliště s cílem ubytovat rychle rostoucí počet obyvatel Prahy. Leží na území dnešní Prahy 11 (části jako Chodov, Háje a Opatov), a jeho výstavba započala v roce 1971. Stavbu měla na starosti československá vláda v rámci rozsáhlého projektu panelové výstavby, která se v té době odehrávala po celé republice.
Podle oficiálních plánů mělo být Jižní Město koncipováno jako moderní, soběstačné město – s dostupnými školami, školkami, zdravotnickými zařízeními, obchody, kulturními centry i parky. Realita však byla často jiná.
Od polí k panelákům: Výstavba a její paradoxy
Původně se zde rozprostíraly převážně zemědělské plochy a pole. Když se na počátku 70. let začaly objevovat první panelové domy, nebyly ještě zavedeny základní sítě – mnozí první obyvatelé vzpomínají na nedokončené chodníky, chybějící obchody či školy, a dokonce i na nutnost chodit několik kilometrů pro základní potřeby.
Architektonický návrh Jižního Města vznikal v duchu tehdejší modernistické ideologie. Mělo být městem zeleně a prostoru – domy byly rozmístěny mezi parky a širokými bulváry, měly být odděleny pěší a dopravní zóny. Ale kvůli úsporám, časovému tlaku a centrálním rozhodnutím byly mnohé tyto ideály silně omezeny.
Vzpomínky pamětníků: Mezi nadějí a deziluzí
„Když jsme se sem stěhovali v roce 1974, byla to pro nás výhra. Měli jsme tři děti a z jedné místnosti v činžáku jsme se dostali do nového bytu s výtahem a teplou vodou,“ vzpomíná paní Ludmila, dnes už důchodkyně.
„Bydleli jsme u Hájů a když napadl sníh, v zimě děti sáňkovaly přímo mezi paneláky. Byli jsme mladí a ti lidé kolem nás taky. Bylo to takové jedno velké hnízdo mladých rodin,“ doplňuje další pamětník, pan Jaroslav.
Přesto se život na Jižním Městě neobešel bez těžkostí – hluk, nízká kvalita stavebních materiálů, anonymita, absence občanské vybavenosti v prvních letech a později i sociální problémy, které se zde koncentrovaly. Panelové domy, původně projektované s životností 30–40 let, často trpěly konstrukčními neduhy, které se dnes řeší nákladnými rekonstrukcemi.
Ačkoliv Jižní Město mělo představovat moderní řešení bydlení pro desetitisíce lidí, jeho zrod byl poznamenán mnoha komplikacemi, které se promítly do výsledné kvality i pověsti této části Prahy.
Urbanistická vize versus realita centrálně plánovaného hospodářství
Projekt Jižního Města měl původně ambiciózní urbanistickou koncepci. Architekti a urbanisté, jako např. Zdeněk Rothbauer a Jiří Lasovský, chtěli vytvořit plnohodnotné město: nejen byty, ale i dostatečnou občanskou vybavenost, zeleň, kulturní a sportovní zařízení, školy i dopravu. Jenže ideály se brzy střetly s realitou socialistického plánování. Rozpočty byly seškrtávány, nedostatek stavebního materiálu byl chronický, stejně jako lidské kapacity. Kvůli plánovanému hospodářství bylo nutné podřídit výstavbu požadavkům centrální ekonomiky a politických priorit, což vedlo k výrazným kompromisům.
Nedostatek infrastruktury v počátcích
Když se v druhé polovině 70. let začali první obyvatelé stěhovat na Jižní Město I, ocitli se v téměř neobyvatelné pustině. Zpočátku chyběla základní infrastruktura – nebyly dobudovány silnice, chyběla kanalizace, obchody, školy i lékařská zařízení. Lidé museli denně dojíždět do centra Prahy nejen za prací, ale i za základními službami. Chodníky byly blátivé, veřejné osvětlení často chybělo a kulturní zařízení byla v nedohlednu. Někdy se říkalo, že lidé bydleli „na staveništi“.
Náročné terénní podmínky
Jižní Město bylo budováno na území za okrajem tehdejší Prahy, v lokalitě, která nebyla stavebně připravená. Terén byl kopcovitý, podloží často nevhodné, takže bylo nutné provádět rozsáhlé terénní úpravy a stabilizace. To celý proces prodlužovalo a prodražovalo. Navíc, s ohledem na nedostatek moderní stavební techniky a kvalifikované pracovní síly, šlo o značně komplikovanou výstavbu.
Kvalita výstavby a standardizace
Výstavba sídliště probíhala ve zrychleném tempu, čemuž odpovídala i kvalita provedení. Panelová výstavba, založená na typizovaných bytových jádrech, umožňovala rychlou produkci, ale za cenu uniformity a technických problémů. Špatné zateplení, netěsnící okna, špatná akustika a nízká variabilita bytů byly běžným standardem. Běžné byly také technologické nedostatky – křivé stěny, zatékající střechy a nekvalitní instalace.
Odklad občanské vybavenosti
Jedním z největších problémů bylo to, že výstavba bytových domů měla přednost před budováním škol, školek, obchodů a dalších zařízení. V některých případech musely děti z Jižního Města dojíždět do škol v jiných čtvrtích. Obchody byly často provizorní a zcela nedostačující pro počet obyvatel. To vedlo ke značné nespokojenosti a frustraci obyvatel, kteří byli na nové sídliště přesunuti z různých koutů Prahy i ČSSR.
Společenská kritika a vnímání sídliště
Sídliště byla v 70. a 80. letech stavěna v duchu ideologie kolektivního bydlení. Realita však přinesla spíše anonymitu, odcizení a dehumanizovaný prostor. Kritika směřovala k monotónnímu prostředí bez duše a chybějící identitě. Umělkyně Věra Chytilová ve svém filmu Panelstory (1979) zobrazuje Jižní Město jako prostor chaosu, frustrace a nedůstojných životních podmínek. Tento obraz se stal ikonickým vyjádřením problémů celého systému výstavby sídlišť.
Doprava a dopravní dostupnost
Další komplikací byla chybějící dopravní dostupnost. Před vybudováním trasy metra C končila hromadná doprava poměrně daleko od sídliště. Lidé byli odkázáni na přetížené autobusy a dlouhé pěší přesuny. Výstavba metra na Chodov a později až na Háje sice situaci zlepšila, ale do té doby bylo cestování za prací a službami časově i logisticky náročné.
Politický tlak na dokončení
Protože výstavba Jižního Města byla vnímána jako politická priorita, zejména v souvislosti s narůstající bytovou krizí a cílem posílit prestiž režimu, byl na dělníky, projektanty i stavební firmy vyvíjen značný tlak na rychlost. Kvalita šla stranou, hlavní bylo dodržet plány a termíny. Docházelo k improvizacím, zatajování problémů i přímému porušování technických norem.
Film Panelstory: Filmový odraz reality
Významným uměleckým otiskem života na Jižním Městě je film „Panelstory aneb Jak se rodí sídliště“ režisérky Věry Chytilové z roku 1979. Snímek zachycuje nehotové prostředí čerstvě vznikajícího Jižního Města a v mozaice příběhů místních obyvatel ukazuje absurditu, úzkost i grotesknost každodenního života na panelovém sídlišti.
Panelstory nebyl běžným hraným filmem – využíval stylu dokumentární reality, improvizovaných dialogů a neprofesionálních herců. Ukazuje např. matku zoufalou z podmínek, v nichž má vychovávat dítě, nebo obyvatele, kteří v betonové džungli ztrácejí identitu. Film byl dlouho cenzurován a v době normalizace jen těžko promítatelný – právě pro svůj kritický pohled.
Dnešní Jižní Město: Proměny a revitalizace
Dnes má Jižní Město přes 80 000 obyvatel. Po roce 1989 prošlo řadou změn – některé panelové domy byly zbourány, většina prošla zateplením a úpravami, vznikly nové parky, komerční centra (např. Westfield Chodov), modernizovaly se školy a sportoviště.
Objevuje se i nový přístup k veřejnému prostoru – komunitní zahrady, dětská hřiště, umělecké instalace. V roce 2020 byla zahájena výstavba zcela nových čtvrtí jako Nový Opatov či West Chodov, které se snaží o architektonicky kvalitnější navázání na sídlištní strukturu.
Jižní Město se tak stává laboratoří, kde se potkává minulost s budoucností.
Závěr: Betonový sen, který nezmizel
Jižní Město je symbolem doby, kdy stát sliboval „bydlení pro všechny“. Jeho rozměry, minulost i přítomnost z něj dělají jedinečný urbanistický fenomén. Pro některé zůstává synonymem odcizení, pro jiné navždy domovem, kde vyrostly celé generace. Příběh Jižního Města nekončí – dál se přepisuje.
Zdroje:
Archiv hlavního města Prahy – urbanistická dokumentace Jižního Města
Česká televize: dokumentární cyklus „Sídlisko: Jižní Město“ (2021)
Shlédnutí Filmu: Věra Chytilová – Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, 1979
Časopis Reflex, 2020: „Jižní Město dnes – dědictví paneláků v novém hávu“
Paměti obyvatel – www.pametnaroda.cz (projekt Post Bellum)
Městská část Praha 11 – oficiální web a projekt regenerace sídliště
