Článek
Příběh jednoho Čecha, který měl v Gulagu přežít jen náhodou
Jan Ihnatík se narodil v roce 1922 v obci Poroškovo na Podkarpatské Rusi, tehdy nejvýchodnější části Československa. Když v roce 1939 vpadla do regionu vojska Maďarska a do života místních lidí se vplížil strach, rozhodl se tehdy sedmnáctiletý Jan s několika dalšími mladíky odejít do Sovětského svazu. Netušil, že krok, který vnímal jako únik k naději, se promění v několikaleté peklo.
Sovětská tajná policie NKVD mladíky ihned po příchodu zatkla. Místo přijetí jako utečenců byli obviněni ze špionáže. „Povídal jsem jim, že nejsme žádní špioni, že jsme normální lidé a přátelé. A oni, že jsme špioni. Napsali jsme, že jsme ukrajinské národnosti – a u nich byli všichni Ukrajinci špioni.“ (CT24, 2019)
Jan Ihnatík byl zatčen v roce 1940 a odsouzen za údajným špionážním spiknutím, přestože jako mladý člověk věřil v ideál pomoci proti nacismu. Skončil v táboře v severním Rusku, kde trpěl extrémním mrazem, hladem a brutální prací.
Bez soudu a možnosti obhajoby byl Jan odsouzen na tři roky nucených prací a transportován do pracovního tábora u města Uchta v severním Rusku. Teploty tam klesaly až k –40 °C. Jeho tělem tehdy hýbala jen mladická síla a naděje.
Sám k tomu vypověděl: „Uchta, tam jsem byl v lágru. Bylo to zděšení, protože tam se muselo makat, pravidelně pracovat, a nevhodné pracovní podmínky. Zima, mráz okolo třiceti stupňů, ale pak jsem se tam seznámil s vedením jednoho oddělení v lágru, tak mi dali daleko lepší práci. Dělal jsem takového poskoka na jednom odborném učilišti. Tak tam jsem to přežil. Když jsem si uvědomil, že lidé v Rusku, hlavně v Leningradu, trpěli hladem, já jsem hladem netrpěl.“
„Byl jsem na Sibiři. Bylo mi 18 a dostal jsem se ke starším lidem, kteří na mě brali ohled. Pracoval jsem ve skupině opravářů objektů, byli tam stolaři, montéři, plynaři a já jim dělal takového poskoka.“ (iDNES.cz, 2018)
Díky této náhodě – a ohleduplnosti starších vězňů – se vyhnul těžbě dřeva a otrocké práci v lese, která mnoho jiných stála život. Když později dostal práci v dílně na odborném učilišti uvnitř tábora, jeho šance na přežití se zvýšily.
Voják, který si z pekla přinesl čest
Po třech letech byl Jan nečekaně propuštěn – a v roce 1943 se přihlásil do vznikajícího československého vojska v Buzuluku. Bojoval v první linii, účastnil se bitvy u Kyjeva i Dukelského průsmyku. V roce 1945 už byl zkušený dělostřelec. Byl raněn, ale přežil. Poválečná republika v něm viděla hrdinu – alespoň na chvíli.
Poválečný návrat poté umožnil jeho zapojení do československých vojenských jednotek v Buzuluku, kde pokračoval v boji proti nacismu a později se úspěšně vrátil do vlasti.
Důstojník, který nezapomněl
Po válce zůstal v armádě, dosáhl hodnosti podplukovníka. Po roce 1989 byl aktivní v Československé obci legionářské a předsedal jednotě v Havířově. Dožil se úctyhodného věku, a i v pokročilých letech vyprávěl svůj příběh školákům, novinářům i historikům. Janu Ihnatíkovi je aktuálně 103 let.
,,Jste vzorem statečnosti, cti a loajality k vlasti. Patří Vám velké poděkování za to, co jste pro naši zemi vykonal během 2. světové války. Historická paměť a úcta k těm, kteří se zasloužili o svobodu, nesmí být nikdy zapomenuty. Přeji Vám hlavně zdraví, rodinnou pohodu a veselou mysl,“ řekl během setkání k příležitosti oslavy 103. narozenin Jana Ihnatíka, ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava, plukovník Jaroslav Medek.
Zůstal přímý, pokorný a prostý muž. Nikdy nehledal slávu – jen pravdu.
Zdroje:
https://www.pametnaroda.cz/cs/ihnatik-jan-1922
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/ihnatik-plukovnik-valka-hrdinstvi-havirov.A180326_391782_ostrava-zpravy_woj
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/644856/trpeli-jako-v-koncentraku-badatele-priblizili-osudy-cechu-v-sovetskych-gulazich.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/bojoval-u-kyjeva-i-na-dukle-nejdriv-ale-jan-ihnatik-skoncil-v-gulagu-360073
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ihnatík
https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/ostrava-veteran-druha-svetova-valka-jan-ihnatik-osvobozeni-103-narozeniny-20.html
