Článek
Bylo to slunečné odpoledne v parku „Na Výsluní“, kde se scházeli důchodci, maminky s kočárky i běžci. A samozřejmě pejskaři. Mezi nimi vynikal Jarda, muž kolem čtyřicítky, sportovní postava, sluneční brýle, výraz nadřazenosti a v ruce vodítko se silným bullteriérem jménem Ares.
„To je mazlík, co?“ oslovoval kolemjdoucí s úsměvem, „chodíme na cvičák každej týden, poslušnost má jak robot. Nikdy by nikomu neublížil.“
Ostatní lidé se snažili usmívat, ale mnozí si drželi odstup. Bullteriér sice vypadal klidně, ale měl v očích zvláštní napětí: jako pružina připravená vystřelit. Děti Jarda k Aresovi nepouštěl – „pro jistotu“, říkal – ale jinak měl psa často bez náhubku a vodítko jen symbolické.
Téhož dne, o necelou hodinu později, šla parkem paní Zdena, sedmašedesátiletá vdova, která si vyšla na pravidelnou procházku. V jedné ruce tašku s pečivem, v druhé hůlku, kterou jí lékař doporučil kvůli bolavému kolenu.
Jarda seděl na lavičce, Ares u jeho nohou. Ale jen do chvíle, kdy okolo prošla Zdena. Zcela bez varování bullteriér vyskočil, utrhl se z vodítka a s nečekanou silou se zakousl Zdeně do nohy. Její křik prořízl odpolední klid jako siréna.
Lidé se seběhli. Dva mladíci se snažili psa odtrhnout, Jarda stál jako přimražený, jen mumlal: „To ne… to není možný… Aresi, nech toho!“
Sanitka dorazila do deseti minut. Zdena ztratila hodně krve, odvezli ji s těžkým poraněním lýtka, s tržnými ranami až na kost.
Jarda zůstal na místě, vyděšený, ale policie, která přijela vzápětí, už situaci převzala.
Vyšetřování trvalo několik týdnů. Svědci potvrdili, že pes byl bez náhubku, a že už dříve v parku děsil menší psy nebo vrčel na lidi. Přesto Jarda tvrdil, že to byla „nešťastná náhoda“.
Jenže zákon mluví jasně. Porušil povinnost mít psa pod kontrolou, zvlášť u plemene, které spadá pod zvýšený dozor. Byl obviněn z ublížení na zdraví z nedbalosti. Pes, po rozhodnutí veterinární správy, byl umístěn do karantény a posléze odebrán. Zjistilo se, že cvičák, o kterém Jarda mluvil, navštívili dvakrát. Naposledy před půl rokem.
Soud rozhodl: pokuta 60 000 Kč, zákaz držení psa na 5 let a podmíněný trest odnětí svobody na 18 měsíců. Pavel přišel i o práci: vedl oddělení logistiky, ale firma ho po medializaci případu propustila kvůli poškození jména.
A paní Zdena?
V nemocnici strávila měsíc. Musela podstoupit rekonstrukci lýtkového svalu, bolest byla obrovská. Vůli však měla ještě silnější. Pomáhali jí synové, vnučky, sousedé i neznámí lidé, kteří jí napsali dopisy podpory.
Po třech měsících začala znovu chodit. Ne bez bolesti, ale s úsměvem. A při další návštěvě parku se usadila na lavičku: právě na tu, kde tehdy seděl Jarda se svým psem. Vedle ní přisedla žena se starším labradorem. Zdena se na psa podívala a řekla:
„Tohle je ten pravý mazlík, viďte?“
„Ano, paní,“ odpověděla majitelka. „Ale vždycky s náhubkem. Pro jistotu.“
Zdena přikývla. Už se nebála. Věděla, že chyba není v psovi, ale v lidech. A že slušnost a zodpovědnost se neukazuje ve slovech, ale v činech.
Text byl napsán dle příběhu, který autorovi vyprávěl v podobném duchu rodinný příslušník a který se v minulosti stal. Jména a postavy příběhu jsou fiktivní.
