Článek
Sofie měla dlouhou dobu smůlu na chlapy. Už skoro nedoufala, ale nakonec se i na ni usmálo štěstí. Na prahu čtyřicítky potkala Honzu, rozvedeného pohodáře. Ten však měl jedinou „vadu“ na kráse. Umíněnou patnáctiletou dceru, tatínkovu holčičku.
„Sofie, neděláme přece nic špatného, už se nebudeme dál skrývat“, řekl jednou Honza a pokračoval: „Nastěhuješ se ke mně.“ Sofie si nebyla jistá, ale přesto po krátkém rozmýšlení ke stěhování svolila a rozhodnutí učinila. Ale i Honza tušil, že povaha jeho dcerušky nemusí být jeho novému vztahu úplně nakloněna.
„Seznámení proběhne na neutrální půdě“, uvažoval Sofiin přítel. Nakonec rozhodl, že se pojede na „rodinný“ výlet na zámek Hluboká. Pubertální dcera nevyvinula jediný náznak přijetí své nové „matky“. Sofii bylo jasné, že začínají potíže. Celou cestu na zámek Honza i jeho dcera Lucie švitořili, ale když něco prohodila Sofie, mladá dáma na ni hodila ledový pohled plný opovržení, mnohdy i s uštěpačnou poznámkou: „Tebe jsme se na nic neptali.“ Honza se snažil napjatou atmosféru alespoň lehce, ale ne příliš úspěšně uklidňovat. Lucie se po čas výletu na otce lepila jako vosa na bonbón a Sofie se cítila odstrčená. I když věděla, že začátky pro přijetí jsou krušné, vařila se v ní krev. První setkání s Lucií přečkala s podivnými pocity.
Honza večer Sofii konejšil spolu s jemnými doteky a vlídnými slovy: „To se poddá.“ Ani on však neskrýval drobné rozladění z prvního setkání své dcery s novou přítelkyní.
Nutno dodat, že otec měl Lucii u sebe ob víkend, což se nezdá zas tak často. Sofie jej však vyhlížela se strachem a nervozitou ve stylu náročné životní zkoušky.
Sobota přišla a tatínkova holčička měla opět přijet k Honzovi (pardon, teď už k Honzovi a Sofii) domů. Sofie se chtěla před Lucií předvézt a takzvaně si napravit reputaci po nepovedeném výletě. Cítila, že puberťačku může obměkčit kvalitním obědem. Uvařila tedy svíčkovou, svůj „majstrštyk“, po kterém se všem známým dělaly boule za ušima. Lucie se však v jídle jen lehce ponimrala a prohlásila: „Fuj, omáčka, to snad nemyslíš vážně? Nechci být jako tlustá bečka.“ Honza ji tentokrát už okřikl: „Jak se to chováš, to už holka přeháníš!“ Lucie však jen ohrnula nos, protočila panenky, ostentativně zvedla talíř a jeho obsah suverénně spláchla do záchodu. Sofii se chtělo brečet. Svírala jí touha milé Lucince říci něco pěkně od plic, ale opět se dokázala ovládnout. Měla ale myšlenky na útěk. V duchu si opakovala: „Přece mi nezničí vztah patnáctiletá puberťačka.“ V předsíni se začla obouvat a v tom za ní přiběhl Honza s omluvou: „Sofi, ona to tak nemyslela. Fakt, omluví se ti.“
Omluva přišla, Sofie však pochybnosti o její upřímnosti. I tak se ale nechala zvyklat a čekala, co bude. Lucie spustila: „Tak pardón, uvařím Vám kafe na usmířenou.“ Seděli s partnerem na gauči v obýváku a za chvíli Honzova dcerunka přicupitala s podnosem a třemi šálky. V tom Sofiiném byl navíc ještě kopec šlehačky. Lucie se posadila naproti a pozorovala otce s jeho novou přítelkyní. Dokonce pustila romantické CD. Podezřele otočila a začala se Sofií rozmlouvat, jako by jí zajímala. Sofií náhle projela ostrá křec v žaludku. Zbedla, zezelenala, a tak tak doběhla na WC a potom ještě třikrát. Nedokázala ani mluvit. Lucie si ještě přisolila: „To ta omáčka, říkala jsem to! Radši půjdu, než ještě něco chytnu.“
Sofii bylo stále hůř a hůř, Honzovi nic. Pořád netušila, že by jí Lucie chtěla ublížit, nebo ji zničit a svůj stav přikládala za vinu nervům. V noci ji totálně dehydratovanou odvezl Honza na pohotovost. Díky kapačkám ji dali do pořádku, ale v krvi našli Sofii koktejl projímadla a Honzových prášků na tlak. Lucie pomstu za svíčkovou a nejen za ni, zosnovala fantasticky.
Ani tento incident však Sofii a její novou lásku nerozdělil. Prokázala hodně trpělivosti. Zavřela vlastně obě oči. Vždyť Lucčino jednání by se dalo klasifikovat jako pokus o ublížení na zdraví. Přítelova dcera je navíc už trestně odpovědná.
Sofie možná i díky svým rodičům, kteří mají Honzu rádi a ví, že kromě „povedené dcerušky v něm má Sofie oporu.
Pořád to ještě nevzdala a věří, že Lucie jednou dospěje a budou třeba i kamarádky.
Zažili jste podobný příběh?
Pokud máte partnera s odrostlým nebo pubertálním dítětem z jeho dřívějšího vztahu, máte s ním dobré vztahy? Anebo Vám dělá ze života peklo? Jste ochotni snášet jeho jednání pro udržení svého vztahu?
Příběh byl napsán dle příběhu z webové stránky: https://casjenprome.cz/
Některé další odkazy a příběhy ohledně problematiky vztahu s pubertálním dítětem nového partnera:
https://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=602&record=28501
https://www.google.com/amp/s/www.flowee.cz/psychologie-a-vztahy/14385-s-novym-pritelem-jsem-zdedila-i-jeho-deti-neprijaly-me-je-to-peklo/amp
https://psychologie.cz/poradna/pritel-uprednostnuje-sve-dospele-deti-snazte-se-pochopit-jeho-duvody/
