Článek
Bylo sobotní odpoledne a obchod s oblečením v centru města byl jako obvykle plný. Mezi zákaznicemi se pohybovala i jedna výrazně upravená dáma, vysoké podpatky, brýle s obroučkami jako z módního magazínu a výraz, který naznačoval, že ví naprosto přesně, co si myslí o ostatních. No, nebylo to nic lichotivého. Trochu to vypadalo, jako by si ctihodná dáma spletla lokál.
„Haló,“ ozvalo se hlasitě směrem k prodavačkám. „Prosím vás, je tu někdo, kdo mi opravdu rozumí? Hledám něco, no víte, exkluzivního, něco, co nebude vypadat, jako že to nosí každá třetí žena z paneláku.“
Prodavačka Milena, žena ve středním věku s laskavýma očima a velmi jemným smyslem pro ironii, se k zákaznici otočila s profesionálním úsměvem.
„Samozřejmě, madam, máme tu celou řadu kousků, které jste zaručeně ještě na nikom jiném neviděla,“ odpověděla a zavedla ji ke stojanu s novou kolekcí.
Zákaznice začala vybírat šaty, každé povýšeně komentovala:
„Tuhle barvu bych nenosila, připomíná mi sanitku.“
„Tohle je fajn, ale ten materiál… je to bavlna? No prosím vás, já nejsem rohožka.“
„A tyhle? Ty by se hodily spíš pro moji uklízečku.“
Po několika takových poznámkách zamířila do kabinky s hromadou oblečení. Asi po deseti minutách se rozhrnuly závěsy a madam se vítězoslavně objevila ve výrazných červených šatech, které jí, upřímně řečeno, úplně nelichotily.
„Tak co, slečno, co říkáte? Vypadám v tomhle jako modelka z Paříže, že?“ zeptala se s pohledem očekávající obdiv.
Prodavačka Milena se usmála a s naprosto klidným výrazem pronesla:
„No, madam, modelka z Paříže možná ne, ale rozhodně někdo, kdo by mohla být její, energická teta z Rožnova.“
V kabince zavládlo hrobové ticho. Dvě zákaznice v blízkosti se otočily a tiše se začaly chichotat.
Zákaznice na chvíli zamrzla, ale pak se zasmála, a to zcela upřímně.
„Tak to jste mě dostala,“ řekla. „A víte co? Ty šaty si stejně vezmu. Aspoň bude Rožnov vědět, že jsem zpátky ve hře.“
Pokladní při placení jen kývla směrem k Mileně a tiše prohlásila: „Tohle byla trefa teda.“
Milena pokrčila rameny: „Když má někdo velké ego, občas mu to sluší v kombinaci s trochou pravdy.“
Text byl zpracován na základě zkušenosti známé, která podobnou příhodu zažila v minulém zaměstnání jako prodavačka butiku.
