Článek
Sametová revoluce byla důkazem naší povahy a ukázkou přístupu k existencionálním otázkám našeho národa. Nebudu rozvádět, zda revoluce tenkrát patří k náhlým vzplanutím emocí či bedlivé přípravě – postačí, že si myslím, jak moc by se k ní hodilo heslo, které vystihuje celý náš národ: A nemohl by to udělat někdo jiný.
My Češi si ale i tak na boj hrozně rádi hrajeme. My si boj představíme podle svého a podle svého ho také bojujeme. To jsou všechny ty různé demonstrace za cokoli a různá utkání našich sportovních týmů – a samozřejmě i předvolební boje.
Čech si nechce uvědomit, protože nemusí (Čech totiž nic nemusí), že pravý boj za cokoli je o obětech a obětování se. V prvním případě je ochoten přimhouřit oko a obětovat souseda, nebo někoho, koho buď nezná, nebo taky nemá rád. V druhém případě s obětováním se už se s ním nedomluvíte. Správný Čech totiž bojuje za sebe a pro sebe. O nic jiného mu nejde. Bojuje proto, aby dostal, nikoli aby rozdával. To může dle něj dělat jenom šílenec.
Pokud potřebujete získat Čecha pro svůj boj, nesmíte mu nikdy říct, o co vám doopravdy jde. Stačí když bude mít pocit, že dělá něco velkolepého (a možná mu z toho něco kápne). Čech nepotřebuje vědět pravdu. Kdyby ji od vás slyšel, už by se mohl cukat, protože by z ní mohl tušit, že o něco přijde, a to přijde, poněvadž za pravdu se vždycky platí – a to jak víme Čech nechce.
Do nějakého ostřejšího střetu s ním vůbec nepočítejte. Maximum u něj je písemná diskuze, v níž může v širokém spektru ukázat, jak by se choval, kdyby nebyl Čechem. Dál nepůjde. Možná na sociálních sítích posdílí ostřejší hesla a názory, avšak je možné, že to v té chvíli právě dělá někdo úplně jiný.
Představa Čecha, jak vyráží do boje, křičí, má v ruce cokoli k ublížení někomu jinému, je představa srovnatelná s produkcí fantasy. Ještě však mezi námi žijí lidé, kteří tohle pamatují – kteří dostávali krvavě naloženo, protože chtěli jiný svět. Je smutné a zvláštní, že právě tyto lidi dnešní mladí bojovníci považují mnohdy za zbytečné lidi, kteří by neměli mít ani volební právo.
Revoluce Čecha nebude nikdy revolucí. Nejde o absenci krve v ní. Jde o tu skutečnou hrdost, která skrze krev a bolest přichází. Pokud nic neobětuje, nemůže se divit, že nic nezíská. Tuhle rovnici si Čech nechce uvědomit, a proto vždycky naletí někomu, kdo ho potřebuje a získá ho za levno právě na onu velkou vidinu vítězství. Sláva Čechům.
