Článek
Jsou dva základní způsoby, jak peníze získat. Buď si je vezmete (a do toho patří jak mzda, tak i loupež), nebo vám je někdo dá (což může být to samé, co v předchozím případě). Peníze pak dělají moc – a moc zas dělá peníze. To je koloběh, který se nikdy nezastaví, pokud ho správně nastartujete, nebo se vám nezadrhnou či nepolámou kolečka.
Čerstvě zvolený budoucí staronový prezident Donald Trump v posledních hodinách v rozhovoru pro CBN News oznámil myšlenku vystoupení USA z NATO, pokud členské země nebudou do rozpočtu aliance přispívat více penězi. Jinými slovy řekl, že už nehodlá jenom tak chránit svět za mizivé spropitné a hodlá si svoje vojáky a zbraně a možnosti draze zaplatit.
Vrátím se trochu zpátky a řeknu, že je na místě otázka, proč Donald Trump se zlepšováním „zeskvělováním“ Ameriky nezačal při prvním volebním období a proč je najednou v začátku svého druhého tak přísný. Odpověď je jednoduchá – první volební období amerického prezidenta není obdobím na plnění volebních slibů občanům v kampani. První volební období je hlavně o plnění slibů těm, kteří s vámi onu dlouhou cestu do Bílého domu absolvovali, a hlavně zaplatili.
Americkým prezidentem se nestanete jenom tak. Je potřeba mnoho úsilí a mnoho řečnických obratů – všechno to, co vidíte v kampani – avšak je zapotřebí i peněz, a to hodně peněz, jimiž si kampaně zaplatíte a zajistíte si místo v americké a celosvětové historii.
Mnou předložená definice prvního volebního období amerického není pouze fabulační záležitostí – jde více o zkušenosti z četby životopisů amerických prezidentů, kteří ne že by přímo mluvili ve svých pamětech o celé mašinérii peněz a vděčnosti, ale poukazují na možnosti, že funkce amerického prezidenta jako celosvětového lídra, a mnohdy vrchního generále světových sil alespoň na větší části planety, je záležitostí kolektivní. Pro představu asi jako možnost existence v dobré firmě, v níž je pod jednou střechou ředitel, dále jeho tým poradců, náměstků, a v neposlední řadě i lidí, kteří vám firmu postavili, předali vám jí a teď díky ní společně s vámi vydělávají.
Mnohdy jsem i narazil na základní otázku amerického prezidentování – a to otázku, co chce každý prezident v prvním volebním období. Odpověď je prostá: Druhé volební období. Druhé období nejen pro kompletní splnění svých povinností vůči sponzorům, ale konečně svých povinností číslo dvě, jimiž jsou sliby obyčejným lidem.
Někomu se to povede, někomu ne. Tím, komu se to nepovedlo, byl Barack Obama, který neuspěl se svou zdravotní péčí pro všechny. Komu se to povedlo, byl Ronald Reagan – se svým plánem uzbrojit Rusy. Komu se to také povedlo, byl i George Bush mladší. Ten vlastně slíbil, že nebude dělat nic, což se mu povedlo na jedničku.
NATO záruka míru?
Věřím, že Donalda Trumpa nápad použít NATO k cestě ku prosperitě, nenapadl jenom tak ze dne na den. Vlastně se nápad nabízel celou dobu existence společenství, a i kancelář Joea Bidena dělala, co mohla, aby na vyzbrojení jiných států vydělala co nejvíc. Nejde ani tak o v našem mockrát zmiňované útočné bombardéry typu F-35, Amerika na vyzbrojování bohatne od počátku samotného NATO, ale nikdy nepoužila ke zbohatnutí přímo celou společnost jako celek.
Každý obchod se zadaří, když máte zboží a máte zájemce. V případě NATO je zbožím ochrana a odbyt bude u toho, kdo bude mít strach.
Podotýkám, že následující odstavce budou mojí úvahou, nijak nepodloženou, ale nabízí se, obdobně jako se nabízejí každé konspirační teorie.
V téhle si představuju prezidenta Donalda Trumpa, jak ve svém prvním volebním období zvedá telefon a volá jistému pánu na východní polokouli a říká:
„Vladimíre, něco bych od tebe potřeboval.“
„Pro tebe cokoli, Donalde,“ říká hlas se znatelným přízvukem, takže slovo Donalde zní jako Dhonaldhe.
„Potřeboval bych,“ říká prezident prezidentu, „jestli by nešlo zařídit, že by z tebe měli za nějakou dobu všichni kolem strach?“
„To by šlo. Nebude to sice hned, ale dá se to zařídit, Proč to potřebuješ?“
Znělo to jako „photřebhuješ“.
„Ále mám takovej nápad!“
„Donalde, ty jak máš nápad, tak někdo svlíká kalhoty!“
„Ty mi lichotíš. Ale je potřeba aby se opravdu báli.“
„Neboj, budou se bát, až budou klepat půlkama!“ Znělo to jako „khlepat phůlkhama“. „Chápu to dobře, že chceš, aby platili výpalný!“
„Rajt. Amerika grejt egen, vole!“
Máme co závidět?
Politici, a nejen naši, mají americké prezidenty rádi, nehledě na strany, odkud jsou – jak prezidenti, tak politici. Návštěva v Bílém domě v Oválné pracovně je topem politické kariéry – až na jednu výjimku, kterou byla paní Marie Zelníčková, jíž do Bílého pozval bývalý zeť, aby jenom tak ukázal, jak se teď má.
Politici proto nebudou mít s politikou nového amerického prezidenta problém. Najdou si dostatečné argumenty pro ospravedlnění vyšších výdajů a osobně pochybuju, že náš pan prezident prohlásí, že by se nenechal politikou NATO vydírat. Možná dle svého způsobu vyjadřování řekne, že má o novém směru NATO pochybnosti, čímž ji víceméně oficiálně schválí.
Nemůžeme se divit, co chce Donald Trump s Amerikou a jejími občany udělat. Amerika je jeho zem a je přímo věcí ctí amerického prezidenta, aby lid své země pozvednul. My tohle příliš neznáme. Se ctí a hrdostí máme mnohdy jako Češi problémy a pleteme si výklad těchto slov s významy jako osobní zisk, kariéra nebo věcí pro rodinu a blízké.
Jako mnozí občané okolních zemí budeme proto pod vlivem politiky nového amerického prezidenta, a pravděpodobně i politiky prezidenta z východu, pod jejímž neviditelným vlivem jsme už dávno. Nebude to nic moc, ale alespoň uvidíme, jak to vypadá, když se někdo rozhodne udělat něco pořádně.
Jelikož pořádný to bude. Možná pro nás průšvih.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-trump-zvazuje-vystoupeni-z-nato-40500263
Barack H. Obama, Země zaslíbená - nakladatelství Argo
George W. Bush , Okamžiky rozhodnutí - nakladatelství Fortuna
Bill Clinton, Můj Život - nakladatelství Knižní klub
