Článek
Jsem proto rád, že aspoň Vánoce zůstávají v klidném duchu. Ačkoli může se stát změna. Vánoce začne někdo považovat za zbytečně klidné období a svolá demonstrace.
My máme demonstrace rádi. Jelikož Češi jako lidé jsou hodně individuální (nevím proč někdo tomu říká „zaprdění“) a neradi se čímkoli projevují, protože se bojí, že jim to hned někdo ukradne – setkávání ve velkém, které zavání anonymitou, přímo milují. Pro žádný jiný národ neplatí víc, že společně jsou silnější. Jenom věčná škoda omezeného trvání onoho dopadu výroku, neboť „společně“ v tomto případě trvá vždy jenom několik hodin.
Sametová revoluce a setkávání v ní byla milá výjimka, která trvala několik dnů.
Nechci rozebírat polemiku ohledně pravého průběhu onoho revolučního období – je to jedno. Pouze připomenu, že v listopadových dnech v revolučním roce jsme společně s Rumunskem byli poslední baštou komunistického režimu, zatímco kolem nás už dávno slavili svobodu. To nebyla naše vina. My Češi jsme vždycky tím, čím máme být, až když nám někdo řekne, že tím být můžeme. O Rumunech nic moc nevím. Pouze o těch, které vozím k ránu tramvají z Václaváku na Kolbenovu do nových bytů.
Ale demonstrace to je naše. Ona sice žádná další od roku 1989 nic nezměnila, ale vždycky je hitem. Nejsem jediný, kdo se ptal na význam dalších demonstrací a proč nic nezměnily. Zajímavou odpověď napsal pan ministr vnitra Vít Rakušan na svém facebookové profilu v odpovědi na stejné téma – viz. obrázek.
Obrázek z facebookového účtu pana Víta Rakušana
Z odpovědi lze usuzovat, že demonstrace jako akce více lidí významově skutečně spadá pouze do oslav, neboť je vlastně zábavnou událostí bez vyšších cílů. Něco jako „Zablbneme si a půjdeme domů – víc od toho neočekáváme!“
Pokud je to tak, a my všichni samozřejmě bez výjimek věříme, a to nejen sami sobě, ale i ministru vnitra – proč někteří aktivisté tuto zábavu neprovozovali poslední čtyři roky. Zcela bez vykrucování tím myslím akce jistého milionového sdružení. Jsem právem zaskočen, neboť individuálním lidem (a ne těm, jak se jim říkalo) byla ze strany aktivistů možnost zábavy ve chvilkovém sdružování se odpírána.
Já si myslím, že pan Mikuláš Minář nedělal svou společenskou hibernací dobře. Možná se mu nechtělo, možná měl jinou zábavu, třeba mu někdo řekl, že se mu nechce a má mít jinou zábavu. Ale to se nedělá. Pokud lidé ve vás vidí ikonu, s o hledem na význam demonstrací zábavnou, máte jí být. Pro jiné.
Já vím, že byly jiné akce. Nijak nepopírám. Ale já jsem si vždycky myslel, že určitým sdružením se svou ukazovanou morálkou jde o pravdu, možná i lásku, a o spravedlnost – a hlavně to, aby se lidé cítili dobře, a nejen v anonymním davu malou chvilku.
Dle mého za poslední roky bylo mnoho důvodů uspořádat vícero společenských demonstrativních akcí – a třebaže by nic nezměnily, což ví i ministr vnitra a ten musí vědět hodně – lid mohl v nich vidět, že je o něj stále postaráno a nemusí čekat až na volební výsledky, kterému se někomu posléze nelíbí.
Ani si nechci představit, že při jiném volebním výsledku než letošním bychom na zábavné akce čekali zase další čtyři roky. Také by se v podobném případě mohlo stát, že by občan zatrpkl a bez zábavy sdružování by mohl přemýšlet o jiné akci, jak na sebe upozornit.
Třeba trochu ostřejší, která by na rozdíl od demonstrací o něco usilovala.
