Článek
Nejvíc takových přezdívek naleznete ve zdravotnictví a jistě sami vyrozumíte, co výrazy jako Kulich, Divočák, Ležák, Těhule, Primka, Dietář nebo Apenďour znamenají.
(Pamatuji si na opraváře televizí – teď již dlouho v důchodu – jak říkal, že lidem, co šel opravovat domů tenkrát jedinou televizi, se říkalo „škleble“. Podle toho, jak se bez televize prapodivně šklebili.)
Vážený kaštan. Je spousta verzí, proč se cestujícím říká tímto spojením, ale řeknu dvě nejblíž pravdě. Za prvé jde o výraz, který vznikl údajně někdy na začátku hromadné dopravy, kdy tramvají jezdila vyšší společenská kasta, která si cestování mohla finančně dovolit. Od toho právě výraz kasta-kaštan. Netřeba proto asi vysvětlovat, proč se dneska MHD říká „socka“.
Druhá verze je dle mého mnohem více pravdivější, leč chápu, že ne pro všechny klienty bez kontroverze. Když jsem se před lety na význam slova ptal, starší kolega odpověděl:
„Protože když nastoupěj, vždycky se uvnitř rozsypou jak pytel kaštanů!“
Před třiceti lety vinou tohoto výrazu vzniklo nedorozumění o sortimentu, který zrovna nebyl na trhu. Na mostě Legií, to je u Národního divadla, stály tramvaje kvůli nehodě. Bylo strašné vedro a tramvaje se za sebou hromadily a sluníčko do nich pálilo.
Mezi řidiči byl jeden, jenž neměl svůj den, ale za to měl dvojici vozů, avšak otevřel pouze přední dveře prvního. Řidič vystoupil a šel si zapálit a při kouření plival z mostu na labutě. Na druhý vůz úplně zapomněl. Navíc šlo o typ vozu T-6, jemuž nejdou dveře roztrhnout. Taky tento typ vozu nemá (nebo neměl, dnes už jezdí pouze v nostalgických linkách) zrovna největší okýnka na větrání, třebaže je tramvaj bohatě prosklená a připomínala skleník. Lidi sice z malých okýnek křičeli, že chtějí ven, že jim je vedro, ale řidič je neslyšel a kouřil a klepal popel na labutě pod ním.
Snad by bylo i zle, kdyby nepřišel za ním jiný řidič a už nevolal z dálky, že ve druhém voze peče kaštany. Jako by toho nebylo málo, tohle uslyšela kolemjdoucí stařenka a asi si vzpomněla na svoje mládí nebo si myslela, že i přes to vedro okolo jsou Vánoce, a hned se ptala tramvajáka, za kolik a kde se pečené kaštany prodávají.
První řidič, co kouřil, se s ní nebavil, a šel celý otrávený otevřít dveře, ale druhý řidič-vtipálek, povídá, že je to drahý, protože jde o nový druh, který se peče dlouho, poněvadž se cuká.
Jak stařenka slyšela, že je to drahé, ani nemukla a už byla pryč – a to i když za ní vtipálek volal, že za chvilku budou hotový. Ale nebyli (y), protože už byly (i) z vozu venku a jedna půlka šla řidiči vynadat, zatímco druhá skákala přes zábradlí do Vltavy, aby se po sauně ochladila.
Takže jak v MHD uslyšíte cokoli o kaštanech, nyní víte, o kom je řeč. A pro změnu, jak uslyšíte slovo švec, tak se nebavíme o někom, kdo šije boty, ale o tramvajákovi, kterému se tak říká odnepaměti. To odnepaměti je však ve skutečnosti od doby starých tramvají, v nichž se při řízení ještě stálo.
Stát X hodin není pohodlné, a proto se už tenkrát daly dohromady chytré hlavy zaměstnanců depa a vynalezly tyč a na ní prkýnko, která se zasouvala do díry v podlaze, a tím vznikl tramvajácký verpánek. Pohodlné to nebylo, ale pořád lepší než celou šichtu stát.
