Článek
S tou červenou na semaforu to vidím často. Jelikož cyklista nechce sesedat nebo je barvoslepý, po naskočení červené zpomalí, rozhlédne se a pomalu projede dál. Pokud jdou po přechodu chodci, manévruje mezi nimi, případně pomalého popostrčí ke kraji vozovky.
Nová strana
Žijeme v době, kdy je stále před volbami, a proto se zakládají stále nové a nové strany, které se spojují a už před volbami rozdělují ministerstva. Vzhledem k počtu takových malých stran by bylo potřeba v počtu minimálně do sta ministerstev, aby se na nich všichni uživili.
Pokud zakládáte novou stranu a už víte, že jste malí, už hledáte potencionálního stranického partnera, s nímž by vás mohla spojovat alespoň podobná vize, a to nejen taková mít korýtko. Je proto nasnadě, že cyklistická politická strana je na spadnutí a její heslo – Jedeme dál – bude tahákem dalších a dalších nadcházejících voleb, pokud se nedostaví úspěch.
Cyklistická strana je logickým krokem vývoje společnosti, protože splňuje jeden důležitý bod pro vytvoření úspěšné strany – a to že si lidé v ní myslí, že jsou o něco víc než ostatní. Nahlas sice o tom členové nemluví, ale z jejich kroků, případně statusů a výroků cítíte, že strana nebude pro všechny tak demokratická, jak si myslí.
Hlavně aby volili chodci
Opravdovým uměním nové strany je přesvědčit i ty voliče, proti nimž je v podstatě strana postavená a které v případě vítězství a absolutní moci odsune na druhou kolej – přičemž je dál bude krmit pocitem, že na nich skutečně záleží a bez nich budoucnost nejde.
Cyklistická strana ví, že tyhle voliče potřebuje. Stejně tak potřebuje i další, a proto se spojí s další malou stranou, a to již zmiňovanou stranou mladých koloběžkářů. Je to logický krok. Obě strany mají o kolečka víc a jsou znakem dynamické rychlosti, s níž chtějí expandovat do politiky a ukázat mnohým, jak to tady pojede.
Kdo nejede, nepojede
Třebaže nová strana má být pro všechny, je už od začátku jasné, že pro všechny být nemůže. Ne se všemi se počítá a nepočítá se s těmi, kteří už na kole jezdit nemohou či už mají problém i při chůzi. Stranám cyklistů a koloběžkářů tohle nevadí. Umí si spočítat, že dobrou prezentací a marketingem vytěží z této skupiny potřebné hlasy a zbytek, který je volit nebude, prohlásí za hloupé, případně nesvéprávné příživníky – ačkoli tím odsoudí (urazí) i vlastní voliče z této skupiny.
Těm několika voličům tohle nevadí, protože žijí s pocitem, že do skupiny hloupých a zaostalých příživníků nepatří a vytvoří si v sobě pocit nadřazenosti. Nic není snazšího než z něj falešně žít a myslet si o sobě něco víc.
Po volbách je vždycky před volbami
Volby jsou zvláštním obdobím, kdy strana ukazuje vlídnou tvář, která zmizí vítězným přepočítáním hlasů. To není nic nového. To nové je vždycky nová tvář, jaká se objeví potom.
Pokud jsou vítězové už svou podstatou odlišní od většiny, nemůže nastalá situace s mocí nikdy dobře dopadnout. Strana chce čím dál tím silnější základnu, a tak dává jasné signály, že platí obecné, že kdo nejede s námi, jde proti nám.
Netřeba, aby si hned každý občan bez kola pořizoval svůj bicykl, případně jenom koloběžku – stačí, když dává veřejně najevo, že jeho chození je zaostalé, a nemít určený dopravní prostředek, je chybou, a je třeba proto činit pokání. V jiných případě postačí informovat úřady o tom, kdo nemá cyklisty a koloběžkáře rád.
Nové kolo – nová doba
Lidé jsou přizpůsobiví a mají rádi pořádek. Že onen pořádek jim může někdy trošičku překážet, považují za nutné zlo k vlastní spokojenosti. Nevadí jim, že jsou při chůzi po chodníku zatlačeni ke zdem domům, případně že je při ukázce nesouhlasu s režimem mladí koloběžkáři několikrát se smíchem přejedou. Tohle všechno je nová doba, která si žádá své.
Blbé je, že ačkoli víme, že tahle doba není nejlepší, musíme si ji zažít, abychom se opravdu o jejích nekvalitách přesvědčili na vlastní kůži. Pak se přesuneme k jiné – zřejmě ke straně Pokrokových veganů a nepřátel masa.
PS: Ilustrační foto v úvodu není náhodou – během několika desítek vteřin oba účastníci provozu porušili několik silničních pravidel, aniž by to snad sami chápali. Ale netřeba se nad tím horšit – taková je doba.
