Deprese

Deprese se takto mohla mnohým skutečně jevit – hlavně těm mnohým, kteří byli zvyklí od svých osmnácti pracovat a duševní nemoci jim byly prezentovány jako výsledek kapitalistického hospodaření na prohnilém Západě.

Musel jsem v životě pokročit za jeho polovinu, abych pochopil, že otec měl ve svém pohledu na věc pravdu. S pravdou o spojitosti se západem (to neříkal otec, nýbrž soudruzi otci) si tak jistý nejsem a nejspíš ani nikdy nebudu.

Bavím se s lidmi – je to součást mého života, který v jeden moment obyčejného dne opustí polohu obyčejného pracujícího dělníka a stanu se dělníkem úplně něčeho jiného. Třebaže moje povídání s lidmi by někdo za dělnickou profesi nepovažoval, a naopak by ji nafoukl do až obludných rozměrů něčeho zajímavě bulvárního, opak je pravdou.

Povídání s lidmi je dělnickou profesí srovnatelnou třeba s profesí zedníka. Jde jenom o to, že na zedníka pohlížíte jako na někoho, kdo jenom staví cihly na sebe. To také každý člověk přirozeně dělat může, ale ne ve všem, co každý postaví, se dá žít nebo využívat. Obdobně si každý může povídat s lidmi, ale ne každý ví, proč povídání dělá. Falešný mesiáš napáchá stejnou škodu jako blbej zedník – a obráceně: dobrý zedník vám postaví krásný život a neznámý člověk spasí duši.

Nebudu uvádět žádná jména, a proto o lidech, které použiji k dokreslení věcí skutečných budu psát jako o Vypravěčích. Vypravěči také jsou a často říkám, že aby se mezi dvěma dílo podařilo, jsou zapotřebí Vypravěč a Posluchač.

Jeden z Vypravěčů mi řekl, že si svoji depresi uvědomil, když při nočním návratu z práce potkal na novém sídlišti ježka běžícího přes asfaltovou silnici. Ani jeden z nich na sídlišti nebydlel. Vypravěč bydlel ve starém domě o kousek dál a na místě sídliště pamatoval špinavé tovární haly a vedle nich zahrádkářskou kolonii. Spojení dvou naprosto neslučitelných věcí do jednoho celku bylo jednou z mnoha specialit socialismu. Ježek pro změnu bydlel v posledním kousku ponechané přírody u potoka.

Vypravěč mi vylíčil, že se nad ježkem zastavil a do ticha kolem mu nahlas řekl, že se ho nemusí bát, že sem ani jeden nepatří. Pak mi zase vyprávěl, jak se lekl toho, že nejenom mluví s ježkem, ale víc, o čem mu vypráví. V té chvíli si ještě plně neuvědomoval, že někomu odhalil svoji dlouhodobou depresi, a navíc z čeho pramení.

Deprese není záležitost ve vás, která by se objevila jenom tak sama od sebe. Jako všechno „živé“ kolem nás potřebuje pro svůj život z něčeho čerpanou energii. Deprese se živí obavami, které umí pro sebe zpracovat jako delikatesu z nejvybranějších chutí možných a nemožných starostí. Pro tyto starosti totiž platí známé pravidlo, že jsou v představách horší než ve skutečnosti.

V dnešním komunikačně propojeném světě se dozvíte o depresi v dokonalém popisu jejích forem s doplněným odůvodněním, jak vznikají a probíhají. Je dobré, že se o ní mluví. Mnohem lepší, než aby se o ní nemluvilo vůbec. Musíte se však připravit i na eventualitu až příliš dobrého popisu, jehož větvení začne vylučovat mnohé ze svého popisu a může dojít k paradoxním situacím, které by se daly popsat větou – po zjištění všeho dotyčný zjistil, že neví vůbec nic.

Osobně se domnívám, že pokud má neduh krátký název, krátké vysvětlení by si zasloužilo i jeho průvodní jevy. Nikoli tedy sáhodlouhá popisování, aby si na své přišel každý, ale jednoduché a úderné nazvání situace, po němž teprve přijde na řadu rozebírání možností, co a jak.

Pokud jde o depresi, nejvíc se k ní hodí slovo – Nestabilita. Ta je dle mého prvním, co lze při příznacích pociťovat natolik silně, že vás právě tento pocit rozhodí a ihned začne i se svou silou na vás negativně působit.

Vrátím se ke slovům mého otce o tom, na koho může deprese zaútočit. Možná sami uznáte, že jeho mínění o tom, že mají vliv na lidi s dostatkem volného času, kteří jsou i finančně zajištění, má něco do sebe. Samoživitelku, starající se o dvě malé děti, s hlavním a vedlejším pracovním poměrem, deprese v mnoha možných formách nejspíš nevyřídí jako člověka se zajištěným zázemím, finančně nezávislého, majícího možnost se čas od času na všechno vykašlat a jenom tak si poležet v posteli a občas si fňuknout.

O depresi obyčejných lidí neslyšíte tolik jako o depresích lidí známých, mnohdy ve své práci (nebo životní cestě – to nemusí být to samé) úspěšných – lidí, u nichž byste deprese dokonce i čekali, a nejspíš jim je i odpustili, a to za to, že vám oni něco tu a tam do života dali nebo vás v něm svou prací (životní cestou) potěšili.

Deprese obyčejných lidí nejsou však ničím odlišné – přestože je právě oni, obyčejní lidé, kolikrát za deprese nepovažují. Nepovažují, jelikož druhým dechem, kterým s depresí bojují, se uklidňují, že oni na ně nemají právo, a když ne právo, nemohou je mít z jiných důvodů. Třeba kvůli jiným.

Omlouvám se, jestli jste z tohoto krátkého příspěvku očekávali nějaké informace, případně mírnou bulvarizací navoněné historky, jak deprese ovlivňuje někomu život. Na něco podobného je potřeba prostoru, a třebaže by nebyl problém jej naplnit, myslím, že byste brzo podlehli pocitu, jak jsou mnohé informace stejné a že vás nudí.

Na depresi není nic zvláštně zajímavého. Pořád je stavem, který potřebuje péči jako skoro každé poškození čehokoli jiného ve vašem těle (nepočítám odřeniny, které si umí samo ošetřit mnoho lidí, aniž by rány posléze hnisaly). Stavem, s nímž si není dobré zahrávat, a věřit, že jenom tak odezní. Deprese totiž zmizí až po odeznění starostí, které, jak víme, nikdy docela neodezní, takže deprese je pro mnohé stálou hrozbou, jíž je možné vlastně pouze zmírňovat do přijatelných mezí.

Mohu vás uklidnit, že zmírnění do přijatelných mezí majitel deprese vnímá jako vyléčení. Stejně jako se snažíme depresi zavést do přijatelných vod u Vypravěče s ježkem. Mluvím v množném čísle, jelikož se o to snažíme oba. Já jsem ten, co je potřeba méně, ale jsem. Bylo by hezké skončit zprávou, že svoje depresivní stavy utlumil a vede dál spokojený životy. Bylo by to hezké, ale nebylo by fér lhát. Ale mohu vás ujistit, že je to u něj lepší a Vypravěč si už uvědomuje, že hodně z jeho stavů je z otázek samoty a slabší schopnosti navazovat vztahy s jinými lidmi – což je něco, co člověk umí vyřešit.

Alespoň do takové míry, aby mu v tom deprese nebránila.