Článek
Jak se říká, „nic od ničeho nic zůstane ničím“ – a tohle je věta, která se již brzy může objevit na některém místě, kde nebude mít daleko k heslu a váze, jako je třeba spojení Pravda vítězí!
Možná nová věta heslo o pravdě přímo nahradí, jelikož dneska už nikdo neví, co je pravda, a lidé by si měli uvědomit, že v téhle zemi se už více jak sedmdesát let dávají za pravdu nejvyšší tresty – a to tresty dříve odnětí svobody, poslední desítky let odnětí důstojnosti.
Když se dívám na svět kolem, zjišťuji, že myslet si nic je pro současný život tou nejlepší radou, jakou člověk může dostat. Pokud se rady nedrží, může taky dostat – pravda, nedostane pravdu, ale může dostat na zadek. A to pravděpodobně od někoho, kdo si taky myslí něco a ne nic.
Jak vidíte na téhle rovnici, myslet si nic je společensky nejpřijatelnější varianta společenského souznění. Opět nic od ničeho zůstane ničím.
Koukám se na sociální sítě, na diskutující demokraty (nikoho jiného tady v zemi nemáme) a je vidět, jak je nebezpečné myslet si něco – a to něco dneska znamená, že buď jste z jednoho tábora, nebo z druhého, kde si každý v něm něco myslí. Jiná varianta není.
Pokud si myslíte něco, vždycky se vám stane, že vám jeden zatleská, a ten druhý vám začne nadávat. Většinou sprostě, protože sprostota, jak jsem pochopil, je jazykem demokratické pravdy.
Jiná pravda je zase taková (ale já si ji nemyslím, já si myslím nic), že od takového demokratického projevu jsou chránění pouze lidé na vyšších místech, zatímco obyčejnému člověku, který si myslí, že si myslí pravdu, je možno nadávat do nekonečna. A to má z toho, prevít jeden, že si něco myslí. Dneska je myslet si něco nebezpečné.
Ale jak si myslíte nic, nikdo na vás nemůže. Protože nemá za co. Sice vás budou oba tábory plné pravdy zkoušet, pošťuchovat vás, budou vás provokovat, možná i mučit – a to jenom proto, abyste si něco mysleli – ale když tohle vydržíte a pořád si myslíte nic, tak jste vysoko nad nimi. Nic je totiž posvátné, nic nemá hranice, s ničím se nedá diskutovat.
Já si myslím, tedy kromě toho, že si myslím nic, že myslet nic by si mělo víc lidí. Dokonce si myslím, v tom nic, co si myslím, že by ti vyšší nad námi, měli radost, kdybychom si nic mysleli.
Víte, byly doby, kdy to nic po nás chtěli fašisté, pak komunisté, takže když to po nás budou chtít i ti dnešní, jenom dobře, protože je to vlastně taková forma národního zvyku.
Myslet si nic je bezpečné. Myslet si nic je pokrokové. Myslet si nic má totiž budoucnost. Zvláště tady u nás.
