Článek
Já vím, že v jejich boji nejde jenom o peníze – že jde hlavně o svobodu a demokracii a nestrannost a o všechno to, co poslední dny posloucháme – ale pamatujme si i tak všichni dohromady, že peníze jsou peníze a peníze vládnou světem.
Já na demonstraci nebyl, ale také jsem se zúčastnil, stínově. Dokonce jsem byl pro demonstraci důležitý, protože jsem vozil sedmnáctkou lidi na Staroměstskou, a že těch lidí bylo.
Už od Modřan mi nastupovali lidé s transparenty a každou zastávkou přibývali – jak lidé, tak transparenty, až mnohdy nešly zavřít dveře. U Tančícího domu na Jiráskově náměstí byla tramvaj tak plná, že turisti, co se šli podívat na dům, co tančí, neměli kam nastoupit a jeden vážený klient jim to vysvětloval dlouhým transparentem, který proti turistům ve dveřích použil jako kdysi rytíři dřevec.
Myslím, že jsem zahlédnul i pana doktora Hřiba, nebo jeho dvojníka, který šel u Mánesa v čele průvodu a mával velkou pirátskou vlajkou. Pravděpodobně mířil také na demonstraci, ale nevím, zdali jako její sympatizant, nebo oponent.
Já se totiž v celé kauze ohledně poplatků už trochu ztrácím. Jednou nějaká politická strana chce poplatky zrušit, k tomu se přidá jiná politická strana, co s nimi souhlasí, ale pak vládne úplně jiná politická strana, co by taky rušila, ale ta první už nic rušit nechce a ta další taky ne.
Ono je to stejně zvláštní. U nás se to má teď tak, že když s nápadem přijde nějaký jeden, je ten nápad dobrý, dokud ten nápad nechce prosadit i někdo jiný. Jak ho chce ten jiný, už lidi pískají a volají, že to není správné a že by vůbec neměl vládnout.
Já mám takový pocit, že je to jako hra na hodného a zlého policajta v brakových románech. Hra, kdy musí být dobro a zlo přesně ohraničeno, aby vyslýchaný byl zmatený, a nakonec udělal a řekl přesně to, co jak hodný i zlý policajti chtějí slyšet oba, protože jsou na téhle hře domluvení. Ale to vyslýchaný neví, a tak ta hra funguje a fungovat bude, protože se vyslýchaný nikdy nedoví, jak se to s těmi policajty mezi sebou doopravdy má.
Ale to vlastně nevadí, protože demonstrace za poslední roky už nejsou, co bývaly, a jsou podobné prvomájovému veselí v dobách socialismu, kam lidé nechodili proto, aby ukázali, jakými dobrými a uvědomělými soudruhy jsou, ale chodili, aby byli jinými vidět, že tam opravdu jsou, a mohli druhý den v práci říkat, že tam byli, a mohli společně pomlouvat toho, kdo tam nebyl.
Hnací silou pokroku a změn je nespokojenost – a to nespokojenost s čímkoli. Jako u každé jiné nespokojenosti je však třeba nespokojenost příliš do hloubky neřešit, neboť by se zjistilo, že má i jiná, daleko snadnější a méně okatá řešení, než která se nabízejí ve velkém od někoho jiného.
Já jenom doufám, že se tahle celá nespokojenost brzy vyřeší, protože jako obvykle za poslední roky přijde nespokojenost jiná a zase se bude demonstrovat a lidé ukazovat, aby si další den mohli o demonstraci povídat a pomlouvat toho, koho tam neviděli.
A možná až pak se dozvěděli, za co a proč se vlastně demonstrovalo. Nebo proti komu. Proti kterému zlému policajtovi.
PS: Jdu to rozvážet domů, já mám svoji demonstraci dneska až do půl jedné.
