Článek
Se sluchátky na uších na vypůjčené koloběžce proplétal se mezi chodci na chodníku a užíval si nadřazený pocit vznikající z viditelného rozdílu – poněvadž zatímco chodci chodili po svých, on jel, a byl tedy někým víc.
Možná ho napadla myšlenka, že se dav rozestoupí a on projede špalírem, zatímco lid mu bude mávat, dojatý skutečností, že jej pustil na cestě vpřed. Ano, to by bylo správné. Lid by neměl překážet. Měl by stát stranou a poslouchat – případně ho při jízdě zdravit: Zdráv buď, Zdráv buď!
Ale lidi nejsou problém a on to ví. Uhýbají sami. Nikoho nenapadne, aby se mu postavil a jeho zastavil. Oni neví, že tam on nemá co dělat. Nebo to ví – ale netroufnou si na něj. Mají pochyby a pochyby se využívají ku prospěchu jedinců.
Má koloběžku, a tak se ho chodci bojí a nejsou problém. A když by problémem byli, stačí je činy pohladit a dál pak hladit, a třeba pak i vyhladit. Pak už nejsou problémem vůbec.
Ale jemu už nestačí chodník. Tam je pánem, a tak chce víc. Sjede na silnici, projede dvě křižovatky na červenou a vjede mezi koleje. Tramvaj jede za ním. Je větší, těžší – ale i to není problém. Pořád ji řídí člověk a člověk je poslušný. Tramvaj na něj zvoní, ale to je tak všechno a nejvíc, co si dovolí. I tramvaj musí poslouchat koloběžkového Vůdce.
Když je někomu málo pozemská cesta, po níž jde nebo jede, nakonec chce vždycky do Nebe. Vznést mezi mraky a pak výš, a ještě výš, až mezi hvězdy, aby mu taky ustoupily na stranu a ukláněly se v jednom naučeném pohybu.
Tenhle mladý muž na koloběžce ví, že je to právě on, kdo chce rozhodnout věčný spor, zdali člověk může být víc než Bůh. Ukončit otázku vykřičníkem a ukázat světu, že pro něj neplatí pravidla nebo zákony, ani obecné zvyklosti něčeho jako je slušnost a ohleduplnost. To on je pravidlem a zákonem a je i obecnou zvyklostí, a tak rozhoduje, co je slušné a ohleduplné – on, jen on, ON. Buď mu sláva.
Tramvaj zastavila v zastávce a ON pokračoval po silnici na červenou směrem na most přes Vltavu. Nejspíš ho nudilo, že nikomu nemůže ukázat svoji moc, poněvadž auta za ním žádná nejela. Vrátil se proto na chodník, který je na mostě užší než v ulicích. Zvýšil rychlost. Lidé jdoucí proti němu si na jeho vyšší rychlost musí zvykat.
A s nimi i Bůh a vesmír.
