Článek
Jedno je jisté – já to nebudu. Nejen proto, že nejsem kardinál, ale navíc jsem vychováván bez vlivu jakéhokoli náboženství, nemyslíme jím i provoz tramvají, což může být víra jako každá jiná.
Abyste mi uvěřili, což je pro víru podstatné u jakéhokoli náboženství předkládám tramvajácké desatero, které viselo v Ústředních dílnách a nyní v hloubětínské vozovně na magnetkách ve výpravně.
1. Nepředjedeš – 2. Nezajedeš – 3. Nepodjedeš – 4. Nepopiješ – 5. Nenapíšeš špatně blouděnku výpravčímu svému – 6. Prací svátky světiti budeš – 7. Kravatu neuvážeš, pokud funkci nechceš – 8. Nezachrápeš – 9. Střídání s výjezdem nespleteš – 10. Na rychlostech a výhybkách to více nerozjedeš
Tramvajácké desatero pic.twitter.com/5kftenlsIT
— Pavel Hewlit (@bloudenky) April 22, 2025
Upozorňuji, že o papežském úřadu toho moc nevím. To málo, co není moc je spojeno se seriály jako Mladý papež, Nový papež a v neposlední řadě film Konkláve, který vřele doporučuji pro poznání, jak volba probíhá, a pro odpověď na otázku, jestli jsou kardinálové stále zavření v Sixtinské kapli, dokud papeže při konkláve nezvolí. Ale i když moc nevím, můžu si hodně představovat a ukázat víru a cestu s ní v nových měřítkách.
Můžete se spolehnout, že by se objevily další svitky od Mrtvého moře – a z nich se poznalo, jak se Ježíš těšil dopravě, co ho převážela z místa na místo, a vychvaloval vozky, kteří jej vždy bezpečně dopravili tam, kam potřeboval. Připojuji citace:
Mějte v pozornosti a v úctě ty, kteří vás vezou – neb oni vás vedou na cestě boží a jsou bohem milováni a chráněni. Ať vás ani nenapadne hněvati se na ně, to Boha urážíte a on se vám trestem pomstí za vaši zpupnost.
Jelikož vím, že ne každý by chápal význam, o co se pokouším, a lidi je potřeba mírumilovně pošťouchnout, dal bych podnět ke zřízení svaté inkvizice, která už by si s neposlušnými cestujícími poradila.
Jízda toho, kdo platil, ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a neplatiči. Požehnán buď ten, kdo ve jménu slušnosti a přirozenosti zaplatí nebo jízdenku označí. Neb ten jest skutečným klientem váženým a člověkem spořádaným. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí nastoupit a neoznačit si jízdenku. A když uvalím svou mstu a pokutu na tebe, seznáš, že jméno mé je Revizor.
Myslím si, že jsme si můj postup tímto směrem osvětlili a přejdeme k praktickým věcem z jiného směru. Jako papež a jako člověk bych dal invenci ke zrušení celibátu. Vidíte, že se vyhýbám spojení, že to rovnou zruším. Hádám, že věci nepůjdou tolik rychle, a hlavně přímo, ale s tímto by neměl být problém, neboť hodně bratrů si oddychne. Ostatně i sester.
Vtip: Potká v kavárně jeptiška dámu v krásném kožichu, šatech, absolutní top v módě – a ptá se, kde na to vzala. A dáma povídá, no ten kožich to je sex, ty šaty taky, auto je za víc sexu, barák za ještě víc sexu, všechno je to za sex. Sestra se vrátí do kláštera a večer se ozve zaklepání na dveře její cely a sestra hned vykřikne: „Strčte si ty karamelky někam, pane faráři!“
Nebo jeden slušnější – ptá se kněz papeže, jestli už by neměli zrušit celibát. A papež odpoví, no, my to asi ještě neuděláme, ale naši potomci určitě ano.
Udělám, nebo dám směr, vy jistě víte, jak to myslím - reformu ohledně s přístupu církve k homosexuálům. Obdobně jako v předchozím případě si i v tomto případě oddychne mnoho bratrů a sester. Musíme si přiznat, že pokud jsou sexuální menšiny v jakémkoli společenství, je nemyslitelné, aby existovala jedna jediná, kde nebudou.
Asi už chápete, že v mém případě by moje papežství bylo hodně velkým skokem, třebaže od doby papežů Jana Pavla druhého a Františka církev ukazovala i vlídnější tvář než onu starou a přísnou, v níž platilo, že věřící mají poslouchat, pracovat, platit a těšit se na království nebeské. Dalo by se říci, že zmiňovaní papežové se zajímali o život před tím věčným o něco více, než ti předchozí. Já bych skočil s rozevřenou náručí přímo do jednadvacátého století.
Nejspíš by mě za moje kroky mnozí pochválili - třebaže jiní, a mohlo by jich víc, což mě děsí, mě začali považovat za blázna, v horším případě za vyslance Pekel.
Možná bude lepší zůstat pouze tramvajákem. Tam jsem mnohými cestujícími považován pouze za číslo linky, a možná i pořadí, v některých případech za někoho, komu dělá radost, když lidem jakkoli ubližuji - a pokud jde o to dobré ze mě, mohu druhé jenom překvapit.
A to bych jako papež nemohl. Tam by se ode mě čekaly zázraky na počkání.
