Článek
Slibuji, že až se po volbách na další volební období přehodí levice s pravicí a levice sestaví Vládu, demonstrace budou zase a zase budou proti vládě. Dokonce možná budou i se stejnými lidmi. Demonstrace, vláda snad ne.
Někdy mám pocit, že demonstranti demonstrují ne kvůli změně ve společnosti, ale hlavně, aby se demonstrovalo. Demonstrují, aby se ukázalo, že lid nikdy nespí a že lid není nikdy tolik spokojený, aby nedemonstroval vůbec. Demonstrování proti čemukoliv je taková naše občanská uvědomělost.
Demonstrování může být taky bráno jako koníček. Někdo sbírá známky, někdo pije a hraje karty, někdo demonstruje. Nic proti nikomu. Jak říkám já, když to neubližuje dětem a zvířátkům, nemusíš svoji lopatu skrývat.
Ne všechny demonstrace jsou však těmi, proti kterým je přímo demonstrováno, sledovány. Někdy se dokonce ukáže, že v řadách demonstranty kritizovaných je o samotný důvod demonstrací očividný nezájem. Řekl bych přímo, že jsou demonstranti bráni na lehkou váhu a nijak nejsou jejich kritické hlasy vyslyšeny.
Má to možné dva důvody. V jednom z nich kritizovaní necítí potřebu kritiky a jsou přesvědčeni o omylnosti demonstrantů, kteří nevidí jejich úspěchy – a pravděpodobně demonstrují jenom pro svoje dezolátní pudy a potřeby. Kritizovaní naopak sami sebe vnímají na výši a nespokojenost mají za nevděčnost u jedinců, kteří nevědí co už by s roupama – nebo roupi zatím jenom mají.
Kdyby někdo nevěděl, co jsou roupy, je to parazitární infekce, většinou u dětí, způsobená hlístem, která se projevuje svěděním konečníku. Pomáhají na to volby, ale jen na chvilku. Pak se to zase vrací.
Druhá varianta, proč demonstranty volaní po odpovědnosti neposlouchají, je že pýcha předchází pád.
Současné vládě je však lidově řečeno šumák, jestli proti ní někdo demonstruje. Dokonce jí je šumák, i když s ní někdo souhlasí. Je si vědoma prognózami a plánovanými studiemi a z nich vycházející reality, že má na vše kolem sebe jediný pokus, a ten je potřeba s naprosto chirurgickou přesností vytěžit. Obrazně řečeno, vládnoucí činitelé mají zaděláno těsto a to je potřeba za dva roky upéci. Pak si mnozí z nich kousnou, a třebaže zbytek ztvrdne a vyhodí se, svůj důvod stvoření splní.
I když následující vláda mnohé z rozhodnutí současné zruší, nebo jenom zmírní, pořád do té doby půjdou některým výhody a finance, a spokojeni tak budou až na prosté občany všichni. Proto se také narychlo protahují zákonem nejrůznější poplatky – z nichž jeden bude naprosto geniální ve své ďábelské jednoduchosti, že za poskytování jednoho internetu, budete platit dvakrát. Jak poskytovateli sítě, tak České televizi. Pak už se nesmíte divit, že jednoho dne budete platit dvojí jízdné v MHD nebo dvakrát za jídlo v restauraci. První platbu provozovateli služby, druhou třeba řidiči nebo tomu, kdo loupal brambory.
Ale jestli vás to uklidní, pokud cítíte jakýkoli náznak nespravedlnosti, můžete proti tomu kdykoli demonstrovat.
P.S.: V tomto krátkém článku se stačilo třiadvacetkrát objevit slovo, jehož základem je slovo demonstrace (teď už čtyřiadvacetkrát). Moje občanská uvědomělost je tak naplněna.
