Jak stávkujícím traktorům nepomohla pomoc z Liverpoolu

Demonstrace je demonstrace, s tím nic nenaděláte. Sice jsou hlasy mnohých, jak by takové demonstrace neměly vypadat, a jsou to hlasy těch, kteří bydlí ve městě, kde se má demonstrovat – a pak jsou hlasy těch, kteří v tom městě nebydlí, a ty zase ví, jak by naopak takové demonstrace vypadat měly.

A co se týče názorů Nepražských pro Pražáky – ti ať si to užijí dvakrát tolik.

Já v den demonstrací měl odpolední linku jedna a ta jezdí od zbytků Libeňského mostu na Petřiny a mezi tím je Letná. Taky jsem se před výjezdem na trať dozvěděl, že večer hraje Sparta s Liverpoolem (nejsem fanouškem ničeho ze sportu, a tak jsem to skutečně nevěděl), což v řeči MHD znamená, že na Letné bude živo. A to „živo“ zase ve slovníkem lidském znamená, že bude bordel. Bordel však není přenesený význam pro nepořádek, neboť už před mnoha lety mi dědeček vysvětloval, že bordel je jedna z mála institucí na světě, kde to musí běžet jak na drátkách a prodlevy a zaváhání se tam netolerují, a já mu ve svých sedmi letech neměl důvod nevěřit.

Snad tomu tak chtěl osud, či snad Bůh, záleží na vašem vyznání, že na den tohoto utkání připadla i demonstrace zemědělců, což dokazuje, že ať je ta síla nad námi jakákoli, neztrácí smysl pro ironii.

Kolem třetí hodiny odpolední jsem se dostal poprvé na Letnou. Pokud bereme skóre na počet přítomných, traktory nad fanoušky fotbalu vedly. Některé z nich dokonce měly v zátahu připravený další hnůj, kdyby ho bylo potřeba někde doplnit. Dispečink, který nám přes vysílačku oznamuje informace od nehod a až po ukončení topení pro cestující, v ten moment hlásil, že u Úřadu vlády stále platí výluka a probíhají tam úklidové práce.

Říkal jsem si, jak je dobře, že tu traktory stojí. Až tohle uvidí anglický fanoušek, případně v autobusu přijíždějící hráči, bude to pro ně šok. Pochopí, že nestojí jenom tak proti nějakému týmu z Čečny (jak nám někdy díky našemu názvu v zahraniční říkají), ale proti týmu, jehož drží řádná základna fanoušků, kteří neopustí svůj tým ani v období předčasné jarní setby a klidně na zápas přijedou traktory.

Po dalším přejetí Letné však počet traktoristů a samotných traktorů zmenšoval, a začali převládat sparťanští fanoušci. Trochu mě to mrzelo, a tak jsem si představoval, že nejde ani tak o fanoušky sportu, ale přímo demonstranty, kteří se pouze sešikovali pozdě, a teprve když se pan premiér rozzlobil a řekl, že za trest nedá nic ze slíbeného, lid vyrazil do ulic. Tedy jen na Letnou.

Kam taky jinam? Když se něco děje ve velkém, tak jedině na Letnou. Když něco chcete v malém nebo ve středním, tak Václavák nebo Staromák, když ve velkém, tak jedině Letná. Nehledě na vaši politickou příslušnost, víru, případně výhody z toho, komu se zrovna vyplatí fandit. Navíc máte čas od času tu možnost, že když nejste spokojeni s průběhem akce, můžete pak někdy zajít do opravdového cirkusu.

Další mojí návštěvou demonstrantů přibývalo. Všichni se drželi barev revoluce a ozdobeni šálou tvořili hloučky a další hloučky, větší hloučky, které se spojily s dalšími hloučky, až se z nich stal dav a ten jako řeka proudil směrem ke stadionu. Ve vzduchu byla bojová nálada a nejen ta.

(Tento článek čtete, když už dávno víte, jak celé utkání skončilo, takže nečekejte pokračování ve stylu – co kdyby. Nic se z reality nezmění. Jenom je dobré poznamenat, že konečný výsledek není zase tak pěkný, jako by byl výsledek s nulou na konci, neboť prohrát s nulou na konci je také umění, za něž by se nikdo neměl stydět. O to víc někdo z Česka. Prohrát takhle je rovněž umění, a to že Angličané poslali na hřiště konfidenta, aby si dal vlastní gól, jenom značí, že nechtěli abychom takto slavně s nulou prohráli.)

(Někdy tady taky dispečink oznámil, že se tramvaje vrací i do úseku před Úřadem vlády, ale řidiči si prý mají dávat pozor, že to tam pořád dost klouže.)

Měl jsem však jedinečnou šanci změnit běh dějin před jeho začátkem, nebo ho spíš vlastně jenom odklonit, jak to čas dělají třeba hrdinové u Marvelu nebo naši Návštěvníci. Když jsem sjížděl od Střešovické vozovny (což je tři zastávky před Letnou), křižovatka u ministerstva kultury byla takzvaně zaseklá, což značí, že tam z vedlejší ulice pojede někdo se zvláštní důležitostí. Já tam před lety zažil prezidentskou kolonu. Tedy kolonu amerického prezidenta. Toho, co se pořád usmíval a usmíval se tolik, až to dojalo jednoho Čecha natolik, že ho při podávání rukou pohladil po hlavě, a to tak hezky mile, že ho odstřelovač nezabil.

Pořád tedy nevím, jak by se nehoda přesně stala, protože oba autobusy s liverpoolskými hráči jely daleko od kolejí a nijak mi ani koleje nekřižovaly, ale dějiny a jejich tok se kolikrát na detaily neptají, a tak by se stalo, že řidič, který má mnohonásobně větší plat než já, by nezvládl svůj stroj a urval mi blinkr napravo.

A to by bylo hotovo, protože by to bylo velký. Já sice mluvím anglicky jako kdysi Apač, ale oni by pochopili, že „Nou gou dál. Nou. Jů mast stap hýr a ví vil vejt for polís patrol. Nou, nou, nou ani plajers nikam, to svědci, vitnes, and nou futbol, a nau kontumejšn draj zíro. Du ju andrsánt. Jo. Páč my hýr nou žádný damís, vole!“

Oni by na mě koukali a já na ně a na Spartě už by se slavilo, a jelikož by se už nemuselo hrát, tak by se demonstrovalo. Lidí by tam bylo dost a všichni by byli veselí a byli veselí tak moc, že by z cirkusu z pod šapitó vylezl pan ředitel s klaunem vedle sebe a klaun by říkal:

„Pan šidítel, pan šidítel, tady to můžou zabalit. Tady cirkus nepotřebují, tady ho maj každej den. Pojďte zahrajeme si rači Hamleta. Vy budou Hamlet, já ty vostatní. Ale to taky asi ne, páč tragédie tady taky maj moc. To je takový smutně tragický, a taky tragicky smutný – jako když vloni umřel můj strejček klaun Žabža. Toho to trefilo, když ho v manéži trefili ze sifonu sodovkou, a upadnul ze židle tak šikovně, že mu tleskali, i když byl dávno tuhej!“

Na Letné by byla sláva, jako… jako… no jako na Letné, když se tam sejde víc lidí, a všichni by se měli rádi a rádi moc, až by se z toho milovali, a pan premiér by se chytil za nos, a ne že proto, jak mu něco smrdí před vládou, ale že se unáhlil ve svých soudech – a pocítil, že chce taky milovat, a tak zemědělcům odpustil a už je neviděl jako ruské kolchozníky a stachanovce, co zásobují svými produkty širou Rus – ale naopak viděl je jako české vlastence, sůl této země, a chtěl mezi ně jít a objímat se s každým a každému taky říci – „Odpusť, hrdino!“

Jenže tohle se nestalo. Autobusy jely dolů k Prašnému mostu a dál na Letnou. Pro mě padlo volno a rozjel jsem se za nimi. Viděl jsem je až zaparkované na stadionu.

Nakonec se tedy přeci jenom hrál fotbal. Stadion zářil, lidi se tlačili u vchodu, první opilci nebyli vpuštěni dovnitř, a tak se šli alespoň povozit do tramvaje. Když jsem je na Libeňáku coby vážené klienty DP vykazoval z přepravy a společně si zaskandovali alespoň tady, říkal jsem si, že by takových akcí na setkávání lidí mělo být mezi lidmi víc.

A možná by měly být všechny dohromady v jeden den. I ten hnůj by se zase mohl přivést. Vysypat se může kdekoli. Hlavně aby si lidé dýchli a měli pocit, že zažili něco nového.

PS: Ano, je to satira, na nás.