Jakým způsobem byla cenzurovaná literární pornografie v devadesátkách minulého století

V dnešní době vás až zarazí, co lidi dokáže sexuálně vzrušovat. Mě osobně za poslední roky nejvíce překvapili ekosexuálové, kteří ujíždějí na matce přírodě, různě se hladí a kopulují se stromy a kameny, a pokud padnou tváří do trávy, šmírují dírou krtka. Ostatní libůstky a možnosti vzrušení také ovšem stojí za hlubší úvahu – nejvíc za tu, zdali by se jejich vyznavači měli za lidi vůbec dále považovat.

Patřím do generace lidí, která pubertu prožívala v devadesátých letech minulého století. Kdo si myslí, že mávnutím kouzelného proutku nastala po pádu komunismu všeho hojnost, je na omylu. Jistě, dostávalo se mnohého, čeho před několika lety v té době nebylo, avšak množství a možnosti nijak neodpovídaly současnosti, kdy jak množství, tak možnosti můžete převracet vidlemi.

Pro příklad, jak těžké to bývaly časy, stačí uvést maličkost, že za erotiku, potažmo porno jsme museli platit. Žádné zasednutí za počítač či zvednutí chytrého telefonu a namačkání několika výrazů do vyhledávače s příponou tube či pics. Kdo si chtěl užít, musel platit, a někdy hodně.

Erotická nabídka té doby nebyla bohatá. Mohli jste se spokojit s hanbatými časopisy typu Playboy či Penthouse se spoře či vůbec oděnými krasavicemi, nebo si koupit peprnější tiskoviny jako Leo či Cats, v nichž se dívky a ženy nespoléhaly pouze na akty a k dobru přidaly i akci.

Pro bližší představu žhavá porno akce devadesátých let se dnes rovná pouze erotickému obsahu uváděnému jako retro sex, který by mnohého dnešního fajnšmekra možná pro svou prostotu ani neuspokojil.

Další možností vzrušení byly videokazety a později DVD. Produkce se však většinou omezovala pouze na klasický sex mezi mužem a ženou a jiná zaměření, dnes naprosto běžná a na internetu dostupná, se považovala za perličky obtížně hledanými v bahnitém dně průměru.

Videokazety jste nemuseli kupovat a pro jejich půjčení jste ani nenavštěvovali obchody s erotickými pomůckami (pokud jste nechtěli). Pornokazety patřily mezi běžnou nabídku většiny tehdejších videopůjčoven, a třebaže oddíl s nimi byl označený jako nevhodný mládeži, nejedno oko mladistvého spočinulo na ladném těle vzrušené krásky hledící z přebalu kazety. Rovněž za normální se považovala otázka na zaměstnance půjčovny, zdali mají nějaký nový anál nebo větší prsa.

Něčím však naprosto výjimečným pro onu dobu se však považují soubory erotických povídek vydávaných v sešitových knížkách v ceně okolo 39,- Kč. Mezi nejznámější patřily soubory s názvy Leo čtení a Mini Cats.

Nejednalo se o žádnou vyšší literaturu, neboť od povídek s názvy jako Ukojený frajer, Sexy záchranka či Jazýček se neočekávaly prozaické výšiny, třebaže o jisté vrcholy šlo. Přesto se dá k plusu celého tohoto žánru směle říci, že touha po erotice donutila lidi té doby, zvláště mladistvé číst. Až o mnoho let později dokázal zpátky ke čtení přivést nejen mladé jiný literární fenomén, ačkoli knížky o Harry Potterovi s ohledem na sexualitu tolik vzrušující nebyly - vlastně vůbec.

Tato nesložitá literatura měla bezesporu pro mladé lidi mnoho kladných stránek. Jedna z nich namátkou, že dávala možnost mladým autorům něco málo si psaním přivydělat. Vím o tom své. Bylo mi osmnáct a byl jsem jedním z nich. A jako každý mladistvý autor jsem se dopouštěl té stejné literární chyby, že jsem psal o něčem, co jsem vůbec neznal.

Současný, pravděpodobně příliš věkem starší analytik oné doby by se právem domníval, jak se v čerstvě nabyté svobodě v tehdejších erotických povídkách vypravěčský styl hemžil všemožnými vulgarismy, perverzí a úchylnostmi napříč mnoha sexuálními praktikami. Nic však z toho není více vzdálenějšího pravdě. Naopak, pravda bude pro mnohé překvapivá, že redakce těchto povídek byla místem, kde jsem se potkal s cenzurou.

Ač devadesátky divoké, pořád v lidech působila určitá schopnost vědět o míře či mírách, jaké jsou k životu potřeba a jež by se neměly zbytečně překračovat. Buď to byla skutečně míra jako taková, nebo doznívající obavy či strach, že ne vše může být skutečně dovoleno. Redaktoři proto rázně zamítali veškeré pokusy o realismus říznutý naturalismem, který by podle nás mladých autorů dodal našim tehdejším „veledílům“ šťávu, a nutili nás k poslušnosti. Museli jsme se na papíře chovat, jako by vůbec nešlo o porno, nýbrž o novinářskou zprávu slušného člověka informujícího jiného slušného člověka, kdo a jak a kde si to s kým divoce rozdal.

Napadá mě přirovnání spojené s vyprávěním režiséra Zdeňka Trošky z dokumentu Králové videa, mapující dobu rychlodabingu videokazet, a historce z natáčení populárního filmu Slunce, seno a pár facek. Divák si jistě vzpomene, že se ve filmu objevila scéna s pornem (v socialistické komedii věc nevídaná), ale málokdo z nich bude vědět, že šlo o „porno“ scény natočené samotným Zdeňkem Troškou, v nichž jste nic „pikantního“ vůbec neviděli.

Někdo všímavý tenkrát během natáčení komedie pana režiséra udal, že točí porno, a policie začala případ ihned vyšetřovat. Pan režisér se příslušníkům dušoval, že točí pouze socialistické porno, a pány pozval na soukromou projekci. Policisté sledovali „porno“ z videozáznamu a zklamaně se pana režiséra ptali, proč tam není nic „správného“ vidět? Pan režisér zopakoval, že je to z toho důvodu, poněvadž se jedná pouze o porno socialistické.

Socialistické porno tedy bylo i naším stylem erotického psaní, byť již v době budování kapitalismu.

Ačkoli jsem postupem let slevil z možnosti vědomí vlastní literární geniality, uvědomuji si stále, jaký je kumšt napsat pornografickou povídku, aniž byste použili vulgarismů a lascivních spojení, a přesto čtenáře vzrušili natolik, aby obětoval další měsíc čtyřicet korun na novou knížečku. Pro srovnání, krabička průměrných cigaret stála 32,-.

Většina dnešních dětí už před pubertou díky internetu zná až zbytečně šťavnaté výrazy a jejich slovníku se dá někdy právem přezdívat kanál. Kdybyste dnes erotické povídky oné doby četli, patrně by vás celková absence „kanálových“ slov zarazila, a možná naopak překvapila schopnost popsat dnes tolik známé a nemravné něčím až poetickým.

Schválně si zkuste nepoužít známá sprostá slova, ale přesto chtít dát jasně čtenáři vědět, o čem je řeč, a ještě ho vzrušit. Přiznávám, že před skoro třiceti lety míval čtenář větší fantazii a nepotřeboval v popisech tolik popostrčit. Dneska potřebuje nejen vědět, kdy má být z něčeho vedle, ale díky sitcomům kdy se má smát, aby věděl, že je veselý. Dříve stačilo napsat, třeba – „Vytáhl z kalhot brunátného tuháka“ – a všem bylo jasno. Nebo si myslíte, že slovo „jeskyňka“ vzniklo pouze jako pojmenování pohádkové postavy?

Povídky byly na dobu svého vzniku dobře honorované. Pokud si dobře vzpomínám, až okolo dvou set korun za jednu delší, nebo za set krátkých. Povídky na dvě stránky o délce pět set slov a méně čtenářům stačily a měli je rádi pro absenci zbytečných slov, a naopak rychlého nástupu akce.

Ke konci celé éry erotického čtiva se však nakladatelství už nechtělo peníze vyplácet, a tak přešlo na formu výplaty v naturálií, a to v podobě erotických pomůcek. Pamatuji si, jak jsem tím vyděsil svoji maminku, jelikož jsem tenkrát ještě žil u rodičů. Věřím však, že každá matka se právem vyděsí, když otevře při úklidu prádla skřínku svého dítěte a ven vypadne několik byť stále zabalených Big Johnů, Černých Mamb a něco Neposedných Julč, vše v gumovém provedení. V té době jsem také býval vítaným hostem na narozeninových večírcích (často oslavující něčí plnoletost), neboť jsem jako jeden z mála nosíval pořádné dospělácké dárky. Jelikož pomůcky se u mě doma kupily a připomínaly místo bydliště kohosi úchylně nezdravého, hojně jsem své honoráře je rozdával. Postupem času až do posledního dilda.

S psaním tohoto tématu jsem skončil na konci devadesátek – neboť jsem se ocitl na vojně a chuť na psaní erotických představ mě ve vojenském prostředí rychle přešla. Ani proto nevím, kdy éra erotických povídek vydávaných tiskem skončila doopravdy se vším všudy a přesunula se na internet, kde erotika rychle zhrubla a mnohdy se i ve psané formě stala skutečným pornem pro otrlé s hodně silným žaludkem.

Společně s erotikou stejnou rychlostí zhrubla i společnost kolem a explicitní výrazy obdobně jako popisy situací se staly v mnohých případech společenskou rutinou, která vzala okamžiku právě ono kouzlo, kdy za pomocí některých slov můžete vtisknou té a té situaci něco výjimečného.

Tohle kouzlo je díky hrubé společnosti pryč, ale to neznamená, že by jej nemohlo nahradit kouzlo jiné, v tomto případě poetické, díky němuž se můžeme vrátit mnoho let zpátky do let zvláštní cenzury, kdy se člověk musel snažit, aby mohl říct, co říci chce.

Ty jsi ale jeskyňka – řekl mladík jinému, když jej chtěl přátelsky počastovat.

Ty jsi taky slušná paní manda – odpověděl druhý mladík.

A vy jste všichni tuháci, a brunátní – řekl třetí.

Souložáku – vyštěkl první.

Ty jsi souložák a jdi do tunelu, ty teplárníku – řekl druhý.

Květinko – řekl třetí – sám nosíkem ryješ jarní orbu v záhumenku a špulíš u toho továrnu, až se ti kouří z komína, jak při třetí směně.

Už mě netlačte – řekl druhý – sami jste pořádný větve, že se nevejdete do trenek. Každý by vám měl naplivat do popelníčku, abyste věděli, jaký jste ťapinky.

Jste to ale kanálnící, upatlaný od šiškové marmelády – řekl už ani nevím kdo, ale pokračoval dál – však ještě poznáte, vy obšourníci, jaké to je, když stezka mokrá se vám ještě víc orosí a vaše choboty mamutí se nezkroutí. Tak.

No není to krása?

Zdroje:

Johana Fundová: Devadesátky – roky nespoutané svobody. CPress 2019 - Brno

Karel Jaroslav Obrátil: Velký slovník sprostých slov. Lege Artis 2000 – Praha

Králové videa – rež. Lukáš Bulava/2020