Článek
A jelikož nejsem rebel, jakmile zákonem vznikla povinnost platit televizní a rozhlasové poplatky, šel jsem na poštu, registroval jsem se a od té doby pravidelně platím.
S Českou televizí jsem byl do té doby v dlouhodobé rozepři. (S rozhlasem ne, jemu stačilo napsat jediný dopis a dal pokoj.) Televizní a rozhlasové poplatky jsem dlouho neplatil, neboť jsem fyzicky nevlastnil televizní přijímač ani rádio – tudíž jsem je nevlastnil a nevymlouval jsem se jako jiní, kteří neplacení hájili, že přijímače nejsou jejich. U mě by přijímače nikdo nenašel, jelikož na jejich místě jsou knihy.
Česká televize však na rozdíl od Českého rozhlasu nemá zřejmě k lidem důvěru, což v mém případě ukazovala společensky velmi zvláštním způsobem. Od roku 2012 nejen že chtěla každý rok potvrzení o nevlastnictví televizního přijímače (opakuji, Rozhlasu stačilo potvrzení jedno), ale navíc mě zahrnovala zvláštními dopisy.
Dopisy mi zprvu připomínaly psaní opomíjené milenky, která se chce svému milenci ukázat po své zradě v lepším světle a písemnou formou vysvětluje, co všechno pro svého milence znamená. ČT psala až plačtivé dopisy, v nichž líčila, jaké pořady pro Mě! vytváří, jaké přenosy mi zprostředkovává, plus že je vlastně špatně, že na něco takového nepřispívám. Oprava: nepsala to milenka, psala to kurtizána.
Nejdu pro slovo daleko, a tak jsem ČT posílal v podobném duchu laděné dopisy, třebaže o nezájem o ně jsem byl více než přesvědčený. Jsou instituce, které odpovědi nečtou, a považuji za úspěch, když odpoví předtištěnou zprávou. Ale i tak jsem se k nemilované ČT ze svého vztahu k ní vypsal a popsal jí svou rozvrácenou duši v duchu černých myšlenek E. A. Poea, a na závěr připsal romantickou stať o nových březích ostrovů lásky za oceánem temnoty, kde si i taková instituce jako Česká televize dokáže najít duši opětující její smyslné milostné touhy.
Věřím, že v té chvíli přibylo do mé potencionální složky spojení – „Pozor, je to vůl!“
Česká televize přitvrdila stejně jako přitvrdí každá zhrzená žena, když o ní není zájem a muž ženu posílá za jiným. ČT mi napsala, že jsem neposlal další oznámení o nevlastnictví televizního přijímače, a tudíž mi hned účtuje 135,- Kč.
Zaplatil jsem, ale tentokrát jsem se postaral, aby si můj názor v ČT vyslechli a dlouhý telefonický hovor končil mými slovy, že ČT je magická země srovnatelná se Středozemí, ovšem kdyby v ní Sauron nakonec vyhrál, i když by se později ukázalo, že je neschopný blbec.
Uplynulo několik let a já začal platit poplatky, neboť někdo přišel s nápadem, aby platili i ti, kteří mohou sledovat TV přes internet. Jako argument je to pochopitelné, dokonce i v ohledu na předchozí tržní chování ČT odpustitelné – ovšem kdyby se opravdu ČT dalo online sledovat se vším všudy.
V tomto směru ČT zklamala na celé čáře a nechová se jako dynamicky se rozvíjející korporace, ale jako obyčejný vyděrač, který ždíme poplatníky výpalným za nic. Nebo když ne za nic, tak za ne všechno.
Už ani nezkouším sledovat ČT online, neboť to, co by mě zajímalo, nikdy online nepoběží – a namísto vysílání vidím titulek, že ČT nemá internetová práva a pořad mohu sledovat pouze v TV. To je naprosto stejné, jako kdyby vás donutili předplatit si dovoz kávy, ale dovezli jenom horkou vodu se zprávou, že pro kávu si musíte do obchodu.
Pokud se domníváte, že je tohle výsledek arogance a naprosto nezvládnuté strategie, máte pravdu. Rovněž budete mít pravdu i s tím, že se jedná o promyšlenou zlodějnu, kterou nikdo nebude řešit. Já jí však řešit budu, protože hodlám s ČT obnovit milostnou korespondenci a začnu si více vyřizovat s kurtizánou jménem ČT náš právě nastalý vztah.
Tady je návrh úvodu dopisu:
„Jen slušnost a mé vychování mi nedovoluje dávat ti jména, která slýchám v temných uličkách a v podnicích, v nichž lůza vyválená pod stolem v močce se baví. Nechci tě znát nikdy víc, neb tvá láska je pouze o slibech a ty je nikdy nehodláš plniti nikdy – leč brát by si chtěla a dál do mé kapsy ruku nořit, aby si zlaťátem zazvonila, když kupuješ koketní šmuky na tvou zmalovanou tvář a hříšné tělo. Jdi, jdi, vytrať se ty feno, která vyje, když nemá dost. Jdi a nevracej se…“
