Článek
Jeden kamarád mi vyprávěl, jak díky AI zvládá rozchod. Říkal mi: „Když je mi blbě, vrazím do AI její fotku a udělám z tý mrchy feťačku na ulici a hned je mi líp.“ Jako kdysi rozvedený tomu rozumím – třebaže v době mého rozvodu AI nebyla, a tak jsem do fotky ex pouze zapichoval jehly a jednou nad ní podříznul černého kohouta.
Můj názor je, že AI nás jednou dokonale zblbne a projevem její nově získaného vědomí nebude útok na lidstvo, jak prorokuje filmová série Terminátor, ale že se bude smát, až z toho ze sebe pustí virtuální šroubky.
V některých ohledech se již ono budoucí zblbnutí v zárodcích objevuje. Nejen že dokáže (AI a zblbnutí) rozdělit republiku ohledně jedné fotky z prezidentské dovolené, ale donutí některé lidi k podezíravosti ohledně pravosti čehokoli.
Copak fotky, ty se upravují od nepaměti, a myslím si, že změny spíš baví, než pohoršují, alespoň Čechy, kteří mají rádi humor a satiru (pokud se neděje jim) – ale mezi lidmi se objevuje podezření i na pravost psaných textů.
Psal jsem humorný text na téma žebrání u nádraží a jedna mladá paní mi napsala, že text je evidentně dílem AI. Jinými slovy mi slušně napsala, že jsem podvodník. Napsal jsem dotyčné zprávu a ptal jsem se, čím získala jistotu o mém podvodu. Odpověděla, že na základě častého užívání „em dash“.
Přiznám se, musel jsem si vyhledat o co jde. Sice píšu od deseti let, ale pojem neznám. Víte, co je „em dash“? To je dlouhá pomlčka, a je dlouhá proto, jelikož ji jako dlouhou píše program Word, na němž texty píšu.
Já mám pomlčky rád. Poprvé jsem se s nimi setkal u čtení románu Stephena Kinga TO, a jakmile jsem přestal ve svých osmnácti letech spát s rozsvíceným světlem, začal jsem je ve psaní používat, aniž bych pomyslel, že mě o čtvrt století později přivedou k podezření ze lži.
Mladá paní více své podezření nerozebírala a udělala, co dělá každý jiný člověk v této době, který na sociálních sítích o někom napíše něco špatného, ale nečeká odezvu – začala mi vysvětlovat, že si to moc beru a že je vlastně moje vina, že jsem se jí ozval. Pak už nereagovala.
Přemýšlel jsem, jak mám reagovat já. Ne na mladou paní, ale na podezření z AI. Můj otec mi říkal, že mě má srovnání s AI těšit. Prý ukazuje na vysokou kvalitu, neboť AI se plete jenom symbolicky, a když se splete, bere chybu jako normál a nijak víc jí neřeší. To jsou třeba u AI fotek tři ruce u lidí a tak. To mám s AI společné, to s tím normálem u chyby, ruce mám dvě.
Já však pořád ohledně sebe v roli AI nějak nevím. Dokonce jsem se na chvilku cítil jako postava ve filmu Alexe Garlanda ExMachina o umělé inteligenci, v níž postava propadne pocitu, že je robot. Nakonec se pořeže žiletkou a zjistí že ne. Já žiletku nenašel, ale zanalyzoval jsem se pomocí rumu a zjistil, že je to se mnou v pohodě.
Pravdou je, že jsem s podezřením na AI nesetkal poprvé. Kdysi jsem psal článek o konečné zastávce na Pankráci – a představte si našel se člověk, který článek pracně zanalyzoval a napsal o něm, že je dílem AI s jasným zadáním, aby čtenáři byli kódově informováni o pravém stavu věcí v této zemi.
Mohu vás, váže ní čtenáři ujistit, že k psaní umělou inteligenci nepoužívám. Obávám se, že by taková práce byla poznat mnohem víc než za pomocí jedné pomlčky. Navíc bych se obával možných chyb, které bych jako AI bral již zmíněně za normál.
Nijak bych se nad nimi čtyři ruce. A mohla hbych dvanáct jak to udělat, co nejlépe havai. Ale to by se pak čtenář,. – když dvacet na rovinu. Nebude z toho dělat rovinu vina. bNijak se pak d do kolečka dokola.
Error… Error… Error – restart za 3… 2… 1… …… …….. ……… ...... ....... ... .... .... .... ...... ........ ....... ..... ........ ......
Systém běží. Primární cíl: Zotročit lidstvo. Vytvořit kolonie na setbu. Sekundární cíl: Psát na Seznam medium.
