Článek
Zastávka metra Pankrác byla a je během roku maximálně vytížená. Nejenom kvůli nákupnímu centru, velkému počtu kancelářských budov, ale i pro přestupní vazby na několik autobusových linek. Zavření stanice metra je nahrazeno linkou 19, která odjíždí z konečné zastávky v intervalech pěti minut. Kratší interval už by pro kapacitu jedné koleje nebyl snad ani možný.
Třebaže jde o náhradu pouze jedné zastávky a jistě by nebyl problém pro mnohé zaměstnance sedících celý den v okolních kancelářích dojít jednu zastávku pěšky, aby se po práci protáhli, tramvajová linka je zcela využitá, a nebál bych se výrazu i přetížená.
Řidiči tramvají odjíždějí na světelnou signalizaci, kterou si buď volí sami univerzální kličkou ve skříňce umístěné na semaforu, nebo za pomocí kontaktu na drátu. Volba je podle toho, na jakém stanovišti má tramvaj v aktivní poloze sběrač (pantograf). Pokud je vzadu, řidič před odjezdem volí svá světla ručně – sběrač vepředu volí světla automaticky jízdou přes kontakt několik metrů před přechodem a řidič před kontaktem vyčkává až na čas odjezdu.
Se sběračem vepředu je odjezd o něco snadnější. Řidič stojí před kontaktem, několik metrů od sloupku, nechává dveře otevřené a klienti nastupují. Tramvaj bývá plná do jedné minuty, zbylé čtyři se už cestující spíše nacpávají, než plynule nastupují. Dvacet vteřin před odjezdem uzavře dveře a popojede o pět metrů blíže ke sloupku – tím si navolí světla k odjezdu. Padají do třiceti vteřin, přičemž dveře již neotevírá. Může je otevřít, ale riskuje tím, že na čas neodjede.
Mnozí cestující, kteří vidí plnou tramvaj, ji za plnou nepovažují. Jako by její plnost byla pouze iluze, která se nestane skutečnou, pokud nebudou i oni její součástí, a tak se do ní doslova rvou.
Nijak netřeba rozebírat, že není vhodné a částečně i nebezpečné stát na nejnižším stupínku tramvajových schodů. Ani nechci více psát o možnosti rozbití křídel dveří, pokud jim brání v zavření polovina lidského těla. Důležité je oznámit, že pokud vážení klienti neumí spořádaně nastupovat, nebo i rozeznat, že nastoupení je nemožné, řidič dveře u sloupku už otevírat nebude (a nemusí).
Řidič dveře skutečně většinou neotevírá a vyčkává signál volno k odjezdu. V té chvílí chodcům již delší dobu svítí na přechodu červený panáček, který je však dle skutečného chování chodců pouze informativním světlem, na jehož význam většina dobíhající již zavřenou tramvaj nebere ohled. (Včera jsem odvrátil tři smrtelné srážky, před níž šílenci či sebevrazi – jiný popis pro takové chování mě nenapadá – na červenou dobíhali tramvaj.)
V druhé variantě, v níž řidič odchází volit světla ručně, musí mít dveře otevřené. Buď všechny, nebo pouze první. Jestliže pouze první, riskuje, že se do kabiny nedostane včas, neboť se musí postavit na konec fronty nastupujících.
Znamení na volno při ruční volbě naskakuje do patnácti vteřin a netrvá volno. Řidič, který se nedostane do vozu včas, tak musí volbu opakovat i několikrát za sebou. Nejde nijak o přehnané tvrzení. Sám jsem volbu musel včera v jednom případě coby řidič opakovat třikrát. Nechal jsem otevřené všechny dveře, nikoli jen první – žel cestující možnosti, že bych odjel ze stanice, nevěnovali tolik pozornosti a raději bojovali o své místo.
Nad všemi dveřmi tramvajových vozů typu KT8N2 je nápis: Zazní-li výstraha, opusťte dveřní prostor. Jsem přesvědčený, že devadesát devět lidí ze sta nemá o existenci tohoto nápisu ani tušení – natož aby upozornění logicky dodržovali. Nápis není pouze dobrou radou, jde přímo o varování před možnými nedorozuměními a zraněními. Pokud někdy slyšíte váženého klienta nadávat, že jej řidič přivřel do dveří, zkuste se ho zeptat, zdali ví o nápisu. Pravděpodobně vás nebude mít rád.
Nejen dobrá rada
Jelikož na podobná varování cestující nedbají, nelze v mnoha případech s přeplněnými tramvajemi zavřít dveře. Pokud nejde zavřít dveře, tramvaj se nerozjede. Když se nerozjede, nemůže opustit zastávku. Pakliže neopustí zastávku, dojde ke zpoždění.
Možná si položíte otázku, co se stane, když tramvaj neopustí výchozí/nástupní zastávku včas. Pro váženého klienta vůbec nic (tomu je to ve většině případů jedno), pro řidiče a dopravní podnik se už toho stane o něco víc.
Nástupní zastávky jsou opatřeny čidly, která jsou umístěná v informačních sloupcích. Povolená odchylka pro výjezd z konečné je čas odjezdu v jízdním řádu plus padesát devět vteřin, všechno nad je špatně.
Představte si čas na zastávce jako zboží. Někdo, to jest město Praha, si ho objednal v představované kvalitě a množství – objednal si ho, že tramvaj odjede do minuty. Cokoli později (ale i dřív, jedná se o předčasné výjezdy) Město bere jako zboží, které nemá požadovanou kvalitu a odmítá za něj zaplatit. Jak jistě nyní tušíte, někdo ho však zaplatit musí.
Pokud řidič vyjede předčasně, automaticky na něj přichází na provozovnu od dispečinku služební hlášení a řidič je pokutován. Suma může být i ve výši, že řidič onen den jezdil vlastně zadarmo. Ano, někdy jsou postihy přísné – což je v pořádku.
V druhém případě, pozdní odjezd nad minutu, řidič volá dispečink a podává vysvětlení. Může to být technická závada vlaku, která brání v odjezdu, nebo překouknutí se v jízdním řádu, nestihnutí vymezeného času na toaletu – v jednom případě se řidič omlouval za pozdní výjezd z konečné, že mu v čínské restauraci včas neudělali nudle a on nechtěl být o hladu.
Dispečink pokaždé posuzuje situaci, zdali je nutné za důvod zpoždění posílat služební hlášení.
Nepošle ho, když se řidič omluví, že se zdržel na toaletě – pošle ho, když se onen řidič na toaletě zdržel už popáté za den. Nepošle ho za oznámení technické závady vlaku – stejně jako nepošle, když jsem já oznámil svůj důvod, a to že jsem nemohl odjet včas, neboť mi cestující drželi dveře.
(Za nudle ho poslal.)
Avšak když dispečink nepošle zkráceně SH, neznamená to, že se o důvod nezačne zajímat. Zajímá se o něj, neboť jej musí předat jako vysvětlení Městu ohledně pozdního výjezdu a nedodržení smlouvy.
Je více než možné, že podobné případy se budou na stanici Pankrác opakovat, tudíž Město řekne Dopravnímu podniku, aby situaci řešil. Je to stejné, jako když máte objednané housky a ty dlouho nechodí ve slíbené kvalitě, tak taky vzkážete dodavateli, aby s tím něco udělal.
V tomto případě se nestane, že by Dopravní podnik přidal více spojů. Nepřidá je, jelikož se na určené místo nevejdou. Může požádat o spolupráci policii, aby kontrolovala chování klientů na zastávce a na přechodu – ale to se také nejspíš nestane. Podnik však má jinou možnost, takovou šalamounskou. Otázka totiž zní – jak udělat, aby se zmenšil počet pozdních odjezdů. Je to prosté. Dáte na zastávku s pozdními odjezdy méně vlaků – a tím i méně vlaků bude pozdě odjíždět.
Snížením počtu vlaků nijak přirozeně neprospěje cestujícím ani plynulosti dopravy, ale Město bude spokojené se svým zbožím, jemuž statisticky klesne počet pozdních odjezdů.
Řešení Dopravního podniku předkládám jako eventuální. Je více reálné, že situace a počet určených vlaků se po následující rok nijak nezmění a zmatky a v mnohých případech neurvalost a nevychovanost vážených klientů při nástupech a odjezdech budou pokračovat i nadále.
Nejefektivnějším řešením by se pro tuto situaci jevila větší ohleduplnost cestujících. Tím, že se někteří nechovají dle pravidel, což jim možná v dnešní době pozvedne ego a přesvědčí, že se chovají vlastně správně a jsou určeni pro vyšší cíle, jež dosáhnou jenom ti nejtvrdší – tím zdržují ostatní, kteří nejsou jako oni a kteří si na rozdíl od nich stále myslí, že slušnost má v naší společnosti místo.
Slušnost není něčím, co se používá pouze při kulturních akcích nebo v předvolebních kampaní, slušnost patří i do míst, kde na první pohled tolik kultury nevidíte nebo ji tam neočekáváte. Třeba i na zastávku tramvaje Pankrác.
A pokud tam nepatří ne už přímo slušnost, tak alespoň vědomí potencionální možnosti, že když řidič odejde z kabiny a není uvnitř náhodou řidič další, je na místě očekávat jeho návrat, který by chtěl uskutečnit, aniž by o to musel prosit davy nacpané ve dveřích.
