Článek
Myslím si však, že pokud ale je mezi námi člověk, jehož názory jsou povzneseny na výši díky množství hlasů jiných lidí, měl by si ten člověk uvědomit, že není jenom nositelem názorů svých, nýbrž je i vlastníkem potvrzení někoho jiného, že za těmito názory je správné stát.
Jsou úrovně lidského bytí, kdy je změna naprosto nicotná. Jedná se o změny malé, nekonfliktní, a málokdo se nad nimi pozastaví, aby je hlouběji zkoumal a pokládal si otázku, proč ten či onen názor změnil.
Přesto jsem se za několik posledních hodin setkal s mnoha názory, které kopírují trend poslední doby – a to, že změna názorů je dobrá a lidé by ji neměli vnímat jako něco negativního. Změna názorů prý je přirozená a přichází společně s věkem, zkušenostmi a jsou odrazem toho, čemu jsme se naučili říkat osobní růst.
Je však s podivem, že zastánci této cesty nejsou nijak schopni vysvětlit onu potřebnou rovnici, jak často může k takové změně názorů docházet, nebo zdali by měla být jediná, či může narůstat – případně mi nejsou schopni vysvětlit, proč jsou zkušenosti a věk až podezřele spojené s mnohými potřebami, třeba v otázce potřeby osobního zisku nebo právě růstu.
Jelikož tedy tato rovnice neexistuje, mohu s klidným svědomím i já říci, že si myslím o onom lidském uvědomění směrem vzhůru, jak moc je spojeno nejen s věkem a zkušenostmi, ale i s věcmi tak přízemními, jakými jsou osobní prospěch v otázkách udržení moci či osobního zisku.
Domnívám se, že pokud je člověk, který mění názor s ohledem na stav věcí, nikoli lidí, a ten člověk je na svém místě díky důvěře jiných lidí, právě ten člověk v onu chvíli důvěru lidí ztratil a oni mají plné právo onoho člověka soudit.
Dnešek je však zvláštní čas. Dnešek nijak nesouvisí se včerejškem, který je často ukazován jako za něco nedokonalého, ba i naivního – nehledě na fakt, že onomu včerejšku a jeho výkladu, stále mnoho lidí věří a považuje jej za správnou cestu.
Dnešek je pouhým odrazem čehosi kdysi. Záleží na výkladu – na výkladu, jemuž je právě překážkou, že dnešek je na koni a všichni, kdo se k včerejšku hlásí, jsou pro něj nepokrokoví a zaostalí a zaslouží posměch a potupu.
Tenhle soud je však mylný. Právě že v mnoha rovinách dnešek, zvláště politický, je obrovským skokem vzad, který nás vrací do dob prospěchářství, osobních výhod a ponižování skutečně čestných lidí. Je návratem ke starým pořádkům, které jsou u nás již déle cítit s právě rádoby dnešními lidmi ohánějícími se sice slovy, ale nikoli činy, jelikož činů nejsou schopní pro svoje vlastní potřeby.
Jeden člověk lidmi vyvolený nám v posledních hodinách ukázal cestu, a ne jako první, že dnešek je skutečně potřeba opečovávat a ukazovat jej jako jedinou možnost pro domněle spokojený růst všeho všech. Ten člověk si neuvědomuje, že svým počínáním a přesvědčováním vlastní pravdy, sklouznul ne do včerejška, ale do doby hluboce dnešním dnům vzdáleným a stal se pouhou současnou karikaturou, na níž rád zapomene nejen včerejšek a dnešek, ale hlavě zítřek.
Do zítřka totiž lidé věřící v někoho, někoho jako on nepotřebují. A byli by hloupí, kdyby ano – hloupí, nebo dnešní.
