Článek
Mnohým tramvajákům vadí, že když se stane smrtelná nehoda s chodcem, noviny a zprávy o tom často začnou psát, že se stala vinou samotné tramvaje. To jsou takové ty titulky, kdy čtete, že tramvaj srazila, zabila – prostě je na vině samotná tramvaj, jako by byla živá.
Mně osobně tohle nevadí, třebaže by bylo hezké dočkat se titulku o nepozorném chodci či o chybě někoho se sluchátky. Chápu, že titulek s tramvají zapůsobí a ukáže velký stroj, který umí ublížit.
Proto následující věty jsou na žádost mých kolegů, kterým titulek o tramvaji vadí. A jsou hlavně pro ty, kteří se hodlají s tramvají blíže seznámit. Nedělejte to, prosím. Škoda každého života.
+++
„Tak nám tramvaj zabila důchodce,“ řekla posluhovačka pana Švejka, který si nemazal kolena opodeldokem jako v originále od pana Haška, ale seděl u stolu a četl si v novinách o tý velký vojně.
„A která, paní Müllerová,“ zvednul hlavu Švejk. „Já znám dvě a obě jsou hotový zabíjačky. Jedna jezdí na Petřiny a co chvíli vám skoro sebere chodce, co se tlačej na zastávce, co je metro. A pak tu, co jezdí na Libuš, a to je hotová masakérka. Ta si to sviští po modřanský trati hlava nehlava, ať seberu, co seberu, poněvadž nikdo mi tady po trati chodit nebude, páč to je moje místo a sem nikdo kromě mě nepatří.“
„Ale ne, pane Švejk,“ řekla paní Müllerová a začala s úklidem. „Osmička v Podbabě ho zabila. Voni ho sice od záchranky oživovali, ale kdepak. Důchodce v pánu na věčnosti.“
„No to víte, paní Müllerová, ono začít si s tramvají, co vás chce zabít, s tím nejsou hračky. To taková tramvaj, kterou chytne amok, tu nezastaví ani služební hlášení. Ta jede,“ mávne rukou Švejk, „jako by na konec světa do hodiny měla dojet.“
„A von tam ten důchodce prej vkročil jenom tak. Ani se nerozhlíd.“
„No to víte, že se nerozhlídnul, paní Müllerová. Proč by se taky rozhlížel. Taková tramvaj, co vás chce, ta si na vás počíhá. To se nerozhlížíte, protože ji ani nevidíte. Co bylo to za pořádek, kdyby vrazi posílali lidem upozornění, že je hodlají zbavit života. Kam by to došlo? To už by na světě nebyl pořádek. A taková tramvaj, co je krvežížnivá, jako nějakej kanibal z pralesa, kterýho jsem viděl v biografu, ta se s tím nemazlí a jsou to pak hotový jatka.“
„Ale daj pokoj, pane Švejk,“ řekla paní Müllerová a pokřižovala se. „To abych se odteď bála chodit ulicema, co mají koleje. To abych abych obcházela. Ale to si zase zajdu, to mě budou bolet nohy.“
„To ani nemusej, paní Müllerová, páč by to nemělo žádnej smysl. Jak má někdo něco napsanýho v osudu, tak se toho nezbaví. To jako Čermák, co byl z Kobylis, tomu kartářka hádala, že umře tak, že se utopí, a milej Čermák se tak vylekal, že začal brát extra hodiny plavání ve Žlutých lázních v Podolí, a nakonec se stejně utopil ve vaně, když v ní usnul vysílením, jak celej den plaval. Takže jestli máte na dlani psáno, že vás dostane tramvaj, tak vás tramvaj dostane, jako že je pánbůh nade mnou.“
„Tfuj, vy mě ale lekáte, pane Švejk. Copak to dá rozum, aby tramvaj jen tak sama od sebe srážela lidi. Vždyť to má řidiče.“
„No samo sebou, že to má řidiče, paní Müllerová, ale ta tramvaj má taky svoje. To já jednou viděl, jak od Stromovky jela tramvaj a lidi do ní nastupovali a vystupovali, a vůbec si nevšimli, že v ní není řidič ani průvodčí.“
„A kde byli, pane Švejk?“
„No běželi za ní. Oni měli takový zvyk, že nechali tramvaj ve Stromovce jezdit do kolečka a šli si do stánku na černý kafe a koukali se, jak si tramvaj jezdí, a když dopili, tak do ní naskočili a přehodili výhybku a jeli na Příkopy. Jenže tenkrát měli výhybku špatně hozenou už od začátku a je nenapadlo si ji zkontrolovat a hned hup ven a na kafe. A To bylo najednou spěchu, když se jim tramvaj nevrátila, páč to votočila rovnou do města. A lidi s ní jeli a byli rádi, že průvodčí po nich nic nechce a cesta hezky ubíhá. Nakonec tu tramvaj zastavil až výhybkář na náměstí u svatýho Antonína, a to jen proto, že mu bylo divný, že za oknem nikoho nevidí. A teď považte, paní Müllerová, kdyby ta tramvaj někoho přejela, čí by to byla vina?“
„No to je těžký soudit, pane Švejk. To mají pravdu, že tohle bych soudit nechtěla.“
„Tak sama vidí, že taková tramvaj může mít svoji vůli. Však to sama můžou číst v novinách, když čtou titulek, že tramvaj srazila, zmrzačila, dokonce že zabila nějakýho chudáka. A novináři, ti vědí. Těm nic neuteče. Takže si dávaj pozor. Jak si jich nějaká tramvaj vybere, už za minutu můžou bejt na pravdě boží.“
