Článek
Pokud v tento moment nabýváte dojmu, že si dělám z bezdomovectví legraci a beru jej na lehkou váhu, přečtěte si některé mé starší články na toto téma – případně vám oznámím, že jsem to já, kdo vládním představitelům ohledně tohoto problému psal, že na jeho řešení by stačila pětina toho, co posíláme na Ukrajinu, a že bychom tím taky zachránili svět.
Co se týče „dovolenkového“ cestování bezdomovců, není to nic, co bych si vymýšlel. Pokud se chcete v Praze přesvědčit na vlastní oči, doporučuji tramvajovou zastávku Lipanskou, která je oblíbeným odpočinkovým místem bezdomovců z Hlavního nádraží. Není to tak dávno, co jeden takový z Lipanské cestoval zpět na Hlavní nádraží s obrovským kufrem na kolečkách, což sami uznáte je obraz dovolenkáře jako vymalovaný.
Ve Vysočanech je bezdomovců mnoho. Máme v okolí tři velká nákupní střediska, kde se dobře „nakupuje“ za pět prstů, vícero obchůdků večerek, kde se i v jedenáct hodin večer dá sehnat dobré krabicové víno, a v odpadkových koších u východů stanice metra je nabídka víceméně stále čerstvá. Nehledě na bohatý výskyt nedopalků na zastávkách MHD.
Před nádražím Praha-Libeň jde přímo o nedopalkové Eldorádo. Cestující vlakem totiž po vyjití z nádraží rádi popustí uzdu své vášni a zapálí si, leč brzy uvidí přijíždějící MHD, a tak cigaretu zahodí víceméně pouze dvakrát potaženou.
Na Harfě se bezdomovci shromažďují na lavičkách před zmíněným nádražím, případně v nové autobusové zastávce. Místa na sezení mají méně, neboť magistrát v přístřešcích zastávkách tramvaje neinstaloval lavičky.
Dostáváme se k avizovanému slovíčku. Pokud byste ho vy sami někdy s bezdomovcem ztratili, ne abyste na jeho konci dali bezdomovci nějaké peníze. I když se budou dušovat, že chtějí peníze na jídlo, nikdy si ho nekoupí. Vždycky za ně koupí chlast. A víte proč? Protože chlast je jediná věc na světě, kterou Čech nevyhodí.
Takže pokud byste se někdy dostali do záchvatu tolerance nebo potřeby si kupovat odpustky prostřednictvím milodarů, na tohle zapomeňte. Stejně jako darování samotného jídla někomu na ulici (o chlastu se ani nezmiňuji). Možná jste měli štěstí na tolerantního bezdomovce, který jídlo snědl, a třeba i poděkoval – já však takové štěstí v mých záchvatech altruismu a vykupování duše neměl. Bezdomovec se pokaždé na jídlo podíval, pak na mě, pak zase na jídlo, pak zase na mě, zamířil a po mně ho mrsknul.
Bezdomovec a feťák v jedné osobě, s nímž jsem se ve Vysočanech při čekání na autobus „setkal“, nebyl starým člověkem. Naopak patřil do skupiny, kdy si nejprve říkáte, že takový člověk by mohl skály lámat a slušně na tom vydělávat – ale pak si uvědomíte, že feťák dělat nebude a není od věci se před ním na pozoru, jelikož nikdy nevíte, co zrovna v rauši ve vás vidí.
Ten můj se snažil nejprve vyvolat konflikt, a to tím, že se pokusil o komunikaci v podobě otázky, co prý dělají v Praze Moraváci.
Pokud se vám zdá otázka a její pojetí nesmyslné, tak jste nikdy nefetovali, případně déle neužívali alkohol. A proč konflikt? Taky známý trik a nic zvláštního. Bezdomovec/feťák se pohádá, řve a přitom čeká, že vy to raději ukončíte tím, že mu dáte prachy. Ne vždy to vyjde a nehledejte v tom logiku – jak už víme, mysl feťáka je trochu jinde než ta naše.
Dotyčný čekal, že budu za hrdého Pražáka, řeknu něco o naplaveninách a on se do mě pustí. Neměl ale důvod. Já jsem mu totiž sebevědomě oznámil, že Moraváci jsou fajn a že bychom se od nich mohli hodně učit – což ho zaskočilo a možná si myslel, že fetuju taky.
Zkusil to tedy jinak a řekl mi, že pracuje jako poradce v sociálních službách a že se specializuje na vězně. Pojal to hezky – stejně jako když se přestalo uklízečkám říkat uklízečky a začalo se jim říkat „Kosmetičky podlahových krytin“. V překladu mi říkal, že to není dávno, co opustil vězení, což doplnil i informaci, že by se mělo s vězni lépe zacházet. Třeba tak, že by je neměli vůbec zavírat.
Já mu řekl, že pracuju jako poradce pro program cestování v MHD se specializací na kolejová vozidla a že má pravdu, že s vězni by se mělo zacházet lépe a ukázat je společnosti jako hodnotné občany a to tím, že by jim jiní občané neměli v trestné činnosti překážet.
Můj přístup mladíka zmátl a začal hovořit o filozofii obecně, načež já jsem namítal, že téma vězeňství spadá spíše do sociologie. Mladík v té chvíli zapomněl, proč se mnou začal bavit, načež v sobě objevil jiskru vědeckého pracovníka a tvrdil, že filozofie je lepší, že do toho může zahrnout všechno. Já jsem se nehádal. Za prvé, že hádat se s feťákem nemá cenu, a za druhé, že mi přijel autobus.
Mladík se mě nechtěl pustit a žádal o moje iniciály, nejspíš pro svoji vědeckou práci. Dal jsem mu je, ale pochybuji, že si je pamatoval. Mladíka jsem v okolí další dny nezahlédl, asi si vyrazil někam na dovolenou do jiných částí Prahy nebo se zdržel v práci v poradenských službách.
Nicméně není na škodu, když takhle ztratíte občas slovíčko a pokecáte si s někým inteligentním na úrovni.
