Namísto superúplňku jsem vyfotil lampu (ale rozdíl v tom moc není)

Superúplněk je superúplňkem proto, že Měsíc je blíž k Zemi než obvykle, a zdá se proto větší – ale podle mého je úplně každý úplněk super, ať je blízko, nebo ne, protože když ho vidíte na obloze, vždycky se ve vás něco pohne a vůbec neřešíte, třeba jak daleko zrovna je.

Ale superúplněk je superúplněk, a tak se i tak bere a hodně lidí chce jeho super suprovost ukázat druhým, jelikož nikdy nevíte, jestli ti druzí nějaký super úplněk kdy viděli.

A tak jsem vyrazil na lov. Tedy ne přímo na lov, protože jsem měl linku deset a ta jezdí z Olšan na Klamovku a zase zpátky, a pak zase na Klamovku, a než si odjezdíte šichtu, uděláte takových koleček třeba sedm, nebo míň, nebo víc - hledejte při takovém kolotoči Měsíc.

Tedy ne že by se hledal nějak špatně. On většinou bude na obloze a málokdy někde jinde, ale spíš hledáte, jak ho vyfotit, aby to bylo taky super a v lidech, až fotku uvidí, se zase něco pohnulo, jak se to tak při pohledu na takový Měsíc stává.

Jenže když chcete Měsíc a máte desítku, to nemůžete jenom tak zastavit třeba na Palackého mostě a fotit si tam jako turista z Japonska nebo z jiný exotický daleký země. Tedy ne že by tam nefotili i lidi ze zemí, co nejsou tak exotický. Fotí tam dokonce turisti až z Brna, ale ti nejsou exotičtí, jelikož ti už jsou od teď až do skonání světa alternativní.

Když jste tramvaják a máte šichtu a chcete fotit, tak si musíte počkat na konečnou. Jenže čekat taky může znamenat, že se vůbec nedočkáte. Měsíc to s vámi nemusí myslet dobře a čeká si za mrakem a ukáže se, až vyjedete z konečný a jedete zase na Klamovku, a dál ne, protože tam opravují koleje.

A mně se nechtělo čekat, až se Měsíc umoudří, a tak jsem se na konečné rozhlédnul, jestli se někdo nekouká, a vyfotil kulatou lampu v parku, a to tak, aby to vypadalo, že Měsíc zrovna vychází mezi stromy a je romantický a bude velký a všichni v sobě ucítí něco hezkého, když se na něj podívají.

Takhle hezky Měsíček se mi ještě nikdy vyfotit nepovedlo, a taky jsem se hned pochlubil na sociálních sítích, kde mi ho všichni pochválili. A co víc, našli se takoví, kteří hned posílali fotku svého Měsíce. Třeba takový kolega pan Ká. Ten měl Měsíc tak super, že se mu ani nevešel před objektiv.

Přirozeně jsem se nemohl nechat zahanbit a hned jsem vyfotil mnoho variací na krásný superúplněk.

No prostě jsme blbli a ten večer se objevilo tolik Měsíců, že by se za to i jiné planety nemusely stydět. Ale nakonec se ten náš umoudřil a začal se mezi mraky ukazovat i mně.

A zcela nakonec se ukázal i bez mráčků.

I pan Ká měl nakonec štěstí a já jeho fotografii dávám úplně na konec, a to proto nejen že se mi líbí a je taková snová a nepotřebuje ostrost a profesionální přístup lovce nebeských objevů - ale spíš proto, že ukazuje, jak bychom se na Měsíc měli dívat, vnímat jeho magii, s níž mění své okolí vlastní náladou, která ovlivní každého z nás, kdo ji chce vnímat.

Na konci měsíce budete mít zase příležitost.

A já snad nebudu mít desítku.