Článek
Co je to přílepek? Pokud chcete nejjednodušší (a nejlepší vysvětlení), doporučuji čtrnáctý díl čtrnácté řady (to si lze zapamatovat) seriálu Simpsonovi s názvem Šáša Krusty míří do Washingtonu. Za necelých dvacet pět minut budete vědět nejen odpověď na otázku, ale poznáte, jak u nás funguje politika se vším všudy už nejmíň pětadvacet let.
Jestli se nechcete dívat, tak přílepek znamená, že ke schvalovanému zákonu přidáte něco, co se zákonem vůbec nesouvisí, nebo jenom trochu – což jak sami uznáte, na první pohled zavání svinstvem, které je však v tomto případě požehnané zákonnou skulinou v možnosti, jak zákony schvalovat. Chci upozornit, že takové čerpání dotací je také spojeno se zákonnými skulinami, ale jak sami poslední roky vidíme, ne všechny skuliny v tomto státě stojí za bližší zkoumání nebo stavění předvolebních agitacích na nich.
Současný pan prezident je dobrák – nebo se jako dobrák snaží jevit prostému lidu. Jezdí mezi ně, povídá si s nimi, běhá s nimi, je takovým agitačním klonem pana Masaryka. Myslím, že i školáky si už pozval na Hrad jako kdysi on.
Pan prezident dokáže být ale i přísný a dokáže být přísný na ty, kteří jsou takzvaně nahoře. Dokáže zvednout ukazováček, zakývat s ním, nebo taky napsat dopis – že se mu něco nelíbí, že by něco nemělo být, že by se tohle s ohledem na prostý lid nemělo dělat.
Pokud pan prezident není kvůli něčemu přímo přísný, tak má alespoň o ní pochybnosti. Pochybnosti takové, že neví, jestli má s lidmi nahoře souhlasit, protože by se to prostému lidu nemuselo líbit. Nakonec však svoje pochybnosti překoná a všechno schválí.
Proto jsem se rozhodl následovně: Zákon snižující valorizaci penzí jsem se rozhodl podepsat. Mám však stále pochybnosti o tom, zda není v rozporu s Ústavou.
Tohle téma netřeba opět vytahovat celé – spíš zopakuji, co jsem k tomuto už několikrát napsal, že schválení něčeho takového, či spíš mluvení o tom schválení, je to samé, jako kdyby před vladaře předvedli muže podezřelého z těžkého zločinu a vladař se na něj podíval a pak řekl, že má o jeho vině pochybnosti, ale ať ho pro jistotu popraví.
Jsem člověk, jemuž paměť slouží dobře, a tak si pamatuji, že výtky měl i předchozí prezident. Výtky byly podobné, reakce na ně ve srovnání s těmi na současného prezidenta však zcela odlišné. Zatímco reakce dnešní jsou spíše úsměvné, reakce dřívější byly plné vulgarit a ponižování a zpráv o tom, co si to ten dobytek vožralá prezident zase dovoluje – což byla mimo jiné i ukázka toho, kam jsme se jako demokraté dostali.
Co se týček přezdívek a pojmenování, současný prezident je skoro ještě na začátku svého působení, a tak teprve přezdívky sbírá. První takovou rozšířenější přezdívkou byla přezdívka SKUNK, která ovšem neměla nic společného se zvířecí říší a jednalo se o zkratku složenou z počátečních slov věty „Starý Komunista U Nového Koryta“.
Tato přezdívka je však v posledních dnech nahrazována jinou, a to pojmenováním z české historie známé z doby panování Vladislava druhého Jagellonského, jemuž se stejně jako současnému panovníkovi přezdívalo „Král dobře“ – a to pro laxní přístup k problémům, při jejichž řešení panovník odpovídal jednoduchým „Bene, bene“.
Osobně si myslím, že tato přezdívka není přesná – a třebaže pan prezident je na různá krycí jména zvyklý, tentokrát by si zasloužil pojmenování trefné, a to trefné jak do podoby činů, tak i do formy poučení, jaké z ní má pro druhé plynout.
Prezident Výtka je myslím označení, které by mohlo uspokojit všechny strany pohledu na současného prezidenta. Jak stranu, která ho bezmezně miluje (zatím, než někteří v ní převléknou kabát), tak druhou, která pana prezidenta nemá příliš v lásce, ale za to ho má stále za politickou užovku a typ osobnosti bez pokory a sebereflexe k vlastním činům.
Pro pana prezidenta by to bylo opravdové vítězství ve slibu, či spíše touze po tom slibu spojovat lid, a ještě sám sebe použít jako vzor pro oblíbené české mínění, které často slýcháváme při ochotě řešit cokoli, co je však rovnou spojeno s pochybením, zdali to k něčemu vůbec je – jinými slovy, když někdo něco dělá, ale je to vlastně úplně na prd.
Zdroje:
