Ne, není to Kaufland, je to Vozovna Hloubětín

Z názvu článku je patrné, v jakém omylu někteří obyvatelé přilehlých domů žili. Samotný omyl byl navíc nechtěně přiživován oddalovaným termínem dostavby, potažmo delším časovým úsekem, než se se stavbou začalo.

Prostor obdélníkového tvaru vzniknuvší po odklizení sutin z odstřelu střechy v srpnu 2019 v některých obyvatelích nových domů vzbuzoval naději na výstavbu nákupního centra. Osobně jsem ve voze několikrát slyšel na podobné téma hovory, zvláště v úseku mezi Kolbenovou a Hloubětínem, což je logické, neboť právě tam jsem nejvíce vozil nájemníky nových bytů a stavba byla ve středu označeného úseku.

Věřím však, že pravý stav nájemníci bytů kolem stavby pochopili brzy. Není, myslím, u nás nákupního střediska, do něhož by vedly koleje – a jestli je tomu tak v jiných zemích, jejich věc. Třebaže stavba velký obchodní dům připomíná, fakt že se u něj koleje množí a postupující stavbou vznikají takzvané „lodě“ pro zatahování tramvajových vozů, vedlo k uvědomění si pravdy: Tam nenakoupíte.

Blízká setkání tramvajového druhu

Pokud něco vzniká rychle, nemáte tolik času být ze změny překvapení. Jestliže si však zvyknete na pomalé tempo, v tomto případě stavby, může vás změna nepříjemně překvapit.

Věřím, že takto nepříjemně některé obyvatele bytů s okny směrem k budoucímu kolejovému dvoru překvapilo zapojení osvětlení onoho dvoru. Představuji si rodinu, která sedí u večeře, stmívá se, jsou zvyklí na domácí osvětlení a pohodu, do ní švitoření andulek uzavřených bezpečně v kleci.

Najednou se však při poklidné večeři ozve zvláštní elektrický zvuk. Ne jako výboj, to jest zapraskání – nýbrž se ozve zvuk dlouhý, táhlý, zvuk, co zní jako bžžžžžžž a nekončí.

Pro lepší představu scéna stejná jako z filmu Vánoční prázdniny, v níž se rozzáří vánočně ozdobený dům rodiny Griswoldů a oslepí okolí. V případě naší rodiny světlo nikoho neoslepí, pouze smete andulky z bidýlka a lidským obyvatelům přeruší chuť k jídlu. Když se rodina podívá z okna, naskytne se jí fantastický pohled.

Znáte sci-fi film Blízká setkání třetího druhu a v něm místo u Ďáblovy hory ve státě Wyoming, na kterém lidé čekali na přílet mimozemšťanů, aby s nimi komunikovali. Takhle přesně teď při pohledu z okna dvůr vypadá. Na place se pohybují lidé a jeden z nich dost možná na klávesy zkouší pět tónů – tý dá tý da dááááá. Ale není to vědec a nic nezkouší, pokud za vědce nepovažujete zaměstnance depa a za vědeckou práci zkoušení pohybů výhybek.

Věčná šance pro petice

Psaní petic je oblíbená aktivita mnoha lidí v každém koutě světa, v němž už znají tužku, papír a úřady. Namísto tužky a papíru si dosaďte třeba mail, klávesnici, počítač. Úřady jsou takřka všude stejné, za ně nic dosazovat nemusíte.

Jsem více než přesvědčený díky praxi o lidech, že na novou vozovnu se také v budoucnu petice objeví. Slyšel jsem své kolegy o ní již mluvit, ale nevěřím, že by snaha lidí bydlících v nových domech okolo byla až tak rychlá. Ne však, že by nějaká nemohla vzniknout vůbec.

Víte, čím se liší obchoďák od vozovny, myslím v rovině okolí a také při vnímání jejich existence? Ano, je tam jeden značný rozdíl. Ve velkých obchodech je rušno maximálně do desíti večer, ve vozovnách naopak od večera.

Ve vozovnách se zatahuje od půl osmé do dvou ráno – od čtyř jsou ranní výjezdy. Tramvaj dělá hluk, ale nedělá ho schválně. To vím i o jiných dopravních prostředcích, neboť bydlím nad rušnou silnicí a musel jsem si zvyknout, autobus že netroubí jenom pro potěšení ze zvuku, co rve uši. Zvlášť když jste se do postele dostali po polonoční šichtě ve tři ráno a v sedm už pod vámi autobusy vytrubují řidiče, kteří ne zcela chápou význam pruhů vyhraněný pro autobusy.

Chápu proto, že některým obyvatelům se nebude aktivita na dvoře v nočních nebo v ranních hodinách zcela líbit.

Ptal se mě kolega, proč nevadí provoz lidem bydlícím třeba na Vinohradské třídě či jiných lokalitách s výrazným provozem. Těmto lidem provoz nevadí, jelikož jsou na něj zvyklí – na rozdíl od nových Pražanů, kteří byli zvyklí být ve starém domově buzeni zpěvem skřivana, přes den uklidňováni bučením krav a brumláním motorových sedaček a večer neslyšeli skoro nic až na zpěv opilců jdoucích domů po skleničkách na dobrou noc. Domov má mnoho podob. Někdy i takové, jaké se vám nelíbí. Ale všechno je o zvyku.

Slovo závěrem

Jistě jste pochopili lehce ironický tón celého textu, jímž jsem se snažil naznačit někdy až přehnanost některých reakcích, které v konečném měřítku nejsou vůbec nutné, a jsou mnohdy proto výsledkem pouze prosté neznalosti poměrů případně pokryteckého smýšlení, že vše musí být podle ojedinělých představ toho a toho jedince.

Vozovna Hloubětín je moderní vozovnou (já ji viděl a už do ní zatahoval) a její osvětlení je samozřejmě řešené v souladu s pravidly pro světelný dosah – proto pokud na dvoře přistanou mimozemšťané, není to vinou lidí, nýbrž bytostí z jiných planet.

Noví sousedé tramvají by si měli rovněž uvědomit, že ti noví jsou skutečně oni, neboť vozovna Hloubětín fungovala na stejném místě už v dobách, kdy mnozí ze sousedů nebyli ani na světě a jejich rodičové se vůbec mezi sebou ještě neznali. Debaty, co a kdo bylo dřív, jsou tedy zbytečné.

Také nechodím v těch místech dům od domu, nezvoním na zvonky a každému nevyprávím, že žijí na místě zahrádkářských kolonií, kam jsem chodil jako kluk na maliny a později do malin s holkou. Ani nerozmazávám skutečnost zmínkami o zvláštním policejním případu, na jehož začátku na tomto místě našli amputované ostatky člověka, jehož větší část nalezli až později a úplně jinde.

Vozovna do Hloubětína patří a je legendou, a nyní dokonce legendou v nové podobě. Lidé a tramvaje žijí spolu už mnoho let, a i když lidé spolu kolikrát nevydrží, s tramvajemi by soužití vyjít mohlo.

Vozovna je krásná a voní novotou, a jak řekla jedna holčička – „Konečně mají tramvajky kde spinkat!“

A teď se zamyslete – který obchoďák umí poskytnout takové služby?