Článek
Někdo si možná položí otázku, proč tolik lidí z mnoha států chce změnu. Takhle se zeptá člověk, jemuž se dlouho žilo dobře, měl sociální zázemí, peníze, a tím i spokojený život. Odpověď je jednoduchá – víc lidí tohle všechno postrádá nebo vůbec nemá.
Evropa není už tak ideálním místem pro život, jak se nám za léta prezentovala, a za poslední roky se dostávaly na povrch, zjemněle řečeno, nedostatky, které vznikaly nápady, o nichž si mnozí mysleli, že Evropu pozvednou. Nestalo se tak, a tím „dostávat na povrch“ mám na mysli, že se už mnohé nedá kosmeticky upravovat a ukazuje se pravda, jaká tím pro nás všechny vznikla.
Teď mě napadl takový příměr – opravdu jenom příměr, netřeba o něm dlouho diskutovat, že to tak není a tak podobně – kosmetické změny v minulosti dlouho zneužívala ideologie, která lidem dlouhodobě lhala a chovala se k lidem jako k malým dětem, až z toho jednoho dne ty lidi křičeli a skandovali, že nejsme děti, nejsme děti.
Evropa už dlouho není ideál. Má možná idealistické myšlenky, jak změnit svět, ale přes svoje výkřiky a sociální hesla nevidí skutečnost, že něco opravdu nejde do nekonečna a je potřeba v jednu chvíli říct rázné NE a ukázat, že se nenecháme formovat dle přání někoho jiného, kdo sem vůbec nepatří.
Omlouvám se, že nemluvím o suverenitě jednotlivých států a nejvíc o té domnělé naší, ale tohle je skutečně záležitost celé Evropy, která se řítí nesprávným směrem a nějaká větší či menší suverenita toho a tamtoho státu to nijak nezabrzdí. Snad jedinou radost mi dělají v EU parlamentu Maďaři, z nichž by si měli naši politici brát příklad (a ne je hanit, že vydírají) a koukat, jak se to dělá, když někdo jedná pro svoji zemi. Nebyla jednací záležitost, aby Maďaři díky svému postoji k ní něco pro sebe nevyjednali. Ne jako my, kteří jsme se usmáli a hlasovali, aby z nás ne že měl radost náš lid, ale lidé kolem, a třeba za hlasování dostali pochvalu.
Četl jsem komentáře, že Evropou se šíří nacionální nálada, dokonce extrémismus. Není se co divit. Když mocipán řekne, že jsme si všichni dle ideologie rovni, ale hned za rohem je vidět, že tomu tak není a existuje krom rovnosti i nadrovnost, máte na nacionalismus zaděláno v dobře vyživené půdě. K tomu přidejte, že státy se po finanční stránce chovají jako kdysi ožralí milionáři, co rozhazují peníze kolem dokola, přičemž ostatním pod sebou přikazují šetřit, protože jim mnohé věci zdraží – a kropíte semínko a půdu nacionalismu čistou vodou.
Osobně si myslím, že volby do Evropského parlamentu naznačují blížící se průser, jelikož je vidět, že současná cesta nebo chcete-li ubírání se směrem, jehož jsme se drželi, nejsou správné a je potřeba začít jinak. Problém je v tom, že lidé jsou unavení a nechtějí jenom další kosmetické řešení situace.
Pořád mám v sobě takovou tu zvláštní pachuť, která mi na mysl přivádí vzpomínky na komunismus a na vše, co jsem v něm jako dítě zažil a co jako dospělý o něm studoval. Třebaže se stále oháníme západem a kapitalismem a částečně ho tady vidíme, pořád se setkávám ve výkladech o tom, jak zemi-Evropu vést, právě s chováním dávných komunistických pohlavárů, kteří nás krmí řečmi a ideologiemi – což funguje docela dobře a lid je spokojený. Nebo do teď byl.
Evropa čeká změna. Velká změna. Ona je cítit ve vzduchu a máte kolem sebe už náznaky, co lidem začíná vadit – a pokud máte náznaky, věřte, že pod nimi je už dlouho horká láva, která chce vybuchnout.
Pravděpodobně se změní celá politika směřování Evropy. To jest, že se změní nejen cíl té cesty, ale že se změní i způsoby na té cestě. Lidé se na té cestě budou smět chovat jinak – a nikdo teď ještě neví, zdali to bude chování dobré.
Možná však to ti lidé budou vnímat dle známého hesla, že účel světí prostředky.
