Článek
A ostatní na mě reagují tak, že na mě nereagují nijak. Kdyby se o mě zajímali muži, mohl bych být žena, nebo taky byla muž. Kdyby se o mě zajímaly ženy, mohla bych být muž, nebo taky bych byl žena. Ale problém je, že se o mě nezajímá nikdo.
Ono je to tedy trochu tím, že já se nezajímám o ně, jelikož oni se nezajímají o mě. Ono je lepší zajímat se o mobil a koukat do něj, trošku si zalistovat a vědět, že tam je svět v pořádku. Když si však myslím, že v pořádku není, tak mám v mobilu appky, co mi řeknou, že v pořádku je, a tak i v pořádku bude.
Rodiče jsou ze mě nešťastní, jelikož oni chtějí, abych něco byl, ale já nevím co, protože na to appka není. Navíc rodiče se na mě dívají shora, takže je nevidím, jelikož mám hlavu skloněnou dolů. Aby se rodiče se mnou bavili jako rovný s rovným, museli by si přede mě kleknout, abych na ně viděl.
Dokonce mě rodiče poslali k terapeutovi a ten mi řekl (ne už shora, ale seděl přede mnou, takže jsem ho občas zahlédnul), že problém není ve mně a v tom, co si o sobě myslím, ale právě to, co si nemyslím. Problém taky není v genech ani ve skutečnosti, že před šestnácti generacemi mého předka nakopla panská kráva. Problémem je, že já se bojím kontaktu s lidmi. Ale to nemá pravdu, vždyť já kontaktuju jak o život a jenom na sociálních sítích mám kontaktů, že je ani pořádně neznám.
Taky kdy se s někým jinak seznamovat. Ono se to těm rádoby chytrejm říká, ale vůbec nevědí, kolik to dá práce olajkovat všechny statusy a stát na správný straně, aby byl člověk dneska IN. Ona se ta správná strana taky mění každý den, a to podle počtu lajků, a nikdo nechce být OUT. Tak jakýpak seznamování, prostě nejsem nic.
I když možná budu delfín. A kdo může říct, že ne. Už jenom za tuhle zprávu bych dostal na sociálních sítích nejmíň dvacet srdíček – a to už je důležitý zájem. Delfíni mi jsou sympatičtí, tak je možné, že jsem jeden z nich. Taky mám rád ryby a taky se vyjadřuji jako oni krátkými skřehotavými zvuky. To je dostatečné znamení. Takže bych byl rád, abyste mě tak brali, a pokud mě potkáte, neurážejte mě mluveným slovem, ale jen se hihnějte.
Nebo možná jsem indián, a to přímo Vinnetou. Včera ho dávali a je to jeden z mála filmů vysílaných na ČT online. Jinak se na televizi nedívám, to je pro starý. A na něm se mi líbilo, jak je náčelník Apačů všechno. Jak sám je rudý, ale má bílého bratra, holku nemá, páč mu ji přebral jinej – on je prostě takový vyvážený. Vystačí si s chlapem a koněm, ale nic ani s jedním spolu nemají. A to je dobrý. Asi jsem se konečně našel.
Nejsem nebinární, jsem Vinnetou.
Možná ale zítra budu něco jiného. Uvidím, kolik to bude mít lajků.
