Článek
Socha léta nevadila a místní se s maršálem setkávali den co den nehledě na skutečnost, že od Sametové revoluce uplynuly desítky let a mnohé o činech samotného maršála si veřejnost mohla vykládat bez přítomnosti udavačů poslouchající šepoty. I tak socha nevadila.
Takoví jsme, my Češi, že nám věci nevadí, dokud nám někdo neřekne, že nám vadit mají – ale jak nám to někdo řekne, to začne tanec a začínáme se shromažďovat do skupinek, do spolků a demonstrujeme, a když se nám to ještě zdá málo, demonstrujeme proti těm, kteří zase demonstrují za něco jiného.
Socha nám začala vadit a jistě si pamatujete, co se kolem takového „vadění“ seběhlo a jak se objevily debaty, které najednou po letech věděly, co a jak, a všichni v nich zapojení zase v sobě ucítili o něco více demokracie než před týdny, přičemž je jako bonus zaplavila vlna hrdosti, o níž mnozí před lety, kdy byla potřeba, neměli ani páru.
Socha je pryč a nahradilo ji cosi jiného. Cosi je správný výraz, protože socha je čímsi sochu připomínající, je ošklivá, ba přímo odporná a vypadá, jako by ji uplácalo děcko, nebo někdo, kdo se děckem cítí a zažil uměleckou regresi do minula.
Ale víte co? Tahle socha je jako stroj času a má v sobě mnohem víc než vzkaz, že Putin začal válku a možná budou někteří kvůli tomu u nás mrznout (jinde umírat, ale to Čech neřeší, když je mu zima). Má v sobě návrat do doby, kdy umělci sochali sochy a malovali obrazy, které se nemusely líbit, protože krása nejde vždycky ruku v ruce s ideologií, a správná krása se musí najít v myšlence, nikoli v provedení.
Já tuhle dobu pamatuju a pamatuju v ní i hnusy vydávající se za umění – a co víc pamatuju si, že tenhle trend nikdy nezmizel a za umělce se vydává každý, kdo umí zmačkat plechovku nebo uplácat mloka spojeným s mrožem.
Ale my jsme dál a umělci jsou si vědomi, že se některé věci líbit nebudou, a tak se politicky pojistili, načež z úst iniciátora celé akce a mecenáše Dalibora Dědka zaznělo:
„Ta socha se nemá líbit, má spíš provokovat, tak abychom si všichni uvědomili, že mír, který nás obklopuje, je velmi křehký. Že řádově stovky kilometrů od nás jsou vojáci, kteří zabíjejí ženy a děti a boří domy. Je to blízko a týká se nás to,“
Novinky.cz
A aby i samotný autor Dušan Dostál nebyl pranýřován, že vytvořil politický hnus, pro jistotu vzkázal:
„Podporovatelé Putina zřejmě s jeho ztvárněním tímto způsobem nebudou souhlasit. Počítáme i s tím, že dojde k poškození vandalem nebo aktivistou nebo politím červenou barvou. To k tomu patří a vypovídá to o mentalitě dotyčného jedince, který takto jedná,“
Novinky.cz
Nesmíte autora a mecenáše soudit za pokrytectví. Naopak, ušetřili Vám práci s posuzováním díla. Pokud se Vám socha nelíbí, jste proruský šváb, souhlasíte s válkou, souhlasíte s vražděním civilistů, malých dětí, a jste vlastně zrůdy, nemající ani špetku empatie a pravděpodobně ve sklepě ukrýváte ruské autory a na Vánoce se hodláte dívat na Mrazíka z DVD.
Vítejte zpátky ve starých časech, kdy Vám jiní lidé říkali, co si máte myslet. Zbavili jsme se sochy maršála Koněva, ale po ní přišlo něco staronového, kdy se zase názory budou říkat tajně a budete si dávat pozor, aby Vás někdo z udavačů neslyšel. Ty udavače poznáte snadno, jsou to stále ti samí lidé, tihle se nemění, jenom občas mezi sebe vezmou někoho nového, s kým se taky brzy seznámíte skrze tradiční soudružské upozornění z místa bydliště.
Za sebe říkám, že se mi nová socha nelíbí a iniciátory a tvůrce vidím pro jejich výroky jako pokrytce podobné dřívějším soudruhům opěvujícím díla strašlivá a nechutná, ale se správným politickým příběhem.
Věřím, že se i teď najdou opěvovatelé nového díla a budou plamenně hovořit o tom, jak nová umělecká vlna zasadila ruské rozpínavosti osudovou ránu, která může skončit pouze vítězstvím a světovým mírem, huráááááá.
Pak se půjdou podívat na Mrazíka.
