Článek
Státní dluh vzniká schodky státních rozpočtů a je financován pokladními poukázkami, státními dluhopisy či přímými půjčkami nebo půjčkami od Evropské investiční banky.
Podle článku na stránce Novinky.cz z letošního února statní dluh přesáhl hranici tří bilionů korun.
O dluhu se moc nemluví. Je to jako s každým jiným dluhem. Neposlouchá se o něm dobře, a pokud vám ten váš někdo připomene, koukáte na něj (na toho člověka, ne na dluh) jako na někoho, koho nemůžete mít přímo rádi.
Je základní investiční poučka, že pokud máte dluh, nedělejte další. Nijak nevěřte na sadu zázraků, jako že třeba věřitel na dluh zapomene nebo se dlužník dostane náhodou k většímu množství peněz, jimiž by dluh umořil. Taky se říká, že druhý dluh nedělá dluh druhým, nýbrž už třetím, protože každý dluh se počítá jako vrácení sumy představující ne číslo jedna, nýbrž jedna celá pět.
Úplně největší moudro ohledně peněz je, že pokud si berete půjčku, neberete si ji od banky nebo od kamaráda, ale vždycky jenom od sebe v budoucnu.
Chtěl bych tímto článkem vyzkoušet možnost řetězení zpráv nebo obyčejné šuškandy, protože bych se rád zeptal někoho, kdo by tomu rozuměl, a tím myslím někoho z vlády, na jednu otázku. Vím, že bych mohl použít sociální sítě, na nichž se politici poslední rok předhání ve vymýšlení statusů, ale v tomto případě jde o komunikaci jednosměrnou a za celou dobu jsem se dočkal jediné odpovědi, a to od poslankyně Olgy Richterové, které jsem se ptal na otázku ohledně dojednávání míru na Ukrajině, a ona mi odpověděla něco ve smyslu, že se nějak neplánuje.
Otázka, kterou bych rád položil, není ani tak moje, i když mě taky zajímá, ale první ji řekl můj osmasedmdesátiletý otec, patřící momentálně do někým nenáviděné skupiny důchodců. Mám se prý přes článek jednoduše zeptat, kde jako stát bereme peníze na financování munice pro Ukrajinu.
Podotýkám, že otázka od něj zazněla po v té chvíli jediné iniciativě, aniž by tušil, že za několik dnů přijde druhá vlna, v níž pan premiér oznámí, že kupujeme dál.
Při první iniciativě munice pro Ukrajinu by se s přimhouřeným okem dalo hovořit skutečně pouze o iniciativě, na níž se podílejí hlavně jiné, bohatší státy, při vlně druhé už však pan premiér oznámil vládou schválení peněz na koupi, aniž by oznámil určitou částku.
Se vší pravděpodobností si peníze na munici půjčujeme, a nutno dodat, že si peníze celkově půjčujeme opět. Netřeba snad dodávat, že v tento moment se ozývá armáda slušných lidí od klávesnice, kteří tvrdí, že proti válečnému štváči Rusovi je třeba dát vše, co je třeba – a zcela tak souhlasím s jejich vlastní iniciativou, že nejen že již druhou zimu netopí, nejezdí na dovolené, jedí skromně a vědí, co je dlouhodobý půst, nepijí alkohol, nekouří, chodí pouze ve dvou svetrech – ale hlavně pravidelně větší část svého zisku odesílají na východ, kde jejich peníze končí v dobrých rukách někoho, kdo ví, co je pro něj dobré.
Než přejdu k zopakování otázky a jejímu rozšíření, musím se oprostit od pocitu, že této zemi chybí peníze na důležitých místech jako je školství nebo zdravotnictví. Nechci chvilku myslet na to, že mít finance na tyto dvě věci, měli bychom zajištěnou budoucnost v pořádném vzdělání dětí, které bychom naučili myslet, a ne jenom papouškovat data – ale měli bychom i budoucnost budoucnosti, jelikož by se o nás i pak lékaři postarali, až nám nebude nejlíp. Nebudu přemýšlet ani o tom, že bych věděl, co dál udělat líp než cpát peníze vlastně do propagandy války, neboť z každého jejího prodlužování mám větší a větší pocit, že někdo v ní jede velký byznys.
Na tohle všechno na moment zapomenu a zeptám se znovu, jestli by mi někdo nemohl odpovědět, kolik jsme si a od koho půjčili. Možná by mě i na doplnění zajímalo, do kdy sumu máme splatit, případně jakou formou. Tím mám na mysli, že třeba peníze v té chvíli mít nebudeme, takže jestli dáme nějaké suroviny, nebo už rovnou lidi.
Pokud vláda, nebo i jiné lidé, mlží o penězích, případně rovnou vzkazují, abyste se na ně neptali, těžko se bráníte pocitu, že je s financováním něco v pořádku. Jestli náhodou kromě munice schválení peněz nepodporuje větší částkou třeba perverzní umění v sochařství nebo výzkum na odhalení dlouhověkosti tchyní, což je vlastně to samé.
Je dobré si uvědomit, že i když jsou to peníze půjčené od někoho cizího, půjčují si je i tak od nás, protože my je budeme jednoho dne platit, nebo je budou platit naši potomci. Rovněž už teď vím zcela přesně, kdo je platit nebude, což vám zřejmě nemusím ani k tónu tohoto článku blíže vysvětlovat.
Takže závěrem – kdyby náhodou se tento článek dostal k někomu kompetentnímu, nebo si alespoň myslel, že kompetentní je, dejte mi vědět odpověď na zde uvedenou otázku.
U koho, za kolik a do kdy? Děkuju.
Zdroje:
https://www.denik.cz/staty-eu/eu-pujcka-ukrajina-20221210.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-staty-eu-se-shodly-ze-pristi-rok-pujci-ukrajine-18-miliard-eur-221103
https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho-dluhu/statistiky/struktura-a-vyvoj-statniho-dluhu
