Článek
Po zkušenostech posledních třiceti měsíců jsem ke svým válečným názorům opatrný. Ve válečném stavu, který ani ve skutečnosti není, se z demokracie stává hlas pouze jedné strany (myšleno strany směrem tam a tam, nikoli politické, to určitě ne) a za jiný názor můžete jít bručet.
Pro jistotu tedy nemám na konflikt ještě názor a čekám, jakou vlajkou zamává paní Pekarová-Adamová nebo pan Rakušan. Ono to nebude tak jednoduché. Přeci jenom byla doba, kdy člověk z Palestiny dostal Nobelovku za mír (a s ním i dva z Izraele – takže trojka Arafat, Peres, Rabin) a nikdy nevíte, jestli náhodou nejde o operaci, která má osvobodit celý svět od útlaku jedné strany.
Připomínám také, že ono místo na východním pobřeží Středozemního moře, kde je malý židovský ostrůvek mezi muslimským mořem, nikdy nebylo klidné a války jsou tam časté.
Taky je dobré připomenout některým z nás, než začnou mávat vlajkou sami od sebe, na příhodu z Jeruzaléma, kam kdysi zavítala ukrajinská politická delegace a místní rabíni ji vypískali jako představitele státu, který to s nimi nikdy nemyslel dobře.
Je správné připomenout, že pokud by se teď někteří na základě předchozí zprávy rozhodli pro druhou vlajku, ti pánové s ručníky na hlavách moc rádi jezdí po světě, a kam přijdou, kolikrát se stane něco ošklivého – viz. mnichovská olympiáda. Ale zase nesmíme opomíjet, že musíme být multikulturní a nesoudit člověka podle barvy pleti, vyznání a trhaviny, kterou má buď na sobě nebo v batohu pro jiné.
Očekávám proto zprávy vrcholných představitelů, abych náhodou nebyl hned pro jiné dezolát nebo chcimír a nemusel snášet přísný pohled paní Pekarové-Adamové, která mi vysvětlí že, buď za a) Izrael nebo za b) Palestina bojuje za nás všechny, a je tedy potřeba áčku nebo béčku pomoci.
Žádná válka není sranda, to jistě víte, ale taky není už legrace mít na ni názor. Ačkoli připouštím, že názory se mohou měnit a stanete se takzvaným „Vývojářem“, který se vyvíjí s ohledem na skutečnost kolem něj – případně na skutečnost, co se mu vyplatí.
To můžete v něco věřit, ale najednou věříte v něco jiného – a je jedno, jestli v Boha, Alláha, komunisty, demokracii, lidské hodnoty nebo připíchnutou vlajku v okně.
No nic, budu sledovat vyjádření politiků. Mám tajného favorita a doufám, že budu mít štěstí. Pokud ne, musel bych se vyvíjet, protože na obálce mé loňské knihy je stejná hvězda jako na vlajce onoho státu – za což bych mohl jít bručet přímo dvojhlasně.
Ale pšt, nic jsem neřekl.
