Článek
Snižující se síla popularity projevů Petra Fialy se v naší společnosti objevuje od projevu, který pan premiér anoncoval jako důležitý, přičemž jeho důležitost se tenkrát nehezky smrskla na podobu učeného mluvení o náhlé drahotě a jakémsi pomyslném deštníku proti ní.
Není na místě rozebírat nesplněné sliby pana premiéra, neboť to již udělal pan Jindřich Šídlo v dnešním vydání pořadu Šťastné pondělí – ale vzhledem k projevu novému je dobré zmínit ne příliš valnou hodnotu očekávání, jakou bylo možno pod příspěvkem pana premiéra vyčíst z diskuzních příspěvků jiných uživatelů.
Já osobně patřím do skupiny, která od pana premiéra moc neočekává. Jsem s výsledkem jeho vlády nespokojen – o čemž nemlčím a o svůj postoj se s panem Fialou v diskuzích rozděluji. Vím, že šance na přečtení z jeho strany je pramalá – obdobně pramalá jako možnost skutečného jeho prozření a namíření budoucnosti našeho státu směrem pryč od ledovce. Avšak jak říkal pan Jan Werich – nebojuje se pro vítězství, ale aby se člověk nedal – a tak se nedávám, a třebaže nic nezměním, můžu se o to i nadále snažit.
Jelikož ani dnes před projevem ve mně nezaplál plamínek naděje očekáváním rozfoukaný do ohnivého hurikánu, napsal jsem panu Fialovi otevřeně a pod svým jménem krátkou zprávu, že pokud bude mluvit o penězích, které sebere obyčejným lidem, vyvolá ve mně pocity, co se objevují krátce po nečekaném nutkání rovněž nečekaně provedené určité tělesné potřeby.
(Namísto tohoto složitého popisu jsem však použil jednoduché sloveso, které sem ovšem nemohu umístit, ale věřím, že i pan profesor jeho význam zná a nebude jej hledat ve slovnících.)
Ne, nestalo se. Nestalo se mnohé, z toho, co se stát mělo. Projev pana premiéra zazněl republikou, ale namísto názorové linie vedoucí k určité stabilizaci celé země, jsme vyslechli projev o možné samostatnosti a její drahotě, za jejíž cenu bychom si ji měli pořídit.
Obávám se, že pan premiér a jeho PR tým neodhadl přesně stupeň nálady v naší zemi. Vlastně se ani se odhadem nepřiblížil k současným nízkým hodnotám, které se zmenšují pokaždé při zmínce o dalších výdajích obyčejných lidí.
Pro mě osobně projev pana premiéra nejvíce připomínal snahu člověka, jehož největší negativní síla je v omylech a největší záliba v uvádění je do života nás všech. Nic víc mi jeho projev neříkal. Pokud vám ano, já vám vaše poznání neberu.
Možná však mi projev ještě něco málo naznačil. Až jakési pokračování až ďábelské myšlenky viditelné v posledních měsících, a to vyřešit starosti s nedobrým stavem Vlády předáním moci současné opozici a poté se naopak z její pozice pouze dívat, jak si oni s nedodělanou prací jakkoli poradí.
Podotýkám čtenářům, že už nejsem voličem ani těch stran na téhle straně a ani těch na té druhé (že už nejde o levici a pravici jsem vysvětloval v jiných článcích). Dokonce si myslím, že mé voličské zamrznutí by mělo být vzorem pro ostatní voliče a zkusit vybírat mezi lidmi, kteří do větší politiky zatím nepromluvili. Já vím, že moje snaha, to moje werichovské nedání se, je pouze přáním a důsledkem mého vrozeného idealismu o spravedlivém uspořádání světa – ale bylo to hezké.
Nemám z projevu pana Fialy radost – obdobně jako nemám radost z vidiny dalších výdajů, které povedou ke zdražování všeho kolem nás. Nemám z něj radost nejen ze stránky vize, jakou pan premiér má, ale hlavně z té, co jeho projev ve skutečnosti přinese.
Pravděpodobně dalšího premiéra, který nás bude na sociálních sítích lákat na své budoucí projevy.
