Článek
Video „Přemluv bábu“ v režii Petra Zelenky, v němž duo Martha Issová a Jiří Mádl prezentovali pravicové smýšlení a varovali před vítězstvím levice, je přesně takovou záležitostí.
Video tenkrát v roce 2010 překvapilo svým zaměřením směrem na důchodce, kteří skrze věty dvou herců byli prezentováni jako lidé nechápající novou dobu, tudíž jsou stále svolní s myšlenkami komunismu.
Kdybyste v minulosti hledali první vlaštovku, kdy se důchodci budou skrze komentáře nových „myslitelů“ propagovat jako lidé, kteří berou peníze za nic, přičemž nám kazí naši vysněnou cestu do lepších „západních“ časů, je to právě toto video.
Zdali mělo být video satirou, nevím – vím ale, že i když mi bylo přes třicet a měl jsem být ten, kdo bude prosit své rodiče, video mě naštvalo nechutností, v níž si autor a posléze herci viditelně libovali. Nehledě na později často zmiňovaný fakt, že video je kopií videa americké komičky Sarah Silverman, v němž v roce 2008 vyzývala své rodiče, aby v nadcházejících prezidentských volbách volili Baracka Obamu.
Od doby české verze u mě Martha Issová a Jiří Mádl herecky i lidsky skončili, obdobně jako Petr Zelenka. Vím zcela jistě, že jim můj nezájem nevadí, pravděpodobně z důvodu, že o něm vůbec neví – ale člověk by si měl stát za svým a nehledat důvody, proč jiným některé jejich chyby promíjet. Zvláště když se za chyby neomluví.
Je zvláštní, že video je stále v paměti mnohých důchodců a právem jej považují za urážku sebe sama. Podle některých je nejvíce vytočila formulace, že když budou volit pravici, mladí se za nimi vydají na návštěvu. Pokud na formulaci a myšlence neshledáváte nic skandálního, máte tu výhodu, že ještě nejste staří. Až budete, pochopíte.
Nelichotivý byl nejen výsledek celé kampaně, ale hlavně výsledek další politické situace. Pamatuji si, že v roce 2010 vyhrála ČSSD, ale díky poměru k výsledku jiných stran sestavila Vládu pravice a česká společnost zažila nečekaný boom lží a korupce, pro nějž se později vžil charakteristický název „Vláda Petra Nečase“. Jak se k výsledku vládnutí této vlády vyjádřili umělci z klipu, není známo. Sebereflexe není naší silnou stránkou.
Přemluvte se
Je pro mě zvláštní, že i přes známé nedostatky celé kampaně se najdou lidé, kteří ji používají v kladné podobě, aniž by si chtěli udělat legraci z jiných nebo ze sebe. Kampaň „Přemluv bábu“ je v rukou chytrých lidí nosným nápadem pro povedenou satiru společnosti, v níž by staří neměli mít své místo (pořád myšleno jako satira). Avšak v rukách idealisty je naopak důkazem, že ona plánovaná satira se pro mnohé stává skutečností s jasnou vidinou starší lidi ze středu naší společnosti dostat na její významový okraj.
Autorku článku, na nějž svým článkem nyní reaguji, Mirandu Malou neznám. Netuším nijak, kým je, do jaké společenské vrstvy patří, a nevím, zdali je tou, kým se prezentuje, nevím krom názoru v článcích nic víc, neboť odkazy na její sociální sítě mnohé o ní samotné neprozradí.
Nepřekvapuje mě však nijak, že o mnohých autorech zde příliš nevíme, neboť vystupují pod zvláštními smyšlenými jmény či názvy organizací. Myslím si, že názory by měl každý prezentovat sám za sebe a se svým podpisem, neboť v opačném případě se vracíme do doby, kdy i přes honosná hesla a názory se pořád jedná o postup přirovnávaný ke starému známému „jedna paní povídala“. Tím nemyslím přímo autorku M. M., u níž jak jsem už uvedl, nevím, jak se to s ní má.
Ale zpátky k tématu přemlouvání. Na stáří není nic hezkého. Vůbec nic. Když jste staří, nejvíc vám vadí neschopnost se v mnohých případech bránit. Můj otec (79) dokonce říká, že pokud se přede mnou objeví někdo, kdo by tvrdil, že stáří je pěkné, mám mu hned vrazit facku.
Když se nemůžete bránit, a to nejen lidem, ale i vlivům společnosti a doby kolem vás, nejvíc vás v takové roli deprimuje právě nemožnost uskutečnit změnu. Mladý člověk nebo člověk ve středním věku či člověk obecně do šedesáti, tihle všichni se mohou zvednout a kompletně změnit život. Tvrzení, jak to nejde, je pouhá pohodlnost nebo jejich strach. Důchodce však měnit věci nemůže. Najdou se tací, kteří věci mění, ale vždy bude rozdíl mezi důchodcem českým a důchodcem německým.
Život důchodců je v té větší víře ovlivněný politikou země, kde žijí. Pokud se důchodci v té zemi necítí dobře, mají pocit, že by za svou práci pro společnost zasloužili lepší zacházení a podmínky – vždy jde o výslednou práci vládnoucích politiků. Přiznejme si, že jejich práce za posledních dvacet let není v tomto směru nejlepší.
Vždycky když se objeví někdo, kdo bez uzardění veřejně poukazuje na možnost někoho ovlivňovat, a v tomto případě opět s pokynutím ke starým časům socialismu, vždy se mi vybaví komunističtí agitátoři. Nebyli v žádném způsobu ovlivňování jiní než ti současní, třeba právě v podobě umělců nebo pisatelů, kteří na jejich počínání odkazují. Podoby a významy se příliš nemění. Stále jsou takoví agitátoři lidmi, co se tváří jako pokrokoví vlastenci, ale ve skutečnosti jsou pouze sluhy větších pánů, jimž o dobro lidí nikdy v první řadě nešlo a nikdy nepůjde.
Co se týče volby důchodců, důchodci, obdobně jako jiní lidé, jsou ovlivnění při své volbě vždy tím, co jim volba přinese – nebo může přinést. Ve starém těle nemyslíte na pokrok, ale na slušné přežití. Je zcela přirozené, že když se vám nedostává, voláte zpět po časech, kdy situace pro vás byla lepší, nehledě na další okolnosti, které ona doba přinášela.
Přemlouvejte správné lidi – nebo je rovnou vyhoďte
Není příliš košer ohánět se při svém pohledu na věc přemlouváním druhých, a poukazovat tím na jejich možné slabosti (ve vašem pohledu), ale je pravdou, že účel světí prostředky, jestliže však skutečně víte, koho začít přemlouvat, a jakými argumenty.
Důchodci si být přemlouváni rozhodně nezaslouží – a už vůbec ne pitomým způsobem, který je degraduje na chudáky, kteří by měli o návštěvu od druhých žebrat nebo ji dostat za odměnu. To jsou přesně praktiky agitátorů, co chodili po Vítězném únoru vesnicemi, pořád opakovali, jak všechno myslí s lidmi dobře – a pak čtvrtinu těch lidí z vesnice pozavírali. (Ano, znám historii své rodiny.)
Ať si lidé, kteří mají pocit, jak moc je právě na místě změna, promluví se současnými vládnoucími politiky – nebo s těmi minulými, co budoucími teprve budou. Ti jsou těmi pravými na správné zformování. Můžete u nich začít rovnou tím, jakou změnu chystají pro důchodce, aby začali věřit, že jejich život v současnosti je mnohem lepší než ten v minulosti.
Hovory na tato témata by nebyl špatný začátek – a můžete přirozeně připojit i jiná témata. Třeba témata, aby se politici starali hlavně o slušné a pracovité lidi. Aby tací měli kde bydlet. Aby měli pořádné potraviny. Aby se venku nebáli někoho špatného. Aby měli dobré doktory, učitele. Aby jejich děti byly spokojené. Tohle s nimi probírejte.
A pokud se s vámi o tom nebudou chtít bavit, tak je vyhoďte. A důchodce už nechte na pokoji. Přemlouvejte sami sebe, abyste vy sami při tom velkém myšlení na světlou budoucnost nebyli jenom za zbabělce.
PS: Jednou bude většina z nás stará – a rozhodně nebudeme miliardáři na jachtě cestou na svůj ostrov.
