Článek
Když prezidenta volili zákonodárci, ostatní lid vždycky zůstával v klidu, a to i když se jedincům volba nemusela zamlouvat. Jakmile totiž člověk může něco, co se mu nelíbí, svést na někoho jiného, na někoho, kdo je vysoko nad ním, je od přírody klidnější a zbytečně se nerozčiluje – a pokud ano, většinou ho vztek brzy přejde, protože si řekne, že tomu nahoře je jeho vztek stejně ukradený.
Přímá volba tohle změnila. Přímá volba smazala hradbu, za níž se obyčejný člověk nedostal, a z nově prázdného prostoru se stalo bitevní pole názorů, domněnek a polopravd. Zavedením přímé volby sice voliči na první pohled dostali sílu v podobě důvěry, ale v druhém si hned uvědomujete, že ona síla je obdobná, jako kdybyste nechali malé dítě hrát si s čudlíkem od atomové pumy.
Přímá volba udělala z mnohých voličů malé diktátory se vším, co ono diktátorství přináší. Diktátor musí mít ve vše pravdu a vůbec se mu nelíbí, když někdo říká pravdu jinou, nebo vůbec třeba nemá správný názor.
Já jsem se poslední prezidentské volby neúčastnil – a vinou mého rozhodnutí stále narážím na ono diktátorské chování na oko demokratů, kteří mají v mém přístupu jasno. Mám ve všem ohledně prezidenta držet hubu. (K jiným volbám chodím pravidelně.)
Nedávno jsem vedl diskuzi s člověkem, který byl prototypem onoho diktátora. Nejen že mi vysvětlil, že jeho volba byla správná, ale že i právě jakákoli moje jiná byla chyba. (Navíc mi i nadával, což později nepřiznal, jak tak u některých demokratů bývá.)
Snažil jsem se vysvětlit, že volba mezi dvěma kandidáty, kdy ani jeden pro mě není přijatelný, není volba, nýbrž nátlak. Diskutér oponoval tradičně slovy o menším zlu a potřebě ho volit, aby náhodou nebylo zvoleno to větší.
V tomhle já mám jasno. Není menší nebo větší zlo. Zlo je zlem a zlem vždycky zůstane, stejně jako lumpárna je vždy lumpárnou a je jedno, za kolik nebo čím. Pořád je na na jeho začátku člověk, jenž je morálně jinde než ostatní a chce škodit. Zlo je pořád zlem. Rozdělení na větší a menší nevymyslel nikdo jiný než ten, co chce právě škodit a skupiny zel vymyslel jenom proto, aby pořád vypadal dobře a žoviálně a lidi kolem sebe zblbnul do klidu, že se vlastně nic až tak strašného neděje, když dělají něco špatně.
Přímá volba prezidenta mnohé utvrdila ve správnost existence pouze dvou možných názorových stran. Všimněte si, jak už lidé díky tomu spolu komunikují. Stačí aby jeden řekl, že nedělá to, co druhý, a druhý ho automaticky začne škatulkovat k druhému (jedinému druhému) táboru. Možnost, že by patřil někam jinam, nepřichází v úvahy.
Diskutér mi suverénně oznámil, že pokud nevolím, nemám posléze o volbě, případně o voleném kandidátovi vůbec mluvit. To je u diktátorů běžný přístup, zvláště u těch hloupých. Namítl jsem, zdali když jako nevolič nesmím o volených zástupcích volit, jestli on jako volič má za chování politika odpovědnost i po volbách. Odpovědnost by v tomto případě byla na místě. Ono se to mluví hezky a hrdě, když je vše zalité sluncem a vámi zvolený kandidát je usměvavý a nic se kolem něj neděje, ale co potom, když se politické nebe zatáhne a na hlavu státníka se snese kritika opozice (a těch jiných) a odpovědi na otázky chybí.
Odpovědnost za zvoleného člověka je samozřejmě mýtus – ale měla by být. Alespoň ve formě jakési voličovy pokory, když se jím zvolený kandidát třeba zaplete sám do sebe a je znát, že neví, co dělá, nebo naopak dělá něco, co by dělat neměl. Avšak i s něčím jako pokora není dobré příliš počítat. Pokora se už moc nenosí, a to kdekoli, a ve spojení s politikou je daleko větším mýtem než odpovědnost za úplně cokoli.
Diktátor mi na otázku o odpovědnosti řekl, že politika nemůže hlídat. To nemůže, má pravdu. Ale jak sami vidíme, nedělá problém mnohým je osočovat.
Nijak nepochybuji, že přímá volba prezidenta i nadále zůstane. Ostatně také nepochybuji, že v příštích volbách vyhraje Petr Pavel – a nepochybuji o tom na základě už nedávno rozjeté prezidentské kampani, která třebaže se zatím jenom rozehřívá, ukáže nám mnohé ze starých kampaní, která bude mít pro mnohé hodně ze zmiňovaných menších a větších zel.
Možná proto už i mnozí uvažují o tom, že jedno z menších zel pro všechny přímé volby by mohla být doživotní prezidentská funkce.
V tomto případě bych se hlasování nezdržel a byl proti. Ale chápu, že i tak bych byl opět někomu trnem v oku.
